2 Cmo 102/2023-154 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvého stupně zrušil směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2022, č. j. 38 Cm 170/2022-21 a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů námitkového řízení žalovaného ve výši 13 358,40 Kč.2. V odůvodnění uvedl, že ve věci bylo žalobě o zaplacení 33 549,78 Kč s 6% úrokem od 26. 6. 2009 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 111,83 Kč plně vyhověno, když soud prvního stupně ve věci rozhodl shora již uvedeným směnečným platebním rozkazem. Směnečné pohledávky se žalobkyně domáhala na základě směnky vlastní vystavené žalovaným dne 25. 6. 2009, znějící na částku 110 598 Kč. Směnka je opatřena doložkou bez protestu a nebylo na ní placeno ani po zaslání předžalobní výzvy.3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné a odůvodněné námitky. V námitkách uvedl, že se žalobkyní uzavřel jako spotřebitel dne 29. 7. 2008 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100228770, jejíž součástí byla i smluvní ujednání (Smluvní podmínky). Na základě smlouvy mu byl poskytnut úvěr ve výši 81 048 Kč se splatností do 24 měsíců. Odměna za poskytnutý úvěr činila 34 048 Kč a byla splatná ke dni poskytnutí úvěru (čl. 5.1. Smluvních podmínek). Žalovanému tak bylo reálně vyplacena částka ve výši 47 000 Kč. Z důvodu výše sjednané odměny je podle žalovaného smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když RPSN se rovná 75,81%. Žalovaný se ocitl v prodlení se splácením úvěru a podle čl. 1.3. písm. b) se stal splatným celý úvěr a podle čl. 13.4. Smluvních podmínek žalobkyně uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 50% poskytnutého úvěru, což je částka 40 524 Kč. Vyčíslená částka převyšuje částku, kterou žalovaný reálně od žalobkyně obdržel (47 000 Kč). Právo žalobkyně na smluvní sankci by navíc vzniklo i v případě prodlení žalovaného, byť jen s 1 Kč. Vzhledem k reálně poskytnuté částce 47 000 Kč je nárok na sankce neúnosný a přemrštěný. Podle žalovaného jsou články Smluvních podmínek o smluvních pokutách likvidační a neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Jednalo se o dvě jednorázové smluvní pokuty, jakož i další jednorázovou pokutu podle čl. 13.4 Smluvních podmínek. Navíc ujednání o smluvních pokutách a směnečné vyplňovací prohlášení nebylo uvedeno v textu vlastní smlouvy, ale bylo skryto ve Smluvních podmínkách, psaných extrémně drobným písmem na hranici čitelnosti. Navíc úvěr byl zajištěn směnkou bez protestu a rozhodčí doložkou. Smlouva vykazuje znaky zjevné nespravedlnosti, jak ji definoval Ústavní soud v nálezech, na které žalovaný v námitkách odkázal (nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. III.ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014. Žalovaný namítl i to, že žalobkyně nedostála své povinnosti ověřit úvěryschopnost žalovaného. Rozhodující není, že tato povinnost nebyla stanovena zákonem v době uzavření smlouvy (odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.4129/18). Smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná, když se příčí dobrým mravům podle § 39 o. z., a to včetně směnky. Žalobkyně nebyla oprávněna vyplnit blankosměnku pro neplatnost směnečného ujednání obsaženého ve smlouvě. Mezi žalobkyní a žalovaným neexistuje žádný smluvní vztah, který by odůvodňoval vyplnění směnky. Žalovaný odkázal v této souvislosti i na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020, č. j. 53 ICm 1349/2019 či na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp.zn. 29 Cdo 4663/2016. Z opatrnosti vznesl námitku promlčení nároku ze směnky. Navrhl zrušení směnečného platebního rozsahu.4. Žalobkyně se k námitkám žalovaného vyjádřila písemně. Odkázala na rozhodčí řízení, které bylo v dané věci vedeno, ve kterém byla žalobkyně úspěšná a následně probíhající exekuci, která byla zastavena z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, nález byl kvalifikován jako nezpůsobilý exekuční titul. O zajištění úvěru směnkou byl žalovaný řádně informován v rámci kontraktačního procesu, podepsal směnečné prohlášení a byl s ním srozuměn. Pokud jde o promlčení nároku ze směnky, žalobkyně poukázala na stavění promlčení doby v důsledku vymáhání přiznaného nároku v exekučním řízení. V době rozhodčího a exekučního řízení došlo ke stavění promlčecí doby. Podle žalobkyně, pokud smluvní strany dobrovolně vstoupily do smluvního vztahu, jeho obsah by měl být respektován, opak je de facto legalizací práva nečíst smlouvy. Smluvní podmínky byly nedílnou součástí smlouvy, úvěr žalovaný přijal. Úrok byl sjednán v rámci zákonných limitů. I pokud by soud shledal neplatné ujednání o smluvním úroku, jedná se o oddělitelnou část smlouvy. Úvěryschopnost žalovaného byla dostatečně prověřena a navíc nelze aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. Ujednání o vyplňovacím právu směnečném je rovněž oddělitelnou částí smlouvy. Žalobkyně navrhla ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti.5. Soud prvního stupně provedl ve věci dokazování a došel k následujícím závěrům.6. Vzhledem k datu uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 7. 2008, aplikoval soud na smluvní vztah účastníků právní úpravu účinnou k datu uzavření smlouvy, tedy zejména zákon č. 321/2001 Sb., a zákon č. 64/1986 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru), ve znění účinném do 31. 12. 2010, zákon č. 40/1964 Sb. a zákon č. 513/1991 Sb.7. Pokud jde o důkazní břemeno uvedl soud, že prokázání kauzálních námitek tíží žalovaného.8. Zabýval se nejprve námitkou promlčení nároku ze směnky, případně stavěním promlčí doby v průběhu rozhodčího a exekučního řízení. Odkázáno bylo na nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II.ÚS 996/18 s tím, že na projednávanou věc nedopadá, když rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 17. 7. 2019, nikoli poté, co byla sporná judikatura v posuzování platnosti rozhodčích doložek sjednocena a bylo řečeno, že rozhodčí řízení zahájené na základě rozhodčí doložky po 11. 5. 2011 je zneužitím práva.9. Soud rovněž nepřihlédl k námitce věci rozsouzené, byť rozhodčí nález vydaný na základě rozhodčí doložky nebyl zrušen. Vyšel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, ze které je dovozováno, že v takových případech se nejedná o překážku věci pravomocně rozsouzené. A pokud jde o promlčení podle shodné judikatury platí, že podal-li žalobce, poté co byla exekuce pravomocně zastavena, žalobu bez zbytečného odkladu od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, pak k promlčení nedošlo.10. Pokud jde o námitku žalovaného, že smlouva o revolvingovém úvěru je absolutně neplatná, vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění.11. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouvu ze dne 29. 7. 2008 uzavřeli žalobkyně a žalovaný podle § 297 a násl. obch. zák. Žalovaný smlouvu uzavřel jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti a ve vztahu k žalobkyni má postavení spotřebitele. Žalobkyně vystupovala jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti. Režimu ochrany spotřebitele podléhá kromě smlouvy o úvěru i směnečná dohoda, která je její součástí.12. Soud zohlednil obsah smlouvy a za podstatné shledal to, že reálně bylo žalovanému poskytnuto 47 000 Kč, odměna byla stanovena ve výši 34 048 Kč, roční sazba RPSN činila 77,95%. Smluvní podmínky byly sepsány drobným písmem a obsahovaly ujednání o smluvní pokutě ve výši 50% z výše úvěru 81 048 Kč (tj. 40 524 Kč). Smlouva dále obsahovala rozhodčí doložku s určením dvou rozhodců a zajištění směnkou.13. Z uvedeného dovodil soud, že sjednaná odměna tvořila více než dvě třetiny jistiny. V této odměně žalobkyně skrývala úroky, které byly mnohonásobně vyšší než úroky stanovené bankami u revolvingových úvěrů (jejich výše činila 13,53%). Uvedený závěr učinil soud u vědomí si toho, že nebankovní sektor počítá s vyššími úroky, nicméně i tak musí být výše přiměřená. Stejně tak další ujednání (o smluvní pokutě, rozhodčí doložce a o zajištění směnkou) zakládají ve smyslu § 56 odst. 1 o. z. značnou nerovnováhu k újmě spotřebitele v jeho právech a povinnostech. Navíc smlouva o úvěru je zachycena na předtištěném formuláři, jde o smlouvu adhezní. Pro takovou smlouvu je typické, že spotřebitel nemůže její obsah ovlivnit. Může smlouvu buď přijmout nebo odmítnout. Smluvní podmínky jsou psány extrémně malým písmem a nacházejí se tam ujednání o smluvní pokutě, zajištění směnkou a rozhodčí doložce. Smlouva je soudem proto kvalifikována jako příčící se dobrým mravům a z uvedeného důvodu je podle § 56 odst. 1 ve spojení s § 39 o. z. neplatná. Neplatná je v celém rozsahu, tedy včetně zajištění blankosměnkou a dohody o vyplňovacím právu směnečném. Z uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně o zrušení směnečného platebního rozkazu a o náhradě nákladů námitkového řízení ve prospěch žalovaného.14. Proti rozsudku se žalobkyně ve lhůtě stanovené zákonem odvolala (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání vyloučila možnost aplikace závěrů podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 199/11, když zde byly posuzovány zcela odlišné případy. Pokud jde o otázku platnosti úvěrové smlouvy, žalobkyně nejprve upozornila na to, že žalovaný byl s celým jejím obsahem včetně obsa