12 Cmo 83/2023-33 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným směnečným platebním rozkazem uložil soud prvního stupně žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 58 997 Kč se 6 % úrokem ode dne 20. 4. 2022 do zaplacení, odměnu ve výši 196,66 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 16 754 Kč.2. Žalovaná 1) podala v zákonné lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které byly usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. března 2023, č. j. 53 Cm 110/2022-23 odmítnuty jako neodůvodněné. Současně žalovaná 1) podala včasné odvolání proti výroku směnečného platebního rozkazu o náhradě nákladů řízení, které odůvodnila tím, že jí nebyly doručeny výzvy k úhradě směnky, tvrzené žalobkyní, přestože spolu účastníci řízení dlouhodobě obchodují, mají na sebe e-mailové i telefonní spojení a žalovaná má datovou schránku. Žalovaná 1) proto „podává námitku proti nákladům řízení v části zastupování právním zástupcem a ve výši zaplaceného soudního poplatku vzhledem k výše uvedené námitce.“3. Odvolací soud přezkoumal směnečný platební rozkaz v odvoláním napadeném rozsahu podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b) o.s.ř., má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.5. Předžalobní výzva k plnění dle ust. §142a o. s. ř. představuje poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na nějž v případě jeho pasivity s plněním závazku navazuje již soudní řízení. Podle konstantní soudní judikatury by absence předžalobní výzvy neměla být důvodem pro odepření náhrady nákladů řízení v těch případech, kdy žalovaný dlužník ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Jestliže totiž dlužník není ochoten či schopen existující dluh ve lhůtě dle § 142a odst. 1 zaplatit, není dán důvod sankcionovat pochybení věřitele, neodeslal-li budoucímu žalovanému výzvu k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1154/2014, nebo ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2620/2014)6. V posuzované věci je žalobkyně zastoupena advokátem , Jméno advokáta, a žalobou je uplatněn nárok na zaplacení částky 58 997 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vystavené žalovanou 1) v , Anonymizováno, dne 3. 8. 2016, jejíž splatnost nastala dne 19. 4. 2022 a kterou avaloval žalovaný , právnická osoba, žalobě byly připojeny výzvy ze dne 5. 8. 2016, sepsané shora uvedeným zástupcem žalobkyně a adresované žalované 1) i žalovanému 2), v nichž se uvádí, že žalobkyně eviduje vůči žalovaným pohledávku ze shora uvedené směnky včetně jejího příslušenství dle zákona č. 191/1950 Sb., které je představováno 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky a odměnou ve výši 1/3 % směnečného peníze. Žalovaní byli vyzváni k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání výzvy a upozorněni na možnost soudního vymáhání pohledávky. Žalobkyně dále doložila výpisem z poštovního podacího archu, že shora uvedené výzvy byly žalovaným 1) a 2) odeslány, a to žalované 1) na její adresu pro doručování uvedenou v záhlaví tohoto usnesení, i na adresu , adresa, .7. Žalobkyně tedy již při podání žaloby doložila splnění podmínky vyžadované ustanovením § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení. Ta v daném případě sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 960 Kč, z odměny za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 3 500 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), ze tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300,- Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 2 394 Kč. Celkem tedy žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch (§ 142 o. s. ř.), náleží náhrada nákladů řízení ve výši 16 754 Kč.8. Zbývá dodat, že z hlediska požadavků stanovených § 142a o. s. ř. není rozhodné, zda byly předžalobní výzvy žalované 1) doručeny. Se zřetelem ke shora odkazovaným závěrům Nejvyššího soudu je dále zřejmé, že žalobkyni by právo na náhradu nákladů řízení nebylo možné odepřít ani v případě, že by předžalobní výzvu žalované 1) nezaslala, neboť žalovaná 1) svůj závazek ze směnky, uplatněné v tomto řízení, neuhradila ani po doručení žaloby spolu se směnečným platebním rozkazem.9. Z uvedených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tedy ve výroku o náhradě nákladů řízení, ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících z jedné poloviny odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1 750 Kč dle ust. 7 a 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 430,50 Kč.