12 Cmo 55/2023-30 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalovaným 1) a 2) povinnost společně nerozdílně zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 994 492 Kč s 6% úrokem z této částky od 30. 3. 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3 315 Kč a na náhradu nákladů řízení 88 187 Kč.2. Žalobce napadl směnečný platební rozkaz ve výroku o náhradě nákladů řízení včas podaným odvoláním. Vytkl soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodoval § 14b odst. 1 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif). Kumulativně stanovené zákonné předpoklady pro aplikaci tohoto ustanovení, zahrnující zahájení řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v níž je žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, nebyly splněny. Návrh na zahájení řízení nebyl podán na ustáleném vzoru. Samotný pojem ustáleného vzoru zákon nedefinuje. Žalobce návrh na zahájení řízení vyhotovuje vždy individuálně se zohledněním konkrétních smluvních vztahů, dluhu z nich plynoucího, splatnosti dluhu, poskytnutého plnění aj. Směnečná žaloba nepředstavuje typově jednoduchou právní věc. S odkazem na soudní judikaturu, dále v odvolání specifikovanou uvádí, že podle obsahu nelze ze žaloby dovodit, že by se jednalo o tzv. formulářovou žalobu, v níž jsou měněny jen údaje o žalovaném a výši pohledávky. Odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, č. j. 19 Co 310/2016-15, v němž soud dospěl k závěru, že po porovnáním obsahu několika desítek žalob, podaných žalobcem, nelze dovodit použití ustáleného vzoru při jejich podání. Žalobce navrhl, aby odvolací soud o nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty zahrnují zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 49 891 Kč, náklady právního zastoupení v rozsahu odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání žaloby) ve výši po 12 300 Kč za úkon. Celková částka, která měla být žalobci přiznána, činí 110 875 Kč. V projednávané věci není dán žádný relevantní důvod pro snížení výše náhrady nákladů řízení a nejsou splněny ani předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů žalobci dle § 150 o. s. ř. Žalobce je původním věřitelem pohledávky, opakovaně žalované k úhradě vyzýval, vyčerpal všechny možnosti mimosoudního řešení věci a vymáhání pro něj představuje pouze náklady, které by byl nucen přenést na klienty. Ti ovšem své závazky řádně plní. Nelze mu upírat právo na právní pomoc za stejných podmínek, které mají ostatní subjekty práva. Práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se výslovně vzdal.3. Odvolací soud přezkoumal směnečný platební rozkaz ve výroku o náhradě nákladů řízení (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.). Odvolání shledal důvodné.4. Podle obsahu spisu směnečným platebním rozkazem, vydaným dne 25. 5. 2022, č. j. 37 Cm 53/2022-14, byla žalovaným uložena povinnost, aby do 15 dnů od jeho doručení společně nerozdílně uhradili žalobci směnečnou pohledávku s příslušenstvím a směnečnou odměnou a na náhradě nákladů řízení částku 88 178 Kč. Z obsahu směnečného platebního rozkazu nelze dovodit, jaká zákonná ustanovení soud prvního stupně aplikoval při svém rozhodování o nákladech řízení. Zcela jistě to však nebylo ustanovení § 14b advokátního tarifu, jak dovozuje žalobce. Aplikace tohoto ustanovení je vyloučena nejen proto, že obsah žaloby nesvědčí s ohledem na zcela individuální žalobní tvrzení o jakémkoliv použití ustáleného vzoru, ale především s ohledem na výši žalobou uplatněné směnečné pohledávky, která značně přesahuje citovaným ustanovením stanovený limit 50 000 Kč.5. Odvolací soud má za to, že v projednávané věci byly splněny zákonné předpoklady pro aplikaci § 142 odst. 1 o. s. ř. na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Podle tohoto ustanovení soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobci tedy náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 49 891 Kč a nákladů právního zastoupení v rozsahu odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem věci každému ze žalovaných, podání žaloby) ve výši po 12 300 Kč dle § 7 a 11 advokátního tarifu, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada DPH.6. Z důvodů shora uvedených odvolací soud výrok směnečného platebního rozkazu, ukládající žalovaným povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu náhradu nákladů řízení ve výši 110 875 Kč.7. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Protože žalobce, jemuž by náležela náhrada nákladů odvolacího řízení, se práva na jejich náhradu výslovně vzdal, nebyla náhrada přiznána žádnému z účastníků.