2 Cmo 42/2023-132 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením přerušil soud prvního stupně řízení v předmětné věci do rozhodnutí o dovolání v řízení vedeném u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 27 Cdo 3333/2022. Soud konstatoval, že toto řízení je jedním z celé skupiny řízení, kde jsou sice různí žalobci a žalovaní, ale které se týkají fakticky totožné skutkové situace, když jde o shodné smlouvy ohledně dluhopisů společnosti , Anonymizováno, a bylo jen více prodávajících a kupujících. V jednom z těchto řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020 již bylo pravomocně rozhodnuto odvolacím soudem, nicméně rozsudek odvolacího soudu byl napaden dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR, kde je toto dovolací řízení vedeno pod sp. zn. 27 Cdo 3333/2022. Toto dovolací řízení není skončené. Soud poukázal na shodnou právní problematiku všech těchto souvisejících řízení a dále na ustanovení § 13 o. z., a z něho vyplývající nutnost, aby soudy ve věcech, které vykazují shodu v podstatných znacích, rozhodovaly shodně. Proto řízení v této věci přerušil.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k pokračování v řízení. Uvedl, že toto řízení bylo již jednou přerušené do pravomocného skončení obdobné věci vedené u Městského soudu v Praze pod č. j. 7 Cm 182/2019. Toto řízení sice pravomocně skončeno není, ale soud prvního stupně rozhodl přesto o pokračování v řízení, což potvrdil i odvolací soud proto, že v jiné obdobné věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020 bylo ji pravomocně rozhodnuto. Přesto soud prvního stupně k návrhu žalovaného znovu řízení napadeným usnesením přerušil proto, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020 podal žalovaný dovolání. Návrh žalovaného považuje žalobce za účelové prodlužování řízení a jeho vyhověním soud prvního stupně jednal proti zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení. Sporný problém je pravomocně vyřešen v neprospěch žalovaného a není důvodu nadále vyčkávat s rozhodnutím v této věci.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného usnesení. Řízení v této věci je skutečně jedním z více řízení se shodným skutkovým základem. Jedná se o komplikovanou právní problematiku. Řízení probíhají již od roku 2019 a pravomocně bylo rozhodnuto pouze ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020, kde je ovšem podáno žalovanou stranou v oné věci (, Anonymizováno, ) dovolání, které je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 3333/2022. Ostatní řízení jsou přerušena. Podrobně uvádí důvody, pro které bylo dovolání podáno a s jakými otázkami se dovolatel na Nejvyšší soud obrací. Protože v této projednávané věci je nutno vyřešit zcela shodné otázky, kterými se bude zabývat také Nejvyšší soud, je přerušení tohoto řízení do rozhodnutí dovolacího soudu namístě. Žalovaný se proto s postupem soudu prvního stupně ztotožňuje.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.5. Není nijak pochybné, že je vedena celá řada sporů, ve kterých se prodávající (mezi nimi i žalobce v této věci) dluhopisů vydaných společností , Anonymizováno, domáhají po kupujících (vedle žalovaného v této věci se jedná ještě o již výše zmíněného , Anonymizováno, ) zaplacení kupní ceny dluhopisů. Kupující uplatňují v těchto řízení shodnou obranu, namítají započtení práv na náhradu škody, za kterou by měli podle názoru kupujících odpovídat prodávající.6. Proto usnesením ze dne 31. 8. 202, č. j. 7 Cm 2/2020-54 přerušil soud prvního stupně řízení do pravomocného skončení jiné obdobné věci vedené před soudem prvního stupně pod č. j. 7 Cm 182/2019. Dříve než bylo posledně uvedené řízení pravomocně skončené, dozvěděl se soud prvního stupně, že v jiné obdobné věci již bylo pravomocně rozhodnuto, když rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2020, č. j. 41 Cm 3/2020-225 by potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 2 Cmo 44/2021-286. Vycházeje z toho, že jde i v případě věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020 o skutkově i právně totožnou problematiku, usoudil soud prvního stupně, že není důvodu, aby řízení bylo nadále přerušeno a usnesením ze dne 26. 8. 2022, č. j. 7 Cm 2/2020-68 rozhodl o pokračování v řízení.7. K odvolání žalovaného se věcí zabýval odvolací soud a usnesením ze dne 26. 10. 2022, č. j. 2 Cmo 175/2022-79 posledně uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyslovil při tom názor, že s ohledem na shodné podstatné znaky této projednávané věci a věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020, bude nutné i v tomto řízení respektovat ust. § 13 o. z. Proto by bylo přepjatě formalistické vyčkávat pravomocného skončení věci vedené před soudem prvního stupně pod č. j. 7 Cm 182/2019, když je k dispozici pravomocné rozhodnutí v jiné obdobné věci. Dovolání podané ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020 tehdy nebylo známou skutečností.8. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá vůči dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu suspenzivní účinky a přes řádně a včas podané dovolání zůstává rozhodnutí odvolacího soudu pravomocným rozhodnutím v příslušné věci. Změnu v tomto směru může přinést jen rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým by bylo dovoláním napadené rozhodnutí zrušené. Tímto jeho odstraněním pominou pochopitelně i všechny jeho právní účinky a tedy i do té doby panující právní moc.9. Potom na první pohled by se nabízelo nevyčkávat rozhodnutí dovolacího soudu a vycházet ze stále pravomocného rozhodnutí soudu odvolacího, a to i s ohledem na již zmíněné ustanovení § 13 o. z. Při tom to, jak bude v rámci dovolacího řízení Nejvyšším soudem rozhodnuto, nelze předem vědět, je možné to pouze přibližně odhadovat. To je však pohled jen povrchní. Nelze zapomenout na dvě okolnosti. První je skutečnost, že jedním z úkolů Nejvyššího soudu je usilovat o jednotnost a zákonnost judikatury obecných soudů, a to právě rovněž projednáváním mimořádných opravných prostředků a rozhodování o nich (§ 14 odst. 1 zákona č. 6/2002, o soudech a soudcích). Tedy v každém případě by se v obdobné právní věci musely jiné soudy s právním názorem Nejvyššího soudu vyrovnat, a to i v případě, že by konkrétním rozhodnutím Nejvyššího soudu nebyl příslušný soud v jednotlivé věci přímo vázán právním názorem dovolacího soudu podle § 243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. Druhou okolností je fakt, že také z pohledu § 13 o. z je nutno při nahlížení na právní věc se shodnými znaky s jinými věcmi dát přednost rozhodnutí Nejvyššího soudu před případnými odlišnými rozhodnutími soudů nižších stupňů.10. Protože ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020 byl pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze napaden dovoláním, je zřejmé, že Nejvyšší soud zaujme k právním problémům řešeným v této věci i ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020 určité stanovisko, které nejméně z hlediska § 13 o. z. bude významné i pro toto řízení. V této souvislosti není podstatné, jak Nejvyšší soud o dovolání ve věci sp. zn. 27 Cdo 333/2022 rozhodne. Ostatně jeho rozhodnutí předem nelze žádným způsobem určit. Také v případě, kdy se Nejvyšší soud s názorem vyjádřeným v dovoláním napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze ztotožní, bude při použití § 13 o. z. rozhodující právě stanovisko soudu instančně nejvyššího.11. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když i s ohledem na ustanovení § 13 o. z. napadeným usnesením řízení přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do rozhodnutí o dovolání v řízení vedeném u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 27 Cdo 3333/2022. Postupoval při tom zcela v intencích usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 10. 2022, č. j. 2 Cmo 175/2022-79. Platí přece zcela, že mohl-li soud prvního stupně pokračovat v tomto řízení s ohledem na pravomocné rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020, bylo plně namístě řízení opětovně přerušit, bylo-li v uvedené věci podáno dovolání a výsledek označeného řízení stal se proto nejistým.12. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.13. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně při skončení věci podle jejího výsledku.