14 Cmo 122/2022-243 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 15 000 000 Kč s (tam specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku 551 034 Kč (výrok II.), státu (na účet soudu prvního stupně) 1 809,77 Kč (výrok III.), současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce 61 226 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).2. Proti výrokům I., II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce, žalovaný podal odvolání proti výrokům II. a IV.3. Podáním ze dne 22. 3. 2023 účastníci shodně navrhli, aby odvolací soud schválil shora (ve výroku) uvedený smír.4. Odvolací soud v souladu s § 99 a § 220 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v záhlaví uvedený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že navržený soudní smír shora uvedeného znění v souladu s předloženou dohodou žalobce a žalovaného schválil. Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku (§ 99 odst. 3 věta první o. s. ř.).5. Ve výsledku (procesně) neúspěšnému žalobci uložil odvolací soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení, které vynaložil, zde vyplacené svědečné ve výši 1 809,77 Kč (srov. usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 12. 2021, č. j. 79 Cm 127/2018- 167); náhrada nákladů řízení státu podle § 148 o. s. ř. (ostatně ani povinnost k zaplacení soudního poplatku) nemůže být způsobilým předmětem soudního smíru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3330/2018).6. O žádosti žalobce týkající se vrácení (části jím zaplaceného) soudního poplatku rozhodne soud prvního stupně.