14 Cmo 242/2022-33 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením odvolal účastnici 2) z funkce likvidátorky společnosti , Jméno navrhovatele A, /dále též jen „společnost“/ [výrok I.], likvidátorem společnosti jmenoval , Jméno advokáta B, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, [výrok II.], společnosti uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí [výrok III.] a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení [výrok IV.].2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že obdržel návrh navrhovatele na odvolání účastnice 2) z funkce likvidátorky společnosti, neboť likvidátorka neplní své povinnosti plynoucí jí z příslušných zákonných ustanovení a vzhledem k délce trvání likvidace nevyvíjí soustavnou činnost směřující k naplnění účelu likvidace dle § 187 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/. Usnesením soudu prvního stupně byly společnost i likvidátorka vyzvány, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení vyjádřily k návrhu. Likvidátorce společnosti bylo usnesení doručeno dne 29. 9. 2021, na výzvu však nereagovala. Likvidátorka byla do své funkce zapsána dne 24. 3. 2015, nebylo zjištěno, že by likvidátorka prováděla jakékoli úkony směřující k naplnění účelu likvidace. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že likvidátorka není schopna likvidaci společnosti provést, a proto ji z funkce s odkazem na § 194 o. z. odvolal a (dle § 191 odst. 4 o. z.) jmenoval likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Výrok o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 11 odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle nichž je poplatková povinnost přenesena na společnost z důvodu osvobození navrhovatele od jeho úhrady. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil s odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podaly účastnice 1) a 2) odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně změní tak, že se likvidátorka neodvolává.4. Odvolatelky vyvracejí závěr soudu prvního stupně ohledně nečinnosti likvidátorky a argumentují tím, že likvidátorka již podstatnou část svých povinnost splnila a podání návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku lze očekávat „v horizontu několika dnů“. Likvidátorka zveřejnila v Obchodním věstníku oznámení o vstupu společnosti do likvidace a to dne 12. 12. 2019 a 29. 12. 2019. Součástí oznámení byla rovněž výzva pro věřitele k přihlášení pohledávek. Likvidátorka taktéž ke dni vstupu společnosti do likvidace sestavila zahajovací rozvahu a soupis jmění společnosti, zpeněžila celou likvidační podstatu a zpracovává zprávu o průběhu likvidace a účetní závěrku. Avizovaly, že nejpozději do jednoho měsíce bude likvidace skončena a následně bude podán návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Změna v osobě likvidátora by tedy za dané situace paradoxně proces likvidace prodloužila a podání návrhu na výmaz oddálila.5. Navrhovatel setrval na podaném návrhu, argumentuje tím, že likvidátorka učinila vůči němu toliko obligatorní podání nulového přiznání k dani z příjmů, existence jiných úkonů směřujících k ukončení likvidace mu není známa. Poukázal rovněž na to, že společnost (vyjma zdaňovacího období roku 2021) neplní své zákonné povinnosti spočívající v povinném uveřejňování účetních listin.6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.7. Podle § 191 odst. 2 o. z. soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.8. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.9. Z výpisu z obchodního rejstříku se podává, že účastnice 2) byla do funkce likvidátorky společnosti jmenována rozhodnutím valné hromady společnosti ze dne 4. 3. 2015. Ze sbírky listin obchodního rejstříku se podává (jediná) založená účetní závěrka za rok 2021 doručená rejstříkovému soudu dne 31. 3. 2022. Společnost (dosud) nebyla vymazána z obchodního rejstříku.10. Důvodem odvolání likvidátora je řádné neplnění jeho povinností, tj. jak porušení některé z jeho povinností, tak plnění povinností způsobem, který je v rozporu s právní úpravou, jestliže tím likvidátor nepřípustně zasahuje do práv a povinností třetích osob. Posouzení řádného neplnění povinností likvidátora bude záležet na každém konkrétním případě. Účelem § 191 odst. 2 o. z. je nahrazení dosavadního likvidátora, jenž porušuje své povinnosti, novým likvidátorem, který likvidaci řádně provede a dokončí.11. Byť odvolatelky (v odvolání ze dne 21. dubna 2022) tvrdí, že likvidátorka od zahájení likvidace podstatnou část svých povinností splnila, „a to do té míry, že podání návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku lze očekávat v horizontu několika dnů“, přesto likvidátorka svůj příslib ani ke dni vydání usnesení odvolacího soudu (tj. 9 měsíců po té) dosud nesplnila, konečnou zprávu soudu nezaslala, ani neučinila žádný jiný úkon, z něhož by bylo možné usuzovat, že likvidace společnosti spěje ke zdárnému konci.12. Naopak je z obsahu spisu zřejmé, že likvidátorka za uplynulých 7 let působení ve společnosti své povinnosti neplní. Konkrétně (mimo jiné) neplní zakládací povinnost vyplývající z § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osoba a o evidenci svěřenských fondů, byť měla dostatek času od zahájení likvidace, aby zjednala nápravu, neboť společnost od svého vzniku účetní závěrky do sbírky listin nezakládá (srov. mutatis mutandis závěry zformulované v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2021, sp. zn. 7 Cmo 206/2020); nebyly založeny ani další listiny, které zákon povinně k založení předpisuje. Odvolatelky rovněž zcela pomíjí, že doposud nebyly doloženy žádné listiny prokazující provedení úkonů vedoucích k realizaci likvidace společnosti a jejímu ukončení, a to ani v rámci odvolacího řízení. Tyto okolnosti hrubě ztěžují postup vedoucí k zániku společnosti a svědčí o liknavém přístupu k realizaci předmětné likvidace, která probíhá od roku 2015, když z uvedených skutečností lze dovodit, že v dané věci jde v podstatě o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně, je dlouhodobě neaktivní s neprodejným majetkem.13. Je tedy zřejmé, že účastnice 2) dlouhodobě řádně neplní své povinnosti likvidátora stanovené zákonem, a to ani ty nejelementárnější a svou povahou nikterak složité. Je rovněž nepochybné, že v daném případě nepostupuje řádně, když likvidace probíhá již téměř 8 let a nebyla dosud skončena, aniž by likvidátorka sdělila soudu prvního stupně či odvolacímu soudu jakoukoliv právně relevantní skutečnost bránící řádnému dokončení likvidace. Důvody pro odvolání účastnice 2) z funkce likvidátora jsou dány; z toho pak pramení i nutnost jmenovat společnosti likvidátora nového, jak soud prvního stupně správně učinil.14. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř., jako věcně správné potvrdil, včetně závislých výroků o přenosu poplatkové povinnosti a nákladech řízení.15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 23 věta první z. ř. s., ve spojení s § 224 o. s. ř., když v odvolacím řízení neshledal okolnosti, které odůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení navrhovateli ve smyslu ustanovení § 23 věty druhé z. ř. s.