12 Cmo 91/2023-196 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl žádost žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků, podanou žalovaným v návaznosti na výzvu soudu ke splnění poplatkové povinnosti z odvolání proti rozsudku ve věci a odůvodněnou jeho vysokými výdaji, v jejichž důsledku nedisponuje dostatkem finančních prostředků k úhradě soudního poplatku.2. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. kumulativně stanovené zákonné předpoklady, za nichž může být účastníkovi přiznáno osvobození od soudních poplatků a kritéria, která jsou zkoumána při posuzování žádosti, neshledal majetkové poměry žalovaného řádně osvědčeny. Podle předloženého vyplněného formuláře majetkového prohlášení průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za kalendářní čtvrtletí u zaměstnavatele , právnická osoba, činí 64 578 Kč, z dohody o pracovní činnosti u zaměstnavatele , právnická osoba, má příjem ve výši 10 590 Kč. Bankovní výpisy, k jejichž předložení byl žalovaný vyzván, soudu nepředložil. Nedoložil ani žádné listiny prokazující závazky tvrzené v majetkovém prohlášení. Soud uzavřel, že žalovaný neunesl břemeno důkazní ke svým tvrzením o nedostatku finančních prostředků. Nelze ani dovodit, že by vykazované příjmy žalovanému úhradu soudního poplatku ve výši 13 030 Kč neumožňovaly. Z uvedených důvodů žádost zamítl.3. Žalovaný ve včas podaném odvolání nesouhlasí se závěrem soudu, že nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků ani zčásti. Má za to, že jeho majetkové a příjmové poměry mu úhradu soudního poplatku neumožňují, neboť má nadále několik závazků.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je zcela nedůvodné.5. Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „prohlášení“) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně, že žalovaný vykazuje průměrný měsíční čistý příjem za kalendářní čtvrtletí u zaměstnavatele , právnická osoba, činí 64 578 Kč a příjem z dohody o pracovní činnosti u zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 10 590 Kč. Podle prohlášení je žalovaný svobodný a je finančně závislý na svých rodičích, u nichž bydlí a pomáhá s péčí o zdravotně postiženého otce. Má dluhy u , Anonymizováno, ve výši 104 000 Kč z kreditní karty, 550 000 Kč z konsolidace a 238 000 Kč ze spotřebitelského úvěru. Dále má dluh ve výši 85 000 Kč u společnosti , Anonymizováno, , dluh ve výši 580 000 Kč u , Anonymizováno, ze spotřebitelského úvěru, dluh ve výši 13 239 Kč u , Anonymizováno, , dluh ve výši 21 737 Kč u , Anonymizováno, , dluh ve výši 300 000 Kč u , Anonymizováno, z kontokorentu, dluh ve výši 272 732 Kč u , Anonymizováno, , dluh ve výši 50 000 Kč u , Anonymizováno, , dluh ve výši 132 500 Kč u , Anonymizováno, a dluh ve výši 99 000 Kč u , Anonymizováno, . Na tyto dluhy podle vykazovaných měsíčních splátek splácí měsíčně celkem 37 673 Kč. V prohlášení žalovaný dále uvedl, že pracuje 6-7 dní v týdnu, aby navýšil své příjmy. Bydlí u rodičů, protože vlastní bydlení si nemohl dovolit. Pokud poukázal na to, že jeho měsíční příjmy u zaměstnavatele , právnická osoba, jsou zkresleny výplatou osobního ohodnocení za celý rok v měsíci únoru, zcela ovšem opomněl zmínit, jak se tato jednorázová výplata (jejíž výši nesdělil, natož aby ji doložil) promítá do skutečné výše jeho průměrného měsíčního příjmu. Přes výslovnou výzvu soudu nedoložil bankovní výpisy. Nijak nedoložil ani v prohlášení uvedené dluhy, ač na povinnost tak učinit je žadatel upozorněn přímo ve formuláři majetkového prohlášení.6. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Základním účelem moderačního oprávnění soudu dle § 138 o. s. ř. je zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.7. Pokud jde o úspěšnost odvolání, nelze ji v tomto stadiu řízení předjímat. Odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě osobou k tomu oprávněnou. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze tedy považovat tento předpoklad za splněný.8. Druhý předpoklad poplatkové moderace, vymezený ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. však za splněný považovat nelze. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla zdůrazněna v celé řadě rozhodnutí jak Nejvyššího, tak Ústavního soudu (např. v usneseních Nejvyššího soudu české republiky ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, usneseních Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 681/20, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tento předpoklad žalovaný evidentně nesplnil. Jím poskytnuté údaje o majetkových poměrech nelze považovat za úplné ani věrohodné z důvodů dále vyložených. Dluhy ve vykazované výši, stejně jako výše splátek, nejsou ničím doloženy a zůstávají jen v rovině tvrzení. Není ani zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje, že přednostně je povinen platit své dluhy. Ze žádného předpisu totiž neplyne, že úhrada soukromých závazků by měla mít přednost před daňovou, resp. poplatkovou povinností poplatníka. Žalovaný přitom zcela zamlčel stav svých bankovních účtů. Svoji povinnost řádně a úplně soudu vylíčit a také doložit své majetkové poměry žalovaný zjevně nesplnil. Tím ovšem * zcela eliminoval možnost jejich objektivního posouzení soudem z hlediska naplnění předpokladů moderace poplatkové povinnosti.9. Z uvedených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.