12 Cmo 28/2023-41 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 7. 12. 2022, č. j. 34 Cm 259/2022-19. Odkázal na úpravu zkráceného směnečného řízení uvedenou v § 175 odst. 1, 3 o. s. ř. a uvedl, že žalovaná ve svých námitkách popřela, že by nereagovala na předžalobní výzvu a že dne 15. 3. 2022 nezaplatila žádnou částku. Žalobci zaplatila 2 235 Kč. Námitky neobsahují žádné konkrétní důvody, pro které žalovaná odmítá zaplatit směnečnou pohledávku, a proto soud námitky jako neodůvodněné odmítl.2. Žalovaná napadla usnesení včasným odvoláním. Uvedla, že exekuce byla zastavena, o čemž zaslala soudu složku dokumentů. Nezakládá se na pravdě, že nereagovala na výzvu a že částku ve výši 2 235 Kč zaplatila. Nějaký výpis musí existovat a dal by se doložit. Žalobce uvedl, že částka byla zaplacená, ale kdo ji tedy zaplatil. Proč by měla platit částku, která jistě byla zahrnuta v exekuci. Proč byl vydán platební rozkaz dne 7. 12. 2022, když exekuce byla zaplacena.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl usnesení potvrdit. Popsal smluvní vztahy se žalovanou s poukazem na to, že exekuce byla vedena na základě rozhodčího nálezu a usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 4. 2022, č. j. 63 Nc 6083/2007-45 byla zastavena (důvodem byla neplatnost rozhodčí doložky). Zastavení exekuce však neznamená ztrátu pohledávky, zajištěné směnkou.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. a § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.6. Zda jsou námitky žalované odůvodněny a lze je projednat, posuzoval odvolací soud podle jejich obsahu. Ve včasných námitkách ze dne 22. 12. 2022 žalovaná uvedla, že není pravdivě formulováno, že jí byla zaslána předžalobní upomínka a že nereagovala. Dne 15. 3. 2022 žádnou částku neposlala. Současně posílá „rozsudky“ o zastavení.7. Směnečný platební rozkaz je rozhodnutím ve věci samé, které se podáním námitek neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost (na rozdíl od podání odporu proti platebnímu rozkazu). Důsledkem toho je, že v námitkovém řízení může soud rozhodnout pouze o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti nebo jeho zrušení. Účelem námitkového řízení je posoudit, zda byl či nebyl směnečný platební rozkaz vydán po právu. To by však vyžadovalo, aby žalovaná v zákonem stanovené lhůtě vylíčila skutek, na němž svou obranu staví, a to zcela konkrétně a nezaměnitelně s jiným skutkem.8. Za odůvodněné námitky jsou považovány ty, které jednoznačně a nezaměnitelně vymezují skutek, o které se obrana opírá (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010). V rozsudku ze dne 29. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2766/2017 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že „Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku), a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).“ Obdobně se k základu kauzálních námitek Nejvyšší soud vyjádřil i v rozsudku ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005, když uzavřel, že „Základem kauzální námitky je existující směnečná dohoda, tj. dohoda předcházející vystavení směnky, z níž je mezi účastníky směnečného vztahu dohodnuto, za jakým účelem má být směnka vystavena a za jakých podmínek může být použita a proplacena. Obsah takové směnečné dohody musí být v námitkách vylíčen a uveden důvod, proč se podmínky uvedené ve směnečné dohodě nenaplnily, nebo proč odpadly (např. zboží, jehož zaplacení bylo směnkou zajištěno, nebylo vydáno, nebo bylo jako vadné věřiteli vráceno, směnkou zajištěný peněžitý dluh byl zcela nebo zčásti zapraven, směnkou zajištěná půjčka nebyla vůbec poskytnuta apod.).“9. Jak plyne z obsahu spisu, o koncentrační zásadě formulované v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná ve směnečném platebním rozkazu poučena. Obsahem námitek však žádné konkrétní skutkové tvrzení, které by bylo možné považovat za obranu proti povinnosti směnku zaplatit, není. Závěr soudu prvního stupně, že námitky žalované nelze považovat za odůvodněné, je správný, a proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná, která nebyla v odvolacím řízení úspěšná, je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 488,30 Kč. Předmětná částka představuje polovinu odměny za jeden úkon právní služby ve výši 930 Kč (sepis vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je právní zástupce žalobkyně, ve výši 258,30 Kč.