2 Cmo 75/2023-56 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil oběma žalovaným, aby do 15 dnů od doručení tohoto směnečného platebního rozkazu zaplatili žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 1 006 143 Kč, úrok 6 % ročně z téže částky od 13. 7. 2015 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 3 353,80 Kč anebo aby v téže lhůtě podali proti platebnímu rozkazu námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítají (výrok I.). Dále nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř.2. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu, a to pouze pouze v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení, se včas odvolal žalobce a jako odvolací důvody uvedl, že soud prvního stupně otázku náhrady nákladů řízení nesprávně právně posoudil a dospěl tak k nesprávnému závěru. Uvedl, že oběma žalovaným zaslal dne 25. 6. 2015 předžalobní výzvu, dle které dlužná částka ve výši 1 006 143 Kč má být do 2. 7. 2015 zaplacena a nebude-li tak učiněno ve stanoveném termínu, dojde k doplnění směnky o dlužnou částku a datum splatnosti 12. 7. 2017. Pokud nebude dlužná částka zaplacena ani do 12. 7. 2015, že podá žalobu. Tu odeslal na soud až dne 22. 7. 2015, tedy 10 dnů po splatnosti směnky. Všechny tyto skutečnosti jsou v žalobě označeny jako důkazy, soudu prvního stupně musely být známy, přesto ten k důkazům nepřihlédl a zamítnutí nároku nijak neodůvodnil. Žalobce namítl, že postupoval v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. a náhrada nákladů řízení mu náleží. Přiložil znova kopii předžalobní výzvy a navrhl, aby odvolací soud napadený směnečný platební rozkaz změnil tak, že přizná žalobci právo na náhradu nákladů řízení.3. Nakolik odvolání směřovalo též vůči žalovanému 1., bylo o něm v tomto rozsahu pravomocně rozhodnuto odvolacím soudem již usnesením ze dne 28. 3. 2017, č. j. 2 Cmo 279/2015-44.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.5. Podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.6. Ze spisu se podává, že žalobce společně s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu soudu doručil i kopii předžalobní výzvy s oznámením o vyplnění směnky ze dne 24. 6. 2015, smlouvu o zajištění závazku vlastní blankosměnkou ze dne 20. 11. 2014, dále soupis jeho pohledávek vůči žalovanému 1. a kopii podacího archu , Anonymizováno, , potvrzující, že dne 25. 6. 2015 žalobce zaslal tyto listiny oběma žalovaným. Uvedené listiny jsou založeny ve spise v přílohové obálce s označením, že přílohy patří k podání navrhovatele (žalobce) ze dne 23. 7. 2015 na čísle listu 1. Samotná předžalobní výzva a oznámení o vyplnění směnky je datována dnem 24. 6. 2015 a je v ní mimo jiné uvedeno, že jde o opětovnou předžalobní výzvu, přičemž žalovaní byli nyní vyzýváni k zaplacení částky 1 006 143 Kč do 2. 7. 2015 na účet žalobce s tím, že nebude-li tak do uvedeného data učiněno, bude stanoveno datum splatnosti předmětné směnky do 12. 7. 2015. Pokud ani do 12. 7. 2015 nebude dlužná částka zaplacena, podá žalobce žalobu. Žalobce je přesvědčen, že předloženými listinnými důkazy osvědčil, že oba žalované řádně vyzval k plnění závazku více než sedm dní před podáním návrhu na zahájení řízení a jelikož byl v tomto řízení úspěšný, náleží mu plná náhrada nákladů řízení vynaložených na uplatnění jeho práv.7. Žalobce však přehlédl, že v době, kdy prokazatelně zaslal žalovaným výzvu k plnění, nebyla směnka ještě splatná (směnka podle údajů na ní uvedených byla splatná až dne 12. 7. 2015). S ohledem na uvedené se pak nemohlo jednat o řádnou výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř. Nicméně z námitek žalovaného 2. ze dne 10. 10. 2016 se podává, že druhý žalovaný neměl v úmyslu hradit na směnku ničeho. Za této situace je na místě vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, spisové značky 29 Cdo 947/2014, ve kterém Nejvyšší soud, mimo jiné, uvedl: „Jelikož (i) pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, respektive jinak „zajistit“, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení – srov. např. ustanovení § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.“ Jelikož je z výše uvedeného zřejmé, že žalovaný 2. ničeho na směnku platit nehodlal, není důvod sankcionovat „pochybení“ žalobce spočívající v tom, že žalovaného 2. vyzval k zaplacení nesplatné směnečné pohledávky, tedy, že výzva k plnění nebyla řádná a je třeba proto žalobci náklady řízení přiznat v plné výši.8. Napadený směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně byl tedy ve výroku II. o náhradě nákladů řízení odvolacím soudem podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změněn tak, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.9. Náklady řízení před soudem prvního stupně činí 81 063,50 Kč a sestávají z odměny advokáta za dva hlavní úkony právní služby po 12 340 Kč dle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, (příprava a převzetí zastoupení a sepsání žaloby) a ze dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky, to vše se zvýšením o 21 % DPH ve výši 5 303,80 Kč a přičíst je třeba vynaložený soudní poplatek ve výši 50 475 Kč. Za předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. odvolací soud žalobci náhradu nepřiznal, protože, jak bylo již uvedeno výše, nejednalo se o předžalobní výzvu řádnou. Na tom nic nemění, že žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení i za této situace, a to podle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR, spisové značky 29 Cdo 947/2014. Tuto částku zaplatí žalovaný 2. společně a nerozlučně se žalovaným 1.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Tyto náklady spočívají v odměně za zastoupení advokátem podle ustanovení § 7, a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, za jeden vedlejší úkon právní služby (sepis odvolání) 6 170 Kč a jedné paušální náhrady výdajů podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky za 300 Kč, to vše se zvýšením o 21 % DPH, celkem 7 828,70 Kč. Také tuto částku zaplatí žalovaný 2. společně a nerozlučně se žalovaným 1.