12 Cmo 98/2023-76 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému (původně žalovanému č. 1) povinnost zaplatit žalobkyni částku 710 257 Kč se 6 % úrokem z této částky od 16. 10. 2021 do zaplacení, odměnu ve výši 2 368 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 77 304,40 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala proti žalovaným , Jméno žalovaného, a , Anonymizováno, zaplacení shora uvedené pohledávky s odůvodněním, že je majitelem vlastní směnky vystavené společností , právnická osoba, dne 25. srpna 2017 a splatné dne 15. října 2021. Žalovaní jsou na směnce uvedeni jako směneční rukojmí. Směnka nebyla přes výzvu žalobkyně zaplacena. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 12. května 2022, č. j. 37 Cm 34/2022-9, proti němuž podal žalovaný , Anonymizováno, námitky. Žalovanému , Jméno žalovaného, se směnečný platební rozkaz „přes veškerou snahu“ nepodařilo doručit, a proto byl usnesením ze dne 21. listopadu 2022, č. j. 37 Cm 34/2022-46 ve vztahu k tomuto žalovanému zrušen. Ve vztahu k žalovanému , Anonymizováno, byla věc usnesením ze dne 21. listopadu 2022, č. j. 37 Cm 34/2022-45 vyloučena k samostatnému řízení.2. Z provedeného dokazování spornou směnkou soud zjistil, že byla vystavena v , adresa, dne 25. 8. 2017 s doložkou „bez protestu“, stala se splatnou dne 15. 10. 2021, byla vystavena na směnečnou sumu 710 257 Kč a žalovaný , Jméno žalovaného, směnku podepsal jako směnečný rukojmí. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 16. prosince 2021 k úhradě dluhu. Další navržené důkazy (smlouvou o úvěru, dohodou o vyplňovacím právu směnečném, oznámením o zesplatnění dluhu) soud neprovedl s odůvodněním, že tyto listiny se „vztahovaly k námitkám , Anonymizováno, .“3. Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující náležitosti požadované ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože žalobkyně prokázala své právo ze směnky, bylo žalobě podle ust. čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ ohledně směnečného peníze se 6 % úroky ode dne splatnosti směnky a odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.4. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že mu nebyl doručen nejen směnečný platební rozkaz, ale ani předvolání k jednání ve shora uvedené věci. Žalovaný tak nemohl aktivně hájit svá práva u tohoto jednání. Rozhodnutí soudu pro jeho nezákonnost v rovině ústavního práva vyvolalo u žalovaného negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva a bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. V dané souvislosti odvolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 187/2007 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 677/07.5. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.7. Podle obsahu spisu soud prvního stupně poté, co usnesením ze dne 21. listopadu 2022, č. j. 37 Cm 34/2022-46 ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným , Jméno žalovaného, zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 12. května 2022, č. j. 37 Cm 34/2022-9, nařídil ve věci jednání na den 1. března 2023. Předvolání bylo žalovanému doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu , adresa, . Protože adresát nebyl při doručování zastižen, byla zásilka dne 7. prosince 2022 uložena u pošty a po uplynutí úložní doby vrácena soudu. Vzhledem k tomu, že součástí spisu nebylo žádné podání žalovaného, v němž by shora uvedenou adresu označil jako adresu, na níž mu mají být doručovány soudní písemnosti (§ 46b o. s. ř.), bylo na místě prověřit, zda je shora označená adresa evidována v informačním systému evidence obyvatel jako doručovací adresa žalovaného nebo jako adresa místa jeho trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.). Soud prvního stupně však takto nepostupoval a bez dalšího vyšel z úpravy obsažené v ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř., tj. považoval písemnost za doručenou žalovanému desátým dnem od jejího uložení na poště. Věc pak projednal v jeho nepřítomnosti, provedl dokazování spornou směnkou a výzvou žalobkyně k jejímu zaplacení a odvoláním napadeným rozsudkem žalobě v plném rozsahu vyhověl. Teprve poté soud z výpisu z centrální evidence obyvatel zjistil, že žalovaný je od 18. 6. 2014 přihlášen k pobytu na adrese , Adresa žalovaného, . Předvolání k jednání tak nebylo žalovanému řádně doručeno, neboť na adrese , adresa, nemohla nastat fikce jeho doručení ve smyslu ustanovení § 49 odst. 4 o.s.ř. Zákonné podmínky pro postup soudu prvního stupně podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. tak nebyly splněny.8. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Má-li být výše uvedené základní právo realizováno, musí být účastníkovi umožněno, aby se jednání mohl zúčastnit, a musí tedy být o konání jednání soudem vyrozuměn (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. II. ÚS 210/03). V poměrech posuzované věci soud svým nesprávným postupem při doručování zbavil žalovaného možnosti hájit svá práva před soudem. Řízení je proto postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).9. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž bude třeba poskytnout žalovanému možnost uplatnit procesní obranu. K nařízenému jednání soud řádně předvolá všechny účastníky (resp. jejich zástupce) a v případě potřeby jim poskytne odpovídající procesní poučení.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně ve svém novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).