2 Cmo 29/2023-26 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení v této věci (výrok I.), zastavil řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Konstatoval, že žalobkyně vzala návrh podaný v této věci zpět podáním doručeným soudu prvního stupně dne 25. 1. 2023. Ve věci nebylo doposud jednáno, a proto soud řízení ve věci samé zastavil podle § 96 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. Z tohoto důvodu se stal bezpředmětným rovněž návrh žalobkyně, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a proto zastavil řízení i o tomto návrhu. Žalobkyně sice zavinila svým zpětvzetím návrhu, že řízení muselo být zastaveno, a proto by měla nahradit žalovanému náklady řízení. Tomu však žádné nevznikly, a proto nebyla tato náhrada přiznána žádnému z účastníků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalobkyně a navrhuje jeho zrušení s tím, aby bylo řízení přerušeno do skončení odvolacího řízení u Vrchního soudu v Praze ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod č. j. 56 T 6/2014. Uvedla, že jako důvod zpětvzetí žaloby označila skutečnost, že trestní řízení vedené proti žalovanému nebylo doposud pravomocně skončeno, když žalovaný podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2022 odvolání. Jiný důvod neuvedla a jiný ani neexistoval. Z podaného zpětvzetí žaloby je zřejmé, že jakmile bude pravomocné rozhodnutí o vině a trestu žalovaného v trestním řízení, podá žalobkyně novou žalobu. Soud prvního stupně tento důvod zpětvzetí v odůvodnění napadeného usnesení nesprávně pominul. Žalobkyní podané zpětvzetí žaloby je nutno považovat nikoliv za návrh na definitivní zastavení řízení, nýbrž za návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení souvisejícího trestního řízení. Co se týká návrhu na osvobození od soudních poplatků, považuje ověřování poměrů účastníků prostřednictvím tiskopisu Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech za nedůstojné.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně v tomto řízení uplatňuje nárok na náhradu škody, kterou měl žalovaný způsobit porušováním jeho povinností při plnění smlouvy o obhospodařování cenných papírů s tím, že skutky, kterým k tomuto porušování smlouvy došlo, jsou předmětem výše zmíněného trestního řízení. Poškození v něm byli odkázáni na pořad občanského práva.5. Dne 25. 1. 2023 bylo soudu prvního stupně doručeno podání žalobkyně datované 23. 1. 2023. Podání je označeno jako Zpětvzetí žaloby na zaplacení náhrady škody ve výši 335 042,49 z titulu obchodování s cennými papíry. V textu podání je nejprve konstatováno, že žaloba byla podána s odvoláním na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2022, č. j. 56 T 6/2014. Po podání žaloby se žalobkyně dozvěděla, že žalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání. S ohledem na to považuje za nesporné, že žaloba byla podána předčasně a z toho důvodu ji bere zpět s tím, že další postup žalobkyně bude závislý na výsledku rozhodnutí o odvolání Vrchním soudem v Praze.6. Z § 41 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že každý úkon účastníka řízení se posuzuje podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen. Tedy v případě, kdy je rozpor mezi tím, jak je podání účastníka označeno a jeho vlastním obsahem, je nutno dát přednost tomu, co účastník řízení v obsahu podání skutečně uvádí bez ohledu na to, jak je konkrétní podání označeno.7. V projednávané věci nelze v podání žalobkyně ze dne 23. 1. 2023 takový rozpor nalézt. Nejen označení podání jako zpětvzetí žaloby, nýbrž i obsah podání jednoznačně směřují k výslovnému prohlášení o zpětvzetí žaloby v této věci, když jednoznačně je označen i důvod, který žalobkyně spatřuje v předčasnosti žaloby s ohledem na vývoj souvisejícího trestního řízení. Tedy mezi označením předmětného podání a jeho vlastním obsahem není žádného rozporu. Celé podání směřuje zcela zřetelně ke zpětvzetí žaloby žalobkyní. Žádným způsobem nelze vyvodit, že se nemá jednat o skutečně zpětvzetí žaloby, nýbrž že je jím sledováno, aby soud prvního stupně řízení přerušil do skončení souvisejícího trestního řízení. Takový projev vůle nelze z podání žádnou v úvah přicházející interpretační metodou vyvodit. Návrh na přerušení řízení nelze z podání dovodit ani ve světle argumentace, o kterou se opírá projednávané odvolání.8. Nelze mít tedy výhrady proti postupu soudu prvního stupně, když ten za použití § 96 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. řízení v této věci zastavil.9. S ohledem na předpis § 41a odst. 4 o. s. ř., nelze projednávanému odvolání přiznat ani účinky odvolání úkonu, to znamená zpětvzetí žaloby, když takový úkon by musel soudu prvního stupně dojít nejpozději se zpětvzetím, tedy nejpozději dne 25. 1. 2023.10. Je nutno podotknout, že napadené usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení nepředstavuje překážku věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. a z tohoto důvodu lze žalobou v této věci uplatněný nárok na náhradu škody uplatnit bez dalšího novou žalobou. Jelikož žalobkyně v této věci dosud neuhradila soudní poplatek ze žaloby, nemůže utrpět ani žádnou ztrátu z důvodu uhrazeného soudního poplatku.11. Nakolik soud prvního stupně zastavil i řízení o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků, nestalo se tak proto, že by soud vytýkal žalobkyni, že nepředložila soudu vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Stalo se tak proto, že zastavením řízení ve věci samé, stal se návrh na osvobození od soudních poplatků obsoletním. Bude-li nárok uplatněný v tomto řízení uplatněn opětovně novou žalobou, vznikne nová poplatková povinnost a bude možné opětovně požádat o osvobození od soudních poplatků.12. Jen na okraj je možné uvést, že tiskopis výše zmíněného Prohlášení je koncipován jako pomůcka pro poplatníky soudních poplatků, aby jim bylo zřejmé, jaké okolnosti je nutno ve vztahu k návrhu na přiznání úlevy od soudních poplatků tvrdit a jakým způsobem je vhodné je osvědčit. Nebylo by proto chybou poplatníka soudních poplatků, jestliže by tiskopis Prohlášení pominul za předpokladu, že potřebné okolností úplně a pravdivě vylíčí soudu jinou formou a že takto vylíčené poměry spolehlivě osvědčí. Bez toho, aby poplatník soudního poplatku tou či onou formou soudu zcela rozkryl svoje poměry, ovšem nepřipadá v úvahu, aby mu soud v jakémkoliv rozsahu přiznal osvobození od soudních poplatků. Poplatník soudního poplatků konec konců nemusí o svých poměrech uvádět vůbec nic, pak ovšem také nemůže v žádném případě očekávat, že mu soud může výhodu na soudních poplatcích přiznat.13. Z toho vyplývá, že soud prvního stupně postupoval správně, když nejen řízení ve věci samé, nýbrž také řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků zastavil.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.15. Podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 první věta o. s. ř. by náležela náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení žalované straně. Protože žalovanému v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady řízení nevznikly, nebylo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení přiznáno žádnému z účastníků.