12 Cmo 193/2019-142 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 877 257,05 Kč s 6 % úrokem od 1.3.2017 do zaplacení, odměnu 6 258 Kč a na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce 153 199,80 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že směnečným platebním rozkazem ze dne 29. června 2017, č. j. 16 Cm 85/2017-11 bylo vyhověno žalobě o zaplacení shora uvedené pohledávky. Usnesením ze dne 27, října 2017, č. j. 16 Cm 85/2017-17 byl směnečný platební rozkaz zrušen pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného. Usnesením ze dne 27. října 2017, č. j. 16 Cm 85/2017-18 soud žalovanému uložil, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k žalobě a označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Oba účastníci řízení byli zároveň vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě písemně vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně podáním ze dne 14. 11. 2017 vyslovila s tímto postupem soudu souhlas, žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Soud proto rozhodl ve věci podle ust. § 115a o. s ř. bez nařízení jednání.2. Z předmětné směnky soud zjistil, že její náležitosti odpovídají skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě. Směnku soud vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující všechny náležitosti požadované ustanovením čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“) a s poukazem na ustanovení čl. I § 30 - 32, § 48 odst. 1 bod 1,2 a 4 a § 77 odst. 1 ZSŠ uzavřel, že žalobkyně se jakožto směnečný věřitel (remitent) domáhá prvním postihem sporných nároků vůči žalovanému jakožto směnečnému dlužníku (avalu za výstavce směnky vlastní) v celém rozsahu právem. Žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.3. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby byla žaloba zamítnuta. Uvedl, že soudu se opakovaně nedařilo doručovat mu písemnosti, až dne 9. 4. 2018 mu byla doručena písemnost prostřednictvím Okresního soudu v Bardejově za pomoci místního oddělení policie. Ve spise je založena doručenka s podpisem žalovaného. Žalovaný dále předkládá soudu rozhodnutí jediného společníka , Anonymizováno, v působnosti valné hromady. Podpis na tomto rozhodnutí je úředně ověřen a je shodný s podpisem na doručence ze dne 9. 4. 2018. Podpisy žalovaného na těchto listinách jsou na první pohled odlišné od jeho podpisu na směnce. Žalovaný namítá, že spornou směnku nepodepsal, a to ani jako rukojmí, ani jako jednatel výstavce. Bez podpisu na směnce nemohlo vzniknout směnečné rukojemství žalovaného dle ust. § 31 odst. 2 ZSŠ a žalobkyni tak nevznikl nárok na zaplacení žalované částky.4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen. Uvedla, že žalovaný se k výzvě soudu prvního stupně, aby vylíčil všechny rozhodné skutečnosti a označil důkazy k jejich prokázání, písemně nevyjádřil, ani nepožádal o odročení jednání. Zbavil se tak možnosti být soudem poučen o hrozícím neúspěchu ve věci. Je na žalovaném, aby zabezpečil příjem poštovních zásilek, obhajobu svých zájmů před soudem, a to svojí přítomností nebo za přítomnosti svého zástupce. Soud ve věci rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř. bez jednání. S ohledem na zásadu koncentrace řízení žalovaný nemůže v odvolacím řízení uplatňovat námitky, které mohl uvést proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu nebo uplatnit v rámci jednání před soudem prvního stupně. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný blankosměnku vlastnoručně podepsal jako výstavce v postavení jednatele společnosti , Anonymizováno, (později , právnická osoba, ) a rovněž jako aval za výstavce a jako námitky ohledně autenticity podpisu jsou irelevantní. Žalobkyně se rovněž vyjádřila k zajišťovací funkci sporné směnky a k uzavření Dohody o vyplňovacím právu směnečném a uzavřela, že podpisy žalovaného na všech dokumentech (Dohoda o vyplňovacím právu směnečném, smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 18. 11. 2014, Příloha č. 1 ke smlouvě o úvěru s názvem , Anonymizováno, a doplňující informace ze dne 18. 11. 2014, Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 5. 3. 2015) jsou již z laického pohledu zcela identické s podpisem žalovaného na směnce. Žalobkyně současně navrhla k prokázání pravosti podpisů žalovaného provedení znaleckého posudku.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o.s.ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.6. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalovanému jako rukojmímu za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 32 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 1 887 257,05 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 6 258 Kč.7. K argumentaci odvolatele, uplatněné v odvolacím řízení, je nutno uvést, že řízení o zaplacení směnky je řízením sporným, v důsledku čehož platí pro uplatňování skutečností nebo důkazů, které účastník řízení neuplatnil před soudem prvního stupně, omezení vyplývající z ustanovení § 205a o. s. ř. (zásada neúplná apelace). Podle tohoto ustanovení skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže: a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uplatnil v odvolacím řízení nové skutečnosti, týkající se nepravosti jeho podpisu na směnce. K těmto novým tvrzením nemohl odvolací soud se zřetelem k zásadě neúplné apelace přihlížet, neboť nejde o žádný z případů, kdy to platná právní úprava obsažená v ustanovení § 205a o. s. ř. dovoluje. Skutečnosti, na nichž žalovaný založil svou obranu, mu musely být známy ještě před vydáním napadeného rozsudku. Bylo proto na něm, aby tyto skutečnosti uvedl již v řízení před soudem prvního stupně. Tím, že tak neučinil, k žalobě, která mu byla spolu s kopií předmětné směnky doručena dne 8. 1. 2016, se nevyjádřil a nereagoval ani na výzvu soudu učiněnou v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. (za situace, kdy v řízení uplatněný nárok bylo možno posoudit pouze na základě listin, předložených žalobkyní), vzdal se i práva být soudem prvního stupně poučen podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř. K argumentaci, kterou poprvé uplatnil až v odvolacím řízení, tak již nebylo možné pro její opožděnost brát zřetel.9. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, byla přiznána náhrada nákladů tohoto řízení v celkové výši 19 554 Kč, která odpovídá odměně za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 15 860 Kč podle ust. § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“), dále jedné náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 13 odst. 1 a 4 AT a náhradě 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 3 394 Kč podle § 14a AT.11. Výrokem III. tohoto rozsudku byla žalovanému podle ust. § 4 odst. 1 písm. b), § 7 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. b) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši dle položky 22 odst. 1 písm. a) a položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, v příloze zákona.