5 Cmo 100/2023-68 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalované (původně žalovaná 1.) se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. 4. 2022, č. j. 13 Cm 5/2022-35, jímž byl ve vztahu k ní a ve vztahu k , tituly před jménem, , Anonymizováno, (původně žalovaný 2.) ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz. V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za odvolání požádala žalovaná o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že v případě žalované nelze předem konstatovat, že jí podané odvolání je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Žalovaná však neuvedla všechny rozhodné skutečnosti a nepředložila všechny potřebné listiny. Ač k tomu byla vyzvána, nedoložila zejména výpis z katastru nemovitostí, výpis z registru vozidel a výpisy ze svých bankovních účtů za období posledních šesti měsíců. Nedoložila ani účetní závěrky, které si soud nemůže obstarat, neboť žalovaná je již od roku 2010 nezakládá do sbírky listin. Soudu nebylo doloženo ani vyplněné prohlášení o poměrech žalované, byť jí bylo zasláno. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že si nemůže udělat ucelenou představu o majetkové situaci žalované a o jejím hospodaření. Podotkl dále, že žalovaná neprokázala, že do situace, kdy údajně není schopna soudní poplatek za podané odvolání uhradit, se dostala z důvodů nezávislých na jejím jednání. Žalovaná má možnost opatřit si finanční prostředky, pokud bude naplňovat svůj hlavní účel, tedy vyvíjet podnikatelskou činnost, a tudíž dosahovat zisku.2. Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém namítla, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně skutkový stav posoudil po právní stránce. Soudu prvního stupně vytkla, že doložila daňové přiznání a dostatečně prokázala, že v jejích možnostech není uhradit poplatky za odvolání. Založené doklady podle přesvědčení žalované dostatečně prokazují, že soudní poplatek za odvolání je nad rámec jejích možností. Nepřiznáním osvobození od jeho placení dochází k porušení práv žalované, především jejího práva na spravedlivý proces, neboť žalované je znemožněno dosáhnout projednání věci u odvolacího soudu. Z těchto důvodů žalovaná navrhla zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. 13 Cm 5/2022-120, vyloučil soud prvního stupně věc projednávanou ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou k samostatnému řízení postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.6. Jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Přitom nerozlišuje potenciální žadatele o tuto výjimku podle způsobu a okolností, za nichž vznikl spor, který je předmětem řízení, ani účastníka podle toho, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou. Zkoumání poměrů účastníka směřuje do celé jeho majetkové sféry a celkové poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku je přitom třeba posuzovat s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k dalším okolnostem tak, aby účastník nebyl, není-li schopen soudní poplatek uhradit, zkrácen ve svém právu na soudní ochranu. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.7. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná napadla včasným odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 4. 2022, č. j. 13 Cm 5/2022-35, kterým byl vůči ní a vůči původně žalovanému 2., ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a kterým jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni, a to společně a nerozdílně s původně žalovaným 2. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalované se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.8. Pokud jde o žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 29. 8. 2022, v této žalovaná pouze uvedla, že osvobození odůvodňují její poměry a že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Požádala zároveň o zaslání příslušného formuláře k žádosti o osvobození. V reakci na usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 10. 2022, č. j. 13 Cm 5/2022-57, kterým byla vyzvána k předložení vyplněného formuláře o jejích majetkových poměrech a dále k předložení výpisů z veškerých účtů vedených na její osobu u finančních ústavů za dobu posledních šesti měsíců, pravomocných platebních výměrů orgánu vykonávajícího správu daně za účetní období v letech 2020 a 2021, účetních závěrek za téže období, výpisu z katastru nemovitostí, výpisu z registru silničních vozidel a soupisu veškerých užívaných věcí, za které je hrazen nájem (leasing), předložila žalovaná soudu prvního stupně přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2020 a 2021. Pouze přiznání k dani za rok 2021 je však opatřeno potvrzením finančního úřadu o jeho podání. Pokud jde o přiznání k dani za rok 2020, toto postrádá podpis a rovněž otisk podacího razítka finančního úřadu, v důsledku čehož z této listiny nelze pro účely posouzení žádosti žalované o osvobození od soudního poplatku vycházet. Předložen byl dále výpis z běžného účtu vedeného pro žalovanou , právnická osoba, za období 1. 9. 2022 až 30. 9. 2022, tedy nikoli za období posledních šesti měsíců, jak žalované bylo uloženo v usnesení shora uvedeném. Další listiny požadované soudem prvního stupně žalovaná na jeho výzvu nedoložila, zejména mu nepředložila vyplněné prohlášení o svých majetkových poměrech.9. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.10. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná své povinnosti prokázat tvrzení o tom, že není v jejích možnostech soudní poplatek za podané odvolání zaplatit, nedostála, neboť soudu prvního stupně nepředestřela úplný obraz o své finanční a majetkové situaci, v důsledku čehož poskytnutí úlevy od její poplatkové povinnosti v úvahu nepřichází. Nebylo přitom povinností soudu pátrat po okolnostech, které by osvobození žalované od soudního poplatku případně odůvodňovaly, a opatřovat si v tomto směru potřebné doklady, a to zejména za situace, k