12 Cmo 170/2023-156 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalované 1) osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil soud tím, že žalovaná 1) ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 4. 7. 2023 uvedla pouze to, že na její straně existují významné důvody odůvodňující osvobození, avšak tyto důvody blíže nekonkretizovala. Žalovaná 1) předložila pouze vyplněné Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech (dále jen „Prohlášení“), ve kterém opět jen všeobecně sdělila, že nemá majetek a výše jejích závazků převyšuje její příjmy, avšak nesdělila soudu své konkrétní výdaje, neuvedla, jaké konkrétní zboží nakupovala, zda platí nájem a v jaké výši, o jaký pronájem vybavení jde, jaké nakupovala zboží. Rovněž nepředložila spolu s prohlášením požadované (viz Upozornění pod bodem II. Majetkové poměry žadatele/žadatelky) kopie tří posledních daňových přiznání před podáním tohoto prohlášení s razítkem příslušného finančního úřadu, ze kterých by vyplývalo, že byly podány k příslušnému finančnímu úřadu. Žalovaná 1) tak nedostála požadavku poskytnout soudu úplné a pravdivé informace o své majetkové a finanční situaci, neboť dostatečně nekonkretizovala své výdaje a nepředložila veškeré požadované listiny. Soud prvého stupně proto postupoval dle § 138 odst. 1 o. s. ř. a žalované 1) nepřiznal ani částečné osvobození od soudních poplatků.2. Žalovaná 1) napadla usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a neúplně zjistil skutkový stav, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávně věc i právně posoudil. Není objektivně v její moci soudní poplatek zaplatit, přičemž na výzvu soudu doložila vyplněné Prohlášení a skutečnosti v něm uvedené doložila listinami. Dále namítla nedostatečné zdůvodnění napadeného usnesení a odkázala v této souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 218/09-1, z něhož vyplývá, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny vyžaduje, aby důvody rozhodnutí soudu byly vyjádřeny v jeho odůvodnění dostatečně a srozumitelně3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, žalovaná 1) je osobou k podání tohoto opravného prostředku oprávněnou a ani na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že odvolání je zřejmě bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.6. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z obou podmínek poplatkové moderace. Soudní judikatura je ustálena v závěru, že povinnost věrohodným způsobem prokázat, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, leží na poplatníkovi (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 či ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015. Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaná 1) v posuzované věci evidentně nesplnila, když v Prohlášení pouze uvedla, že za poslední tři zdaňovací období neměla žádné příjmy, není vlastníkem žádných nemovitostí ani movitých věcí větší hodnoty, má nulový zůstatek na svých bankovních účtech, její pohledávky činily ke dni 31. 12. 2022 celkem 186 675 Kč a celková výše jejích závazků k témuž dni představovala 804 615,77 Kč. Žádnou z listin, které od ní byly za účelem možnosti věcného posouzení její žádosti vyžadovány (kopii tří posledních daňových přiznání s razítkem příslušného finančního úřadu ani výpisy z bankovních účtů za poslední tři měsíce) žalovaná 1) soudu nepředložila. Odkázala pouze na přiložený nepodepsaný seznam závazků a pohledávek, a to v neaktuální podobě (vypracovaný ke dni 31. 12. 2022, přestože Prohlášení vyplňovala ke dni 7. 9. 2023), aniž by vynaložené výdaje jakkoliv specifikovala a zdůvodnila, přestože jí soudem byla k jejím opakovaným žádostem prodloužena lhůta za účelem opatření podkladů k řádnému doložení její žádosti. Za této situace je nutno souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná 1) řádně nezdůvodnila a neprokázala, že její příjmové a majetkové poměry zaplacení soudního poplatku neumožňují.7. K tvrzení žalované 1), že za období posledních tří let nedosáhla žádných příjmů (které, jak je výše uvedeno, nebylo ničím prokázáno), odvolací soud dále odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 1 As 70/2009, podle nichž soud při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků zkoumá, zda má žadatel dostatečné prostředky. Pokud právnická osoba vědomě uspořádá svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných prostředků, ačkoliv jejich vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku. Rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. III. ÚS 563/19 s poukazem na shora uvedené rozhodnutí zdůraznil, že dlouhodobé fungování právnické osoby (v daném případě jde o společnost zapsanou do obchodního rejstříku již v roce 2016) naznačuje, že její skutečné ekonomické možnosti jsou jiné, než tvrdí, neboť žádná právnická osoba nemůže jako skutečně samostatná entita dlouhodobě existovat bez dostatečného majetkového zázemí pokrývajícího náklady na její činnost.8. K námitce žalované 1) ohledně nedostatečnosti a nesrozumitelnosti odůvodnění napadeného usnesení lze obecně uvést, že nepostradatelnou součástí rozhodnutí je zpravidla jeho řádné a přesvědčivé odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. Z ustálené judikatury dále vyplývá, že kromě jiného je nezbytné, aby soud v odůvodnění vyložil právně aplikační úvahy vedoucí jej k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3387/2015). Zmíněným požadavkům přitom soud prvního stupně zcela zjevně dostál, když důvody svého rozhodnutí v napadeném usnesení v dostatečné míře uvedl.9. Z uvedených důvodů bylo napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. v konečném rozhodnutí ve věci.