14 Cmo 66/2023-149 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením připustil přistoupení společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , do řízení na straně žalované.2. Jedná se již v pořadí o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho v pořadí první usnesení ze dne 1. 1. 2022, č. j. 79 Cm 265/2021–36, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2022, č. j. 14 Cmo 128/2022–137, pro nepřezkoumatelnost, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Soud prvního stupně své v pořadí druhé rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se svou žalobou ze dne 16. 12. 2021, spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření, domáhá určení, že je vlastníkem podílů reprezentovaných kmenovými listy č. 3 až 10, každý o velikosti 10 % s vkladem 5 000 Kč, ve společnosti , právnická osoba, /dále též jen „společnost“/, kterou v roce 2016 založil, a v níž byl 100% vlastníkem podílů představovaných kmenovými listy č. , Anonymizováno, v hodnotě každého 5 000 Kč. Žalobce náhledem do obchodního rejstříku zjistil, že žalovaná je zapsaná jako společník společnosti vlastnící 80% podíl na společnosti, ačkoli neexistuje žádný nabývací titul, na základě kterého mohla podíl nabýt, a popisuje podvodné jednání žalované, které k tomuto zápisu vedlo. Svou žalobu žalobce spojil s návrhem na vydání předběžného opatření, jenž byl zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 12. 2021, č. j. 79 Cm 265/2021-13. V tomto usnesení soud prvního stupně (mimo jiné) konstatoval, že pokud žalobce neoznačil za účastníka řízení ve své žalobě společnost, jejíž právní sféry se určovaný právní poměr dotýká, nebyl by pro společnost výrok pravomocného rozsudku ve smyslu § 159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, závazný, na projednání věci tudíž není naléhavý právní zájem, pro tento důvod byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut. Na základě uvedeného právního názoru žalobce svým podáním ze dne 30. 12. 2021 navrhl, aby do řízení přistoupila na straně žalované společnost. Soud prvního stupně proto s odkazem na § 92 odst. 1 o. s. ř. přistoupení společnosti připustil, maje za to, že tato skutečnost neohrozí ekonomii řízení, když ve věci nebylo dosud jednáno.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc jeho zrušení.5. Odvolatelka nesouhlasí s přistoupením společnosti do řízení, neboť tento postup považuje za neopodstatněný a nehospodárný. Odvolatelka argumentuje tím, že společnost aktuálně prochází insolvenčním řízením, v jehož rámci byl zjištěn úpadek společnosti a na její majetek prohlášen konkurs; poukazuje při tom na skutečnost, že jednatelkou společnosti je právě žalovaná. Nárok žalobce v nadepsané věci považuje odvolatelka za smyšlený, žalobu navrhuje zamítnout. Připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení představuje jen zbytečné náklady jak pro společnost, jejíž prostředky jsou vzhledem k insolvenci omezené, tak pro účastníky řízení, jelikož oddaluje rozhodnutí ve věci samé. V procesním postupu soudu spatřuje odvolatelka rozpor se zásadou hospodárnosti řízení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.8. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně v napadeném usnesení, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje.9. Smysl (účel) institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení spočívá v tom, že se žalobci umožňuje, aby odstranil nedostatek (aktivní nebo pasivní) věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, může-li být takový nedostatek odstraněn tím, že do řízení vstoupí vedle dosavadního žalobce nebo žalovaného další účastník (další účastníci). Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; nastává dnem právní moci usnesení. V případě, že do řízení má vstoupit další účastník, který spolu s dosavadním žalobcem nebo žalovaným bude mít postavení nerozlučného společníka (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), soud zpravidla jeho přistoupení do řízení připustí. Má-li však následkem vstupu dalšího účastníka do řízení vzniknout samostatné společenství (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), nesmí být rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Judikatura dovolacího soudu se pak ustálila v názoru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení postupem podle § 92 odst. 1 o. s. ř. soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod č. 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je přitom nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalobce nebo další žalovaný) se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému, nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 11. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1651/2009, z 22. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1166/2015, z 29. 1. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3743/2018, z 2. 10 2019, sp. zn. 24 Cdo 2187/2019, z 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3582/2019, či z 21. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2554/2021).10. Existence žádné z výše vyjmenovaných skutečností odůvodňujících nepřipuštění přistoupení společnosti do řízení na straně žalované se z usnesení soudu prvního stupně a ani z obsahu spisu nepodává.11. Otázku okruhu účastníků v řízení o určení vlastnického práva k podílu ve společnosti Vrchní soud v Praze vyřešil již v řadě svých rozhodnutí, aktuálně lze odkázat např. na rozsudek ze dne 31. 1. 2023, č. j. 14 Cmo 234/2022–132, v němž (mimo jiné) dospěl k závěru, že „naléhavý právní zájem u žaloby na určení, kdo je společníkem ve společnosti, je dán toliko tehdy, pokud účastníkem řízení (ať již jako další žalobce, nebo další žalovaný) je rovněž společnost, o podíly v níž jde. V opačném případě by výrok rozsudku vydaný v řízení o žalobě na určení společnost nezavazoval, čímž by byl vytvořen prostor pro potenciálně další spor vedený se společností, což je v rozporu se zásadou procesní ekonomie.“12. Navrhl-li žalobce přistoupení společnosti do řízení, přičemž dle jeho tvrzení je vlastníkem (tam uvedených) podílů (reprezentovaných kmenovými listy) ve společnosti a žalovaná je zapsána jako jejich vlastník (tj. společník), pak nelze dovodit ani to, že by žalovaná nebyla v době zahájení řízení (jako tvrzený neoprávněný vlastník či držitel) pasivně věcně legitimována v řízení, v němž se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem (jím uváděných) podílů (což je předpokladem pro závěr, že žalobce návrhem obchází institut záměny účastníků podle § 92 odst. 2 o. s. ř.), tj. že po připuštění navrhovaného přistoupení vezme žalobu proti dosavadní žalované zpět. Pak ovšem nebylo a není důvodu návrhu žalobce nevyhovět, protože návrhem žalobce sleduje smysl institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení.13. S ohledem na argumentaci odvolatelky je na místě uvést, že rozhodnutí soudu vydané podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je procesním rozhodnutím, které vymezuje okruh účastníků řízení, aniž by však jakkoliv řešilo či předjímalo otázku věcné legitimace účastníků, tedy zda a kterému účastníku svědčí hmotné právo či který účastník je nositelem hmotněprávní povinnosti, o něž v řízení jde. Otázku věcné legitimace posuzuje soud až v rozhodnutí o věci samé na základě provedeného dokazování a právního posouzení věc (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4363/2010, a rozhodnutí tam citovaná).14. Odvolací soud z těchto důvodů usnesení soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).