14 Cmo 131/2023-54 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. určil , Anonymizováno, , likvidátorovi společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) odměnu za provedení likvidaci společnosti ve výši 10 000 Kč s tím, že tato částka mu bude vyplacena po právní moci tohoto usnesení na ve výroku specifikovaný účet. Výrokem II. uznal částku 3 544 Kč za účelně vynaložené hotové výdaje likvidátora v souvislosti s prováděním likvidace společnosti a výrokem III. likvidátorovi s přihlédnutím k již vyplacené záloze 6 000 Kč na náhradě nákladů spojených s likvidací přiznal částku 2 456 Kč, která mu bude vyplacena na tam specifikovaný účet po právní moci tohoto usnesení. Usnesení soud prvního stupně s odkazem na § 169 odst. 2 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), neodůvodnil.2. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v části výroku týkajícího se odměny likvidátora tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 11 000 Kč.3. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká nespravedlivé přiznání odměny za provedenou likvidaci, zejména však to, že své rozhodnutí řádně (vůbec) neodůvodnil. Nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem, nevypořádal se s jeho argumentací ohledně všeobecného nárůstu cen zboží, služeb a veškerých provozních nákladů, ani s jeho námitkou týkající se inflace, která v roce 2022 dosáhla 17 %. Rovněž namítá, že soud prvního stupně porušil zásadu předvídatelnosti rozhodnutí, když ve skutkově podobném případě bylo rozhodnuto odlišně. Odkázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2022, č. j. 72 Cm 15/2020-57, kde mu ve věci obdobné likvidace byla přiznána odměna ve výši 11 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí tudíž měl soud prvního stupně řádně a přesvědčivě vysvětlit důvody takového odchylného rozhodnutí; soud prvního stupně však neuvedl ani základní důvod, proč jeho návrhu nevyhověl.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro jeho potvrzení, ani pro jeho změnu.5. Podle § 169 odst. 2 o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.6. Z obsahu spisu soudu prvního stupně se podává, že likvidátor předložil dne 17. února 2023 soudu prvního stupně návrh na přiznání odměny likvidátora včetně vyúčtování nákladů likvidace společnosti, které mu v souvislosti s prováděním likvidace vznikly. Odměnu za výkon činnosti likvidátora jmenovaného soudem navrhl přiznat ve výši 11 000 Kč (z důvodů v návrhu specifikovaných). Následně pak soud prvního stupně vydal odvoláním napadené usnesení, v němž přiznal likvidátorovi odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu nákladů spojených s likvidací společnosti (při zohlednění zálohy) ve výši 2 456 Kč. Své usnesení soud prvního stupně nikterak neodůvodnil, jen v rámci poučení odkázal na § 169 odst. 2 větu druhou o. s. ř., k čemuž doplnil, že se jedná o usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, povaha věci to připouští a z obsahu spisu je zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto.7. Závěr soudu prvního stupně odvolací soud však nesdílí; aplikace § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nebyla v dané věci s ohledem na závěr soudem prvního stupně učiněný namístě. Usnesení soudu prvního stupně odvolací soud považuje za nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně nespecifikoval, proč návrhu likvidátora na přiznání požadované odměny nevyhověl, neodkázal ani na žádná příslušná zákonná ustanovení, přičemž ani z obsahu předloženého spisu závěry soudu prvního stupně v odvoláním napadeném usnesení nevyplývají. Dlužno dodat, že ani odvolacímu soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně (alespoň pravděpodobně) při svém rozhodování a při posuzování argumentace likvidátora řídil, jak věc hodnotil po právní stránce. Důvod pro aplikaci § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tak nebyl dán a povinností soudu prvního stupně bylo usnesení odůvodnit; přitom řádné odůvodnění rozhodnutí je základním atributem spravedlivého procesu, vylučujícího libovůli soudní moci.8. Skutečnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo odůvodněno, způsobuje jeho nepřezkoumatelnost, a proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. V dalším řízení soud prvního stupně znovu rozhodne o předmětném návrhu likvidátora na přiznání odměny, vypořádá se s argumentací odvolatele, své závěry promítne do nového rozhodnutí ve věci, které řádně odůvodní.10. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.