14 Cmo 118/2023-599 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal navrhovatelům b), c) a d) osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek za podané dovolání (výrok I.), současně rozhodl o tom, že se navrhovatelům b), c) a d) neustanovuje zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatelé b), c) a d) podali dne 19. 1. 2023 dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. 14 Cmo 177/2022-570. Soud prvního stupně je dne 2. 2. 2023 vyzval, aby doložili, že jsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem. Dne 23. 2. 2023 požádali o ustanovení advokáta pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků /dále též jen „žádost“/ se zdůvodněním, že je to nezbytné pro řádnou ochranu jejich práv a zájmů. Následně je soud prvního stupně vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů předložili prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech /dále jen „prohlášení“/, což navrhovatelé neučinili.3. S odkazem na § 30 odst. 1, § 138 odst. 1, § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, dospěl soud prvního stupně k závěru, že navrhovatelé b), c) a d) nedoložili řádně a včas i přes výzvu soudu požadované prohlášení a neprokázali tak, že jim jejich majetkové, osobní a výdělkové poměry nedovolují zaplacení zákonem stanovených soudních poplatků, což je (mimo jiné) jeden ze zákonných důvodů pro ustanovení zástupce účastníkům pro řízení. Zdůraznil, že k podobné situaci dochází u těchto navrhovatelů opakovaně. Navrhovatelé b), c) a d) nebyli osvobozeni od placení soudních poplatků, nebyl jim (tudíž) ani ustanoven zástupce z řad advokátů.4. Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé b), c) a d) odvolání s tím, že jej navrhují zrušit a věc přikázat k dalšímu řízení jiným soudům prvního a druhého stupně, nebo „zjistit a prohlásit jejich nicotnost“.5. Odvolatelé jsou přesvědčeni, že napadené usnesení je nicotné, a že řádně, důvodně a včas požádali o (pro dovolací řízení) nezbytné ustanovení advokáta a o osvobození od soudních poplatků. Jsou přesvědčeni, že soudy (prvního a druhého stupně) si vzájemně „kryjí jejich objektivně nezákonné, protiústavní a zjevně účelové postupy a rozhodnutí“, žádají v tomto směru o doplnění dokazování a argumentují (v obecné rovině) tím, že skutkový stav byl a je zcela jiný. Opakovaně vznesli námitku podjatosti ve věci rozhodujícího soudce, stejně jako všech „soudců i nesoudců“ Krajského soudu v Českých Budějovicích a Vrchního soudu v Praze s návrhem na předložení věci k rozhodnutí o delegaci nutné podle § 12 odst. 1 o. s. ř. jiným soudům, kterým není nadřízen Vrchní soud v Praze.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.9. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Podává se z něho mimo jiné (pro věc stěžejní) žádost odvolatelů ze dne 23. 2. 2023 o osvobození od soudních poplatků, k níž soud prvního stupně zaslal dne 1. 3. 2023 odvolatelům k vyplnění prohlášení o jejich majetkových poměrech ve lhůtě 2 týdnů. Tato výzva byla odvolatelům doručena dne 3. 3. 2023, ve stanovené lhůtě (a ani později) požadované prohlášení soudu prvního stupně doručeno nebylo.10. Rozhodovací soudní praxe je ustálena v požadavku, že žadatel o přiznání osvobození od soudního poplatku je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, či ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017, jež jsou dostupná např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, či ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013). Povinnost žadatele prokázat své poměry má za účel též umožnit posouzení, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků), např. tak, že se před rozhodnutím soudu o další žádosti zbavil finančních prostředků, kterými disponoval a které mohly být na zaplacení soudního poplatku použity (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, nebo ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017).11. S ohledem na uvedené odvolací soud opakuje svou již dříve vyslovenou argumentaci (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, č.j. 14 Cmo 150/2017–402, vydané v nadepsaném řízení), že bez řádně vyplněného a ve stanovené lhůtě soudu prvního stupně doručeného prohlášení nelze navrhovatelům b), c) a d) dle § 138 odst. 1 a § 30 odst. 1 o. s. ř. přiznat osvobození od soudních poplatků, ani vyhovět (jejich) žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů. Bylo totiž jejich (zákonem zakotvenou) povinností, aby doložili majetkové a případně další relevantní poměry, o které opírají důvodnost takové žádosti; svou povinnost však nesplnili.12. Tento stav nebyl napraven ani během odvolacího řízení, byť tak mohli odvolatelé učinit poté, co se dozvěděli, že soud prvního stupně jejich žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhověl. Soud prvního stupně proto nepřiznal požadované osvobození správně, neboť neuvedení uvedených údajů v požadovaném rozsahu neumožňuje posoudit majetkové poměry žadatelů z hlediska, zda účelem a cílem žádosti není získání neoprávněné výhody, tedy zda nepředstavuje jednání, jež nepožívá právní ochrany ve smyslu § 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 232/2016).13. Odvolací soud nepřehlédl, že odvolatelé vznesli námitku podjatosti ve věci rozhodujícího samosoudce , Anonymizováno, , stejně jako i všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích i Vrchního soudu v Praze (odvolatelé tak činí opakovaně, jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti). I zde nezbývá odvolacímu soudu než zopakovat svou argumentaci (uvedenou v předchozích rozhodnutích ve věci totožných žadatelů), že takto vznesená námitka podjatosti neobsahuje žádná tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti zmíněných osob (tvrzení o poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům). Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč.]. Uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým odvolatelé (opakovaně jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti) přistupují k využití (zneužití) svých procesních práv.14. Z totožného důvodu se nezabýval ani jejich návrhem na delegaci nutnou. Odvolací soud má za nepochybné, že záměrem počínání odvolatelů je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží, ať již na straně soudu nebo jiných účastníků. Takový zneužívající procesní postup však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický