12 Cmo 176/2023-81 — Vrchní soud v Praze

1. Směnečným platebním rozkazem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 60 594 Kč s 6 % úrokem ode dne 1. 3. 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 202 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 23 128 Kč.2. Žalovaný jej, konkrétně výrok o náhradě nákladů řízení, napadl včasným odvoláním s tím, že byl práce neschopen, daňové přiznání za rok 2012 bylo v mínusových položkách. Peníze na zaplacení nákladů řízení nemá.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok směnečného platebního rozkazu podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka (žalovaného) a na jeho majetek prohlásil konkurz s tím, že bude projednán jako konkurz nepatrný (usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2012, č. j. KSPL 56 INS 16356/2012-A-29). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2023, č. j. KSPL 56 INS 16356/2012-B-94 byl konkurz na majetek dlužníka (žalovaného) zrušen po splnění rozvrhového usnesení.5. Rozhodování o náhradě nákladů řízení je primárně založeno na zásadě, že plná náhrada nákladů řízení bude přiznána tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. Svůj odraz tato zásada našla v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Tam, kde by se povinnost nahradit náklady řízení jevila jako nepřiměřená tvrdost, má soud možnost ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkovi, který by jinak právo na náhradu nákladů měl, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznat (§ 150 o. s. ř.). Při zkoumání existence důvodů hodných zvláštního zřetele soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníka řízení; přitom nejde jen o poměry toho účastníka, který by měl náklady hradit, ale je třeba vzít v úvahu i to, jak by se takové rozhodnutí dotklo poměrů účastníka, kterému má být náhrada nákladů řízení přiznána. Neméně podstatné jsou i okolnosti, které k uplatnění nároku u soudu vedly, postoj účastníků v průběhu řízení apod. V posuzované věci založil žalovaný své odvolání proti nákladovému výroku výhradně na nedostatku finančních prostředků k jejich úhradě. Ten však sám o sobě důvodem postupu podle § 150 o. s. ř. není. Za situace, kdy nebyla tvrzena existence důvodů hodných zvláštního zřetele, neshledal odvolací soud prostor ani pro částečné nepřiznání náhrady nákladů ve sporu úspěšnému žalobci, a vyšel ze zásady obsažené v § 142 odst. 1 o. s. ř. (viz shora).6. V posuzované věci bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která byla s účinností od 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1362/2014 vyslovil, že „přezkoumává-li odvolací soud po dni 7. května 2013 správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení za zastoupení advokátem, pak je namístě postup podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř., tedy o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za právní zastoupení účastníka advokátem lze rozhodnout jen podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů“. V poměrech posuzované věci přijatý závěr znamená, že náklady, které žalobci v souvislosti s právním zastoupením vznikly, musejí být stanoveny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“).7. Předmětem řízení byla částka 60 796 Kč (součet směnečného peníze a směnečné odměny). Výše odměny za jeden úkon právní služby tak činí 3 540 Kč. Náklady řízení vynaložené žalobcem představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 030 Kč, odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 7 080 Kč (2 úkony x 3 540 Kč/úkon s tím, že úkonem bylo převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) podle § 7 odst. 5 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 1 612,80 Kč. Náklady řízení vynaložené žalobcem do vydání směnečného platebního rozkazu činí celkem 12 322,80 Kč.8. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 a sdělení Ústavního soudu k účinkům tohoto nálezu ze dne 30. 4. 2012 vyplývá, že v případě nároků na paušální odměnu přiznanou podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. pravomocným rozhodnutím soudu před vykonatelností předmětného nálezu se neuplatní ustanovení § 71 odst. 2 věty za středníkem zákona o Ústavním soudu. Ke dni zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., tj. ke dni 7. 5. 2013, nenabyl výrok d) směnečného platebního rozkazu právní moci. Odvolací soud proto tento výrok, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zrušil a rozhodl o nich znovu (bod II. výroku tohoto usnesení).9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný (snížení výše nákladů řízení je výhradě důsledkem zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a úspěšnému žalobci žádné náklady v souvislosti s tímto odvolacím řízení nevznikly.