14 Cmo 58/2023-62 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh likvidátorky , Anonymizováno, na poskytnutí zálohy na náhradu hotových výdajů.2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že likvidátorka společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) opětovně požádala návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 16. června 2022 o poskytnutí zálohy na náhradu hotových výdajů s tím, že soudem poskytnutá záloha ve výši 3 500 Kč nepostačuje na krytí nákladů insolvenčního řízení, aby mohla řádně dokončit likvidaci. Poslední žádost likvidátorky o poskytnutí zálohy byla usnesením ze dne 23. března 2015, č. j. 72 Cm 295/20110-29, zamítnuta (usnesení soudu prvního stupně bylo k odvolání likvidátorky potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2016, č. j. 14 Cmo 157/2015-45) s tím, že společnost nemá žádné finanční prostředky, a tudíž celá záloha přiznaná v předmětném řízení by byla použita na odměnu insolvenčního správce v řízení vedeném pod sp. zn. KSUL 71 INS 2534/2014. Dle soudu prvního stupně se podmínky pro přiznání zálohy na náklady likvidace společnosti nezměnily, majetek společnosti je zcela nepostačující ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Vycházeje ze skutečnosti, že společnost má majetek nepatrné hodnoty, její dluhy vysoce převyšují její majetek, pak insolvenční řízení postrádá v daném případě smysl, jelikož nemůže dojít ani k částečnému uspokojení pohledávek věřitelů. Nabízí se, aby likvidátorka učinila potřebné úkony k realizaci nařízené likvidace společnosti a zpeněžila její nemovitý majetek za účelem vypořádání majetku zrušené společnosti. Proto soud prvního stupně návrh zamítl.3. Likvidátorka napadla usnesení soudu prvního stupně odvoláním, v němž uvádí, že:- ač je majetek společnosti zcela nepostačující ke krytí nákladů insolvenčního řízení, nemůže navrženou realizaci zpeněžení nemovitého majetku provést, neboť nemovitost je zatížena různými omezeními vlastnických a dispozičních práv, jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí (který k odvolání přiložila)- ale „VS je požadavek insolvenčního soudu na zálohu na náklady insolvenčního řízení oprávněný (viz přiložené usnesení VS)“-a výmaz společnosti z obchodního rejstříku při existenci nemovitého majetku (byť zcela neprodejného a bezcenného) není možný (zde odkazuje na usnesení rejstříkového soudu, které přikládá)- od původního jednatele společnosti nebyl převzat žádný movitý ani finanční majetek.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že napadené usnesení, z níže uvedených důvodů, neobstojí, byť nelze argumentaci odvolatelky přisvědčit.5. Předně odvolací soud připomíná, že likvidace obchodní společnosti nařízená soudem před 31. prosincem 2013 se dokončí podle tehdejší právní úpravy /§ 3043 odst. 2 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)/, tj. podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“). Stejně tak postavení likvidátora (např. jeho odvolání, vzdání se funkce, odměňování, náhrada nákladů likvidace), jemuž vznikla funkce před 31. prosincem 2013, se bude řídit dosavadní právní úpravou (viz § 3028 odst. 1 a 3 věty první o. z.). Ke shodnému závěru dospěl odvolací soud např. v usnesení dne 7. ledna 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněném pod číslem 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. V ustanovení § 71 odst. 6 obch. zák. možnost poskytnutí zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti likvidátorovi byla výslovně zakotvena. Na likvidátorovi jmenovaném soudem nelze spravedlivě požadovat, aby veškeré náklady s likvidací spojené, do doby, než bude rozhodnuto o výši odměny likvidátora, nesl ze svého. Záloha na náklady likvidace společnosti má pokrýt pouze nezbytné výdaje, neslouží ke krytí veškerých nákladů s likvidací spojených. Zda však bude likvidátorovi záloha poskytnuta, a v jaké výši, záleží vždy na okolnostech daného případu.6. Z obsahu spisu se podává, že:- společnost byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. září 2011, č. j. 72 Cm 295/2010-13, zrušena s likvidací; odvolatelka byla jmenována její likvidátorkou,- odvolatelka dne 16. června 2022 podala předmětný návrh na poskytnutí další zálohy na náklady likvidace společnosti (bez uvedení její konkrétní výše), a to na náklady insolvenčního řízení, aby mohla likvidaci řádně dokončit, neboť záloha soudem poskytnutá (3 500 Kč) ke krytí nákladů insolvenčního řízení nepostačuje;- obdobný návrh odvolatelka podala již dne 8. března 2015. Požadovala poskytnutí další zálohy na náklady likvidace společnosti ve výši 25 000 Kč ze stejných důvodů - ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť záloha na hotové výdaje již soudem poskytnutá ve výši 3 500 Kč je nedostačující,- odvolatelka v obou případech poukázala na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, Anonymizováno, ze dne 7. dubna 2014, sp. zn. KSUL 71 INS 2534/2014-A-8, jímž byla navrhovateli (dlužníku) – společnosti uložena povinnost zaplatit zálohu na insolvenční řízení ve výši 25 000 Kč. K odvolání likvidátorky Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí usnesením ze dne 5. února 2015, sp. zn. 3 VSPH 1055/2014-A-13, potvrdil,- společnost není schopna dostát svým závazkům, má více věřitelů, kterým dluhy nesplácí; závazky společnosti dosahují částky 23 794 252 Kč a převyšují hodnotu majetku – nemovité věci cca 5 000 Kč,- usnesením ze dne 23. března 2015, č. j. 72 Cm 295/2010-29, soud prvního stupně předchozí návrh ze dne 7. března 2015 zamítl. K odvolání likvidátorky Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí usnesením ze dne 17. června 2016, č. j. 14 Cmo 157/2015-45, potvrdil. Odvolací soud se již v tomto rozhodnutí vypořádal s námitkami odvolatelky, které k řešení předkládá i v předmětném odvolacím řízení. Odvolací soud proto pro stručnost na závěry ve svém předchozím usnesení uvedené odkazuje, nemaje důvodu se od nich odchýlit. Závěry soudu prvního stupně v napadeném usnesení z tohoto usnesení vycházejí.7. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že likvidátorka se opakovaně na základě stejných skutkových tvrzení domáhá poskytnutí zálohy na náhradu hotových výdajů - na náklady insolvenčního řízení. Stěžejní argumenty likvidátorky, včetně odkazů na rozhodnutí insolvenčního soudu a hodnotu majetku společnosti, jsou totožné.8. Odvolací soud má tudíž za to, že soud prvního stupně měl postupovat podle § 104 o. s. ř., když předchozím usnesením byl návrh na poskytnutí zálohy pravomocně zamítnut a v novém návrhu likvidátorka neuvádí (natož prokazuje) žádné nové rozhodné skutečnosti. Její návrh stojí na stejných skutečnostech jako při předchozím posuzování důvodnosti jejího návrhu na poskytnutí zálohy, a ani z obsahu spisu se změna situace nepodává. Tímto předchozím usnesením je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde totiž o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně tak měl předmětné řízení o dalším návrhu likvidátorky na poskytnutí zálohy zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 a § 104 odst. 1 o. s. ř.).9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a řízení zastavil.