2 Cmo 100/2023-213 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 23.8.2022, č. j. 37 Cm 53/2015-170 podle zákona č. 459/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení. Uvádí, že soudní poplatek není schopen zaplatit a domnívá se, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku běhu lhůt k podání návrhu na obnovu řízení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Z obsahu spisu vyplývá, že v souvislosti v pořadí již třetím návrhem žalovaného na obnovu řízení ze dne 20.5.2022, který byl zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 23.8.2022, č. j. 37 Cm 53/2015-170, proti němuž podal žalovaný odvolání, navrhl žalovaný, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Tento návrh byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 20.10.2022, č. j. 37 Cm 53/2025-188, které bylo potvrzeno unesením odvolacího soudu ze dne 3.2.2023, č. j. 2 Cmo 208/2022-197. Důvodem byla okolnost, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatnění práva, když lhůty k podání návrhu na obnovu řízení zjevně již dávno uplynuly. Přípisem ze dne 13.3.2023 vyzval soud prvního stupně žalovaného, aby v návaznosti na uvedená rozhodnutí soudní poplatek z návrhu na obnovu řízení zaplatil v dodatečné lhůtě patnácti dnů. Nebyl zaplacen ani doposud.5. Odvolací soud již opakovaně dovodil v této věci opožděnost žalovaným podávaných návrhů na obnovu řízení. Naposledy se tak stalo výše uvedeným usnesením odvolacího soudu ze dne 3.2.2023, č. j. 2 Cmo 208/2022-197. V tomto usnesení odvolací soud podrobně vysvětlil následující:6. Podle § 45 o. s. ř. se soudní písemností, mezi které patří samozřejmě také soudní rozhodnutí, doručují buď při jednání anebo jiném soudním úkonu, není-li to možné prostřednictvím veřejné datové sítě, tedy prostřednictvím datové schránky a nepřichází-li v úvahu ani tato možnost, prostřednictvím doručujícího orgánu. Doručujícím orgánem může být rovněž , právnická osoba, .7. V případě, kdy se soudní písemnost doručuje prostřednictvím doručujícího orgánu, zde pošty, doručuje se podle § 46b písm. a) o. s. ř. v případě fyzických osob na adresu, kde je adresát soudní písemnosti hlášen k trvalému pobytu.8. Nepodaří-li se doručujícímu orgánu na této adrese zastihnout adresáta soudní písemnosti, doručující orgán soudní písemnost uloží a adresátu o tom zanechá zprávu. Jestliže si adresát uloženou zásilku se soudní písemností nevyzvedne do deseti dnů od uložení zásilky, platí soudní písemnost za doručenou uplynutím úložní doby, a to i v tom případě, že se s ní adresát neseznámil. To plyne z § 49 o. s. ř.9. Protože v rozhodné době se nekonalo žádné soudní jednání a ani nebyl prováděn žádný soudní úkon, jehož by se měl žalovaný zúčastnit, a protože v rozhodné době neměl zřízenu ani datovou schránku, byl předmětný rozsudek soudem doručován prostředním pošty, a to na doručovací adresu, jak ta plyne z § 46b písm. a) o. s. ř., tedy do místa, kde byl žalovaný hlášen k trvalému pobytu. Proto k doručení předmětného rozsudku došlo skutečně dnem 7.3.2016, kdy uplynula úložní doba. Navazující patnácti denní odvolací lhůta skončila uplynutím dne 22.2.2016 a následujícího dne 23.2.2016 byl daný rozsudek soudu prvního stupně pravomocný. Ke stejnému závěru dospěl odvolací soud již v usnesení ze dne 12.7.2022, č. j. 2 Cmo 85/2022-160.10. Od tohoto dne běží tříletá objektivní lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení podle § 233 odst. 2 o. s. ř., která proto skončila dne 25.2.2019, když datum 23.2.2019 připadlo na sobotu. Žaloba na obnovu řízení podaná po tomto datu je tedy vždy opožděná a nikdy ji už nelze věcně projednat. Protože předmětná žaloba na obnovu řízení byla podána až dne 20.5.2022, to znamená po uplynutí limitní tříleté lhůty počítané od právní moci žalobou napadeného rozsudku, nelze této žalobě vyhovět.11. Od okamžiku, kdy se ten, kdo navrhuje obnovu řízení, dozvěděl o důvodu obnovy, běží subjektivní lhůta tří měsíců podle § 233 odst. 1 o. s. ř. Ta je však limitována nepřekročitelnou objektivní lhůtou tří let od právní moci žalobou na obnovu řízení napadeného usnesení podle § 233 odst. 2 o. s. ř.. Protože tato objektivní lhůt uplynula již před uplynutím posuzované žaloby na obnovu řízení, je žaloba opožděná bez ohledu na to, kdy se případně žalovaný o důvodu obnovy řízení dozvěděl.12. Závěr soudu prvního stupně, že předmětná žaloba na obnovu řízení je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, je tedy v souladu s výše uvedeným. Chybí tedy první ze shora označených předpokladů pro přiznání jakékoliv úlevy na soudních poplatcích, nelze návrhu na osvobození od soudních poplatků v tomto případě vyhovět.13. Na těchto závěrech není nutné nic měnit ani nadále. Je možné nejvýše poznamenat, že k doručení soudních písemností dochází, jsou-li splněny výše uvedené okolnosti, bez toho, zda se adresát soudní písemnosti seznámil s jejich obsahem anebo kdy se tak skutečně stalo.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.15. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné nutné náklady řízení nevznikly, když v tomto odvolacím řízení neučinil žádná procesní úkon, nebyla jejich náhrada přiznána žádnému z účastníků.