12 Cmo 167/2023-153 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému 2) osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil soud tím, že žalovaný 2) ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 4. 7. 2023 uvedl pouze to, že na jeho straně existují významné důvody odůvodňující osvobození, avšak tyto důvody blíže nekonkretizoval. Žalovaný 2) předložil pouze vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“), ze kterého vyplývá, že nic nemá, avšak nesdělil soudu, jaké má konkrétní výdaje a náklady na živobytí, tedy zda platí nájem a v jaké výši, případně, kdo za něj nájem platí, jaké jsou jeho měsíční výdaje na jídlo a zda je hradí sám či nikoliv, zda a v jaké výši má výdaje za léky nebo potravinové doplňky nebo výdaje spojené s trávením svého volného času. Z jím předloženého Prohlášení vyplývá pouze to, že žalovaný 2) nemá žádné měsíční náklady a ani výdaje na živobytí, což neodpovídá realitě, neboť žalovaný 2) soudu nesdělil, že je bezdomovec a ani neuvedl výši svého příjmu ze svého podnikání, tedy ani soudu nesdělil, že má nulový příjem. Žalovaný 2) tak nedostál požadavku poskytnout soudu úplné a pravdivé informace o své majetkové a finanční situaci, neboť dostatečně nekonkretizoval své výdaje a příjmy a nedoložil je dalšími listinami. Soud prvého stupně proto postupoval dle § 138 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému 2) nepřiznal ani částečné osvobození od soudních poplatků, neboť soudu pravdivě nesdělil své majetkové a finanční poměry a ani je neprokázal.2. Žalovaný 2) napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a neúplně zjistil skutkový stav, přičemž tak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávně věc i právně posoudil. Dále uvedl, že v jeho moci objektivně není soudní poplatek zaplatit, přičemž na výzvu soudu doložil vyplněné Prohlášení a skutečnosti v něm uvedené doložil listinami. Namítl rovněž nedostatečné zdůvodnění napadeného usnesení a odkázal v této souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 218/09-1, z něhož vyplývá, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny vyžaduje, aby důvody rozhodnutí soudu byly vyjádřeny v jeho odůvodnění dostatečně a srozumitelně.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, žalovaný 2) je osobou k podání tohoto opravného prostředku oprávněnou a ani na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že odvolání je zřejmě bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad shodně se soudem prvního stupně za splněný.6. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z obou podmínek poplatkové moderace. Soudní judikatura je ustálena v závěru, že povinnost věrohodným způsobem prokázat, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, leží na poplatníkovi (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 či ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015. Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný 2) v posuzované věci evidentně nesplnil, když v Prohlášení nevyčíslil a ničím nedoložil výši svých příjmů, plynoucích mu z výkonu funkce jednatele společnosti , Anonymizováno, , a pouze v této souvislosti odkázal na Prohlášení předložené žalovanou 1), z něhož ovšem rovněž nevyplývá, zda je žalovanému 2) vyplácena jakákoli odměna za výkon funkce, podíl na zisku či jakýkoliv jiný příjem a v jaké výši. Žalovaný 2) se v Prohlášení omezil pouze na tvrzení, že není nikde zaměstnán, protože je jednatelem a jediným společníkem žalované 1), dále popřel existenci jakýchkoli jiných příjmů z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z hmotného a sociálního zabezpečení či z jiných zdrojů, uvedl, že nemá žádný osobní majetek větší hodnoty, žádné příjmy či výnosy z takového majetku, žádné závazky ani žádné výdaje. Zejména posledně uváděné tvrzení odporuje běžné zkušenosti, a to mimo jiné s přihlédnutím k tomu, že podle Prohlášení žalovaný 2), který nevede společnou domácnost s žádnou další osobou, užívá byt na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, který není v jeho vlastnictví a s jehož užíváním mu údajně nevznikají žádné náklady. Obdobně zůstalo neobjasněno, z jakých prostředků žalovaný 2) hradí běžné výdaje na svou obživu a na zajištění chodu domácnosti.7. Na základě výše uvedených zjištění shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný 2) neuvedl a neprokázal veškeré skutečnosti nezbytné ke komplexnímu posouzení jeho poměrů, správným.8. K námitce žalovaného 2) ohledně nedostatečnosti a nesrozumitelnosti odůvodnění napadeného usnesení lze obecně uvést, že nepostradatelnou součástí rozhodnutí je zpravidla jeho řádné a přesvědčivé odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. Z ustálené judikatury dále vyplývá, že kromě jiného je nezbytné, aby soud v odůvodnění vyložil právně aplikační úvahy vedoucí jej k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3387/2015). Zmíněným požadavkům přitom soud prvního stupně zcela zjevně dostál, když důvody svého rozhodnutí v napadeném usnesení v dostatečné míře uvedl.9. Z uvedených důvodů bylo napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. v konečném rozhodnutí ve věci.