14 Cmo 22/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odmítl návrh na zápis výmazu do obchodního rejstříku.2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 86 písm. e) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), a § 73 větu druhou zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), tím, že společnost ani přes výzvu soudu nedoložila listiny prokazující, že likvidátor zveřejnil dvakrát za sebou (s alespoň dvoutýdenním časovým odstupem) rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací s výzvou, aby její věřitelé přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání. Nepopírá svou povinnost předložit požadované listiny, avšak vzhledem k tomu, že „tato povinnost měla být splněna před více než 15 lety“, příslušné již k dispozici nemá, přičemž nemá ani finanční prostředky na dodatečné splnění povinností. Vstoupila-li společnost do likvidace 1. 5. 2007, je zřejmé, že (již) „neexistují věřitelé s neopominutelnými pohledávkami“ (jejich případná práva již byla promlčena); lze tak mít za to, že chybějící doklady je možno nahradit (jí předloženým) „Prohlášením likvidátora o neexistenci soudních a jiných sporů z 21. 11. 2022“. Navrhla analogický postup dle § 82 odst. 1 z. v. r.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že společnost byla zrušena rozhodnutím jediného společníka ze dne 24. 4. 2007, ke dni 1. 5. 2007, uvedená skutečnost byla zapsána do obchodního rejstříku 2. 5. 2007.6. Podle § 19 z. v. r. návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do veřejného rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin v souvislosti s tímto zápisem.7. Společnost je v likvidaci od data 1. 5. 2007, takže se na podkladě § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), postupuje podle zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (ledaže by rozhodl příslušný orgán společnosti ve smyslu § 3043 odst. 2 o. z. o tom, že se uplatní postup dle o. z., taková skutečnost se z obsahu spisu nepodává).8. Podle § 73 obch. zák. likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům. Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně dvakrát za sebou s alespoň dvoutýdenním časovým odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce.9. Z něj se podává, že likvidátor má (mimo jiné) povinnost zveřejnit, že společnost vstoupila do likvidace s výzvou, aby věřitelé společnosti a jiné osoby a orgány, které jsou tím dotčeny, přihlásili své pohledávky, popřípadě jiná práva ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce, nebo zveřejnit rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce; na zveřejnění výzvy se vztahuje § 769 obch. zák. o zveřejňování údajů v Obchodním věstníku.10. V poměrech úpravy obch. zák. se tedy návrh na výmaz právnické osoby po likvidaci dokládal doklady o úkonech provedených podle § 75 a 75a odst. 1 obch. zák. (zpráva likvidátora podle § 75 odst. 6 obch. zák., zpráva o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku podle § 75 odst. 1 obch. zák.), schválenými doklady předkládanými společníkům ke schválení, případně dokladem o jejich předložení a neschválení (§ 75 odst.1 obch. zák.) a Obchodním věstníkem se zveřejněním vstupu společnosti do likvidace ve smyslu § 73 obch. zák. (srov. Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 464); splnění uvedených povinností však odvolatelka nedostála.11. Splnění (uvedené) zákonné povinnosti nemůže společnost, resp. likvidátora, zprostit (nezprostí) ani její tvrzení, že „doklady o splnění povinnosti (již) nemá“. Nadto - bez ohledu na řečené - se z obsahu spisu (nikterak) nepodává, že by se odvolatelka (likvidátor) pokusila (např. v součinnosti s příslušným subjektem, jenž zveřejňování údajů v Obchodním věstníku zajišťoval, či zajištuje) příslušné listiny obstarat, tedy, že by vyvinula (byť minimální) aktivitu směřující ke splnění její zákonné povinnosti. Pasivní přístup likvidátora ke splnění zákonem stanovených povinností rezonuje o to více, podává-li se, že likvidace společnosti nebyla (likvidátorem) skončena ani po 15 letech od okamžiku jejího vstupu do likvidace.12. Přiléhavou není námitka ani odvolatele směřující k (analogickému) použití § 82 z. v. r. Je tomu tak (již jen) proto, že jednou z podmínek pro projednání výmazu tímto zjednodušeným postupem je, že právnická osoba byla zrušena rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci (srov. např. Hampel, P; Walder, I. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Praha: Wolters Kluwer, a s., 2014, komentář k § 82, např. v: informační systém ASPI), tato podmínka v daném případě nebyla splněna.13. Nepředložila-li tedy společnost – ani přes výzvu soudu prvního stupně – požadované listiny (§ 19 z. v. r. a § 73 obch. zák.), postupoval soud prvního stupně správně, pokud její návrh odmítl (§ 86 písm. e/ z. v. r.).