14 Cmo 219/2022-21 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení společnosti , Jméno navrhovatele A, . /dále jen „společnost“/ s likvidací [výrok I.], likvidátorem společnosti jmenoval , tituly před jménem, , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, , sídlem , adresa, [výrok II.], společnosti uložil povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč [výrok III.], žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok IV.].2. Soud prvního stupně shledal důvod pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace dle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že společnost za zdaňovací období let 2017 až 2020 nepodala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, pokusy o kontakt se společností nebyly úspěšné a ve sbírce listin obchodního rejstříku nejsou založeny zákonem stanovené listiny, z čehož navrhovatel usuzuje, že společnost rovněž nevykonává žádnou činnost. Soud prvního stupně zjistil z rejstříkového spisu společnosti, že tato nezaložila do sbírky listin obchodního rejstříku žádnou účetní závěrku, čímž lze usuzovat na její nečinnost. Soud prvního stupně vyzval společnost usnesením ze dne 20. 4. 2022 k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení ji bylo doručeno 15. 5. 2022, náprava vytýkaného stavu nebyla ve stanovené lhůtě (ani později) zjednána. Výrok o jmenování likvidátora společnosti soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 191 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, s tím, že z důvodu nečinnosti statutárního orgánu soud jmenoval likvidátorem osobu z řad insolvenčních správců. Výrok o poplatkové povinnosti společnosti soud prvního stupně opřel o položku 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků a o § 11 odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, s tím, že povinnost k úhradě soudního poplatku přechází na společnost z důvodu osvobození navrhovatele od jeho placení. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání, navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.4. Odvolatel stručně argumentuje tím, že společnost je schopna vykonávat svou činnost; avizoval splnění povinností nejen vůči finančnímu úřadu, ale i vůči rejstříkovému soudu (založení listin ve sbírce listin obchodního rejstříku).5. Navrhovatel se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, neboť společnost dlouhodobě neplní zákonné podmínky vůči správci daně (ani vůči rejstříkovému soudu), na výzvu soudu k odstranění vadného stavu nereagovala. Společnost tak není schopna po dobu delší jednoho roku vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel. Zdůraznil, že společnost má od 30. 3. 2017 v obchodním rejstříku vymazán předmět podnikání, čímž splňuje podmínky pro zrušení taktéž dle § 93 písm. a) z. o. k.6. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně.8. Podle § 93 z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestližea) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebod) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.9. Podle § 172 o. z.(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestližea) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebod) tak stanoví zákon.(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.10. Řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora dle citovaného § 172 o. z. ve spojení s § 93 z. o. k. je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí § 3 až § 30 a § 85 až § 93 z. ř. s.11. Ustálený judikaturní výklad k důvodu zrušení společnosti s likvidací podle § 93 písm. b) z. o. k. se podává např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, dostupného na www.nsoud.cz. V něm Nejvyšší soud dospěl k závěru, podle něhož „Ustanovení § 93 z. o. k. věcně doplňuje § 172 odst. 1 o. z., neboť vypočítává další (zvláštní) skutkové podstaty, při jejichž naplnění má soud rozhodnout, že se obchodní korporace ruší a že se nařizuje její likvidace. Na rozdíl od § 172 odst. 1 o. z. však může soud obchodní korporaci s odkazem na § 93 z. o. k. zrušit jen v řízení zahájeném na návrh. Ustanovení § 93 písm. b) z. o. k. soudu ukládá zrušit obchodní korporaci a nařídit její likvidaci, není-li tato právnická osoba schopna vykonávat svoji činnost po dobu delší než 1 rok, a není-li proto schopna plnit svůj účel. Neschopnost vykonávat svoji činnost nelze zaměňovat s nečinností či s neschopností vykonávat svoji činnost řádně [srov. Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. I. díl (§ 1 až 343). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 682]. Proto může soud obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává. Tomu odpovídá nejen jazykový výklad, ale i výklad teleologický, neboť podle přesvědčení Nejvyššího soudu je účelem právní normy obsažené v § 93 písm. b) z. o. k. dosáhnout zániku (výhradně) těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož (objektivně) nejsou schopny vykonávat svoji činnost. Na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Například skutečnost, že se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje (může naznačovat), že je (pravděpodobně) schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace (za podmínek § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu) aktivně účastnit, bude ve většině případů možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace podle § 93 písm. b) z. o. k.“12. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že soud prvního stupně měl při úvaze o aplikaci § 93 písm. b) z. o. k. zjišťovat schopnost společnosti vykonávat svoji činnost, nikoliv to, zda činnost vykonává či nikoliv (tj. že je nečinná).13. Odvolací soud nadto nepřehlédl, že soud prvního stupně - před vydáním odvoláním napadeného rozhodnutí - nejednal se společníkem společnosti /tj. s účastníkem 2)/ jako s účastníkem řízení (k problematice okruhu účastníků řízení v případě zrušení právnické osoby s likvidací srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, dostupný na www.nalus.cz).14. Navíc podle § 89 odst. 1 z. ř. s. je ve věcech uvedených v § 85 z. ř. s. třeba nařizovat jednání, provádí-li soud dokazování. Pro provádění důkazů se vzhledem k § 1 odst. 2 z. ř. s. uplatní § 122 odst. 1 o. s. ř., dle něhož lze dokazování provádět pouze při jednání, k němuž soud podle § 115 odst. 1 o. s. ř. předvolá účastníky řízení a podle § 123 o. s. ř. mají tito účastníci právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny. Takto provedené dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. je zdrojem skutkových zjištění soudu. V rozporu s touto právní úpravou soud prvního stupně vyšel jednostranně z tvrzení navrhovatele, a činil-li zjištění z navrhovatelem předložených listin (což se výslovně z odůvodnění usnesení nepodává), jednal tak nepřípustně v rozporu se shora uvedenou právní úpravou.15. Už jen pro tyto vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a které nemohly být za odvolacího řízení odstraněny, nemohl odvolací soud jinak, než podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadené usnesení v plném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Další důvod