12 Cmo 41/2023-258 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že poté, co žalovaný podal odvolání proti rozsudku, jej soud usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. 7 Cm 100/2021-134 vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 68 098 Kč. Žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu pravomocným usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. 7 Cm 111/2022-216 nebylo přiznáno. Poté žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků opětovně s tím, že došlo ke změně spočívající v ukončení pracovního poměru. Nyní je nezaměstnaný, v dočasné pracovní neschopnosti. K výzvě soudu k doložení poměrů doložil žalovaný potvrzení o pracovní neschopnosti. Výpisy z účtu žalovaný nepředložil. Soud postupoval podle § 138 odst. 1 o. s. ř. a poukázal na předpoklady, které musejí být naplněny, aby mohlo být osvobození přiznáno. Ohledně podaného odvolání soud uvedl, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné bránění práva; první předpoklad lze mít za splněný. Pokud jde o poměry žalovaného, soud uvedl, že skutečnosti, kterými byla odůvodněna první žádost, již nebyly znovu posuzovány. Ty samy o sobě důvod pro osvobození nezakládají. Z pracovní smlouvy ze dne 28. 7. 2022 a mzdového výměru plyne, že žalovaný byl od 1. 8. 2022 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, na pozici montéra s hrubou mzdou 23 600 Kč měsíčně. Pracovní poměr byl zrušen ve zkušební době ze strany zaměstnavatele. Ze sdělení Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště , adresa, ze dne 2. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný nebyl do evidence uchazečů o zaměstnání zařazen s ohledem na jeho trvající pracovní neschopnost. Z lékařské zprávy a z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný je od 24. 8. 2022 neschopen práce, přičemž další kontrola byla stanovena na 10. 2. 2023. Za období od 7. 9. 2022 do 12. 10. 2022 mu byla zaslána nemocenská ve výši 45 148 Kč. Výpisy z účtu žalovaného za období do 30. 9. 2022 byl zjištěn konečný zůstatek ve výši 29 286,49 Kč. Soud poukázal na povinnost úplného a pravdivého vylíčení majetkových poměrů žadatele, kterou však žalovaný nesplnil. Žalovaný přišel v rozhodném období o zaměstnání a v současné době (respektive minimálně do 10. 2. 2023, kdy mělo dojít k další kontrole) je v dočasné pracovní neschopnosti, což opodstatňuje opakované rozhodnutí o jeho další žádosti i přes existenci pravomocného dřívějšího rozhodnutí. Žalovaný nedoložil k výzvě soudu výpisy z účtů za posledních 6 měsíců (posledním doloženým měsícem bylo září 2022). Soud si tak nemohl udělat ucelenou představu o aktuální finanční situaci žalovaného. Současně poukázal, že postup žalovaného v řízení, tj. po vydání meritorního rozhodnutí je veden snahou co nejvíce odvolací řízení protahovat (opakované žádosti o prodloužení lhůty k doložení poměrů, podání blanketního odvolání apod.), čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Žalovanému se podařilo prodloužit odvolací řízení na téměř rok. Soud ani na základě předložených listin nemohl dojít k závěru, že by žalovaný byl osobou nemajetnou, která se bez své viny dostala do situace, kdy si nemůže dovolit výdaj v podobě soudního poplatku a současně nemá možnost takové prostředky získat ani jinými cestami, čímž by jí bylo bráněno v přístupu k soudu. Nadto z tvrzení žalovaného je zjevné, že v lednu 2023 uhradil poslední splátku svého peněžitého trestu, který mu byl pravomocně uložen za krácení daní, a má každý měsíc k dispozici 13 000 Kč. Z uvedených důvodů soud opětovně osvobození od soudních poplatků žalovanému nepřiznal.2. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl jeho změnu tak, že se mu přiznává osvobození od soudního poplatku. Uvedl, že soudu prvního stupně předložil veškeré doklady, které má k dispozici. Doložil, že je nezaměstnaný, v dlouhodobé pracovní neschopnosti, což vylučuje možnost najít si zaměstnání. Je jeho zákonem garantovaným právem domáhat se svých práv u soudu. U soudu jsou vedena dvě další řízení, přičemž v jednom mu bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků z 90%, v druhém úplné. V obou řízeních doložil tytéž podklady prokazující jeho majetkovou situaci. Soudy by měly rozhodovat shodně, jinak jde o libovůli.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný podal proti rozsudku ze dne 8. 3. 2022, č. j. 7 Cm 100/2021-111 včasné odvolání. Usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. 7 Cm 100/2021-134 soud žalovaného vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 68 098 Kč. Při posouzení první žádosti vyšel soud z toho, že žalovaný s nikým nesdílí společnou domácnost, má nezletilou dceru, na kterou připívá částkou 5 000 Kč měsíčně. Je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, jako provozní ředitel s průměrným měsíčním čistým výdělkem za druhé kalendářní čtvrtletí ve výši 50 000 Kč. Nemá žádný majetek, ani jiné příjmy, platí nájemné ve výši 9 000 Kč. Ohledně své manželky uvedl, že podniká s příjmem 30 000 Kč za poslední zdaňovací období. Usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. 7 Cm 111/2022-216, které nabylo právní moci dne 4. 10. 2022, nebylo žalovanému osvobození od soudních poplatků přiznáno.5. Dne 18. 1. 2023 podal žalovaný další žádost o osvobození od soudních poplatků s tím, že došlo k podstatné změně jeho poměrů. V době posledního rozhodování byl zaměstnán, pracovní poměr skončil dne 31. 7. 2022. Od 1. 8. 2022 byl u shodného zaměstnavatele zaměstnán na pozici montér a byla mu stanovena nová zkušební doba, v níž byl ke dni 21. 10. 2022 pracovní poměr ze strany zaměstnavatele zrušen (k tomu zrušení pracovního poměru ze dne 1. 10. 2022). Měl příjem 23 600 Kč měsíčně, nyní je bez příjmů (k tomu pracovní smlouva). Od 24. 8. 2022 je v pracovní neschopnosti. Soud žalovaného vyzval k doložení výpisů z bankovního účtu za období od srpna 2022 do ledna 2023 a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (viz rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti). Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaný uvedl, že je rozvedený, ve společné domácnosti s nikým nežije. Za období od 7. 9. do 12. 10. 2022 mu byla vyplacena dávka nemocenského pojištění ve výši 45 148 Kč, jiné mu vypláceny nejsou. Ze společností, v nichž má majetkovou účast nebo je ve funkci statutárního orgánu, mu žádné příjmy neplynou. Na nezletilou dceru platí výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně (k tomu rozsudek). V lednu 2023 byla splatná poslední splátka ve výši 13 000 Kč z celkového peněžitého trestu (k tomu rozsudek). Splácí splátku kreditní karty ve výši 2 500 Kč měsíčně. Mobilnímu operátorovi platí paušál ve výši 2 800 Kč měsíčně, nájemné platí ve výši 9 000 Kč (k tomu smlouva o podnájmu bytu). Z listin předložených žalovaným vyplývá, že není veden jako uchazeč o zaměstnání a tudíž mu nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti. Není vlastníkem motorového vozidla. Splátka na kreditní kartě v lednu 2022 činila 2 500 Kč. Z výpisu z běžného účtu za období od prosince 2021 do září 2022 vyplývá, že jedinými pohyby na něm jsou téměř v každém měsíci poplatky za vedení účtu, úroky za povolený debet a kontokorentní úvěr. V červenci 2022 byly na účet žalovaným vloženy částky 5 000 Kč a 8 000 Kč a v září částka 28 738,39 Kč.6. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Podá-li účastník za existence pravomocného rozhodnutí, kterým nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, novou žádost o osvobození od soudních poplatků, rozhodne o ní soud pouze v případě, že v ní jsou uvedeny nové skutečnosti svědčící o změně v majetkových poměrech účastníka a tvrzená změna je řádně doložena. V opačném případě soud řízení o návrhu zastaví, neboť rozhodnutí o totožném návrhu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 103 a § 104 o. s. ř.).7. Postupoval-li soud prvního stupně v intencích shora naznačených a druhou žádost o osvobození od soudního poplatku za odvolání věcně posoudil a rozhodl o ní, nelze takovému postupu nic vytknout, když doloženou ztrátu zaměstnání a aktuální nezaměstnanost, potažmo pracovní neschopnost, lze považovat za podstatnou změnu v poměrech žalovaného. Ostatní poměry, nakolik je žalovaný vylíčil, zůstaly beze změny, příp. byly vylíčeny až ve druhé žádosti, ač se tak mělo stát již v rámci první, a tudíž je za změnu poměrů nelze považovat (např. absence příjmů ze společností, v nichž má žalovaný majetkovou účast). Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že žalovaný neposkytl výpisy ze svého či svých účtů za posledních šest měsíců, ač k tomu byl vyzván.