12 Cmo 52/2023-177 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl návrh žalovaného 2) na osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný 2) podal odvolání proti částečnému rozsudku ze dne 30. 11. 2022, č. j. 41 Cm 4/2022-150 a doplňujícímu rozsudku ze dne 12. 12. 2022, č. j. 41 Cm 4/2022-156 a po doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 38 608 požádal o částečné osvobození od poplatkové povinnosti (v rozsahu 90 %). Zástupci žalovaného 2) bylo dne 31. 1. 2023 doručeno Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s žádostí o jeho vyplnění a vrácení ve lhůtě do 10 dnů. Přes prodloužení takto stanovené lhůty do 15. 3. 2023 nebylo uvedené Prohlášení soudu vráceno a nebyly doloženy žádné listinné důkazy. S poukazem na podmínky poplatkové moderace vymezené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný 2) nesplnil svou povinnost tvrzení ani důkazní povinnost, v důsledku čehož nemohl soud jeho finanční a majetkovou situaci posoudit. Jeho žádosti proto nevyhověl.2. Žalovaný 2) podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, aby mu bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % jeho poplatkové povinnosti. Odvolání odůvodnil tím, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci. Žalovaný má za to, že vzhledem ke svým majetkovým poměrům by měl být od soudních poplatků částečně osvobozen, a to ve výši 90 %.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Ze shora uvedeného je zřejmé, že povinnost věrohodným způsobem prokázat, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, leží na poplatníkovi (k tomu srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 či ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015. Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný 2) v posuzované věci evidentně nesplnil, neboť přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 26. ledna 2023, která byla jeho zástupci doručena dne 30. ledna 2023, o svých poměrech nic konkrétního neuvedl a předpoklady poplatkové moderace ničím nedoložil. Tuto svou povinnost nesplnil ani poté, co byla soudem stanovená lhůta na jeho žádost prodloužena do 15. března 2023, ani dodatečně v odvolacím řízení. Závěru soudu prvního stupně, že za této situace nelze žalovanému 2) osvobození od soudních poplatků přiznat, proto nelze vytknout nesprávnost.6. Z uvedených důvodů bylo napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.7. Zbývá dodat, že podání návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, ačkoliv na straně účastníka řízení pro to nejsou dány důvody (resp. za situace, kdy účastník nehodlá soudu o svých poměrech cokoli sdělit, tím méně doložit), je zjevným zneužitím práva, majícím za cíl vytvořit procesní obstrukce, přičemž jako takové nepožívá právní ochrany (§ 2, § 6 o. s. ř.).