5 Cmo 102/2023-59 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 4. 1. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 130 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 1. 7. 2022 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný vystavil dne 7. 2. 2022 v její prospěch směnku vlastní na částku 130 000 Kč, kterou slíbil bezpodmínečně zaplatit dne 30. 6. 2022 v Šumavských Hošticích čp. 83. Ani po výzvách žalobkyně však žalovaný směnečný peníz neuhradil.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě vydáním směnečného platebního rozkazu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 31 Cm 2/2023-18, který byl napaden včasnými námitkami žalovaného. Žalovaný v nich uvedl, že žádnou směnku nikdy nepodepsal a že směnka je neplatná z důvodu nedostatečné identifikace osoby výstavce, přičemž podpis na směnce není čitelný, v důsledku čehož jsou namístě pochybnosti o identitě dlužníka. Dalším důvodem neplatnosti směnky je nečitelný údaj data jejího vystavení.3. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám žalovaného setrvala na tom, že podpis na směnce je vlastnoručním podpisem žalovaného, když ten se na ní podepsal při převzetí částky 130 000 Kč. Na směnku přitom svou rukou vepsal údaj o místu jejího vystavení „, adresa, “ a dále datum vystavení „7.2.2022“. Za nepřípadnou označila žalobkyně námitku žalovaného spočívající v údajné nedostatečné identifikaci osoby výstavce směnky. Žalobkyně neměla důvod u žalovaného jako svého dlouholetého zaměstnance ho blíže specifikovat. Nadto se jednalo o opakovaný případ zápůjčky finančních prostředků, včetně případu poskytnutí finančních prostředků na úhradu pohřebních výdajů souvisejících s blízkým rodinným příslušníkem žalovaného.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platebním rozkaz zrušil (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 41 590,10 Kč, k rukám jeho zástupce (výrok II.). V odůvodnění rozsudku odkázal na úpravu obsaženou v čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“). Konstatoval, že žalobkyně předložila soudu listinu označenou jako směnka, na které jako datum vystavení je uvedeno „7.0?.2022“. Číslice v místě otazníku je nečitelná, vizuálně je jiná než číslice 2 použitá v roce 2022. Nelze přitom jednoznačně říct, o jakou konkrétní číslici 0 až 9 se jedná. Vzhledem k tomu, že datum vystavení je podstatnou náležitostí směnky, není sporná listina, co se týče údaje data vystavení, jednoznačně srozumitelná, tj. nelze jednoznačně určit, kterého dne byla směnka vystavena. Číslice označující měsíc v datu vystavení vykazuje znak čísla 2, jak tvrdí žalobkyně, ale také znaky čísla 1. Taková listina nemůže být proto platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ. Při uvedených úvahách vycházel soud prvního stupně z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4700/2014. Jak soud prvního stupně dále uvedl, v daném případě nejsou použitelné závěry obsažené v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3251/2012 a sp. zn. 29 Cdo 1216/2014, neboť v projednávané věci nelze jednoznačně určit, jaký konkrétní měsíc byla směnka vystavena. Vzhledem k tomu, že sporná směnka je neplatná, neprováděl soud prvního stupně další dokazování a nezabýval se dalšími námitkami žalovaného. Soud prvního stupně na doplnění konstatoval, že nedostatečná identifikace výstavce nezpůsobuje neplatnost směnky, neboť zákonnou náležitostí směnky je pouze podpis výstavce (nikoli jeho přesnější identifikace). Pro zjištěnou neplatnost směnky byl směnečný platební rozkaz zrušen a s ohledem na úspěch žalovaného ve věci bylo o nákladech řízení rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v jeho prospěch, kdy náklady mu byly přiznány v rozsahu odměny advokáta za 5 úkonů právní služby, v rozsahu 5 režijních paušálů a dále v rozsahu cestovného, náhrady za promeškaný čas a náhrady za daň z přidané hodnoty.5. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém namítla, že veškeré nároky žalobou uplatněné byly žalobkyni přiznány směnečným platebním rozkazem, v důsledku čehož soud prvního stupně neměl v době jeho vydání jakékoli pochybnosti o náležitostech směnky, neboť pokud by tomu tak nebylo, směnečný platební rozkaz by vydán nebyl. Žalobkyně tak nemohla mít jakýchkoli pochybností o tom, že předložená listina náležitosti směnky splňuje, a neměla ani důvod jakkoli procesně reagovat. Z podání žalovaného ze dne 9. 3. 2023 nadto vyplývá, že ten v rámci svých námitek předmětnou skutečnost jakožto jeden z nedostatků náležitostí směnky nenamítal. Žalobkyně poukázala na to, že pokud by směnečný platební rozkaz nebyl vydán, měla by možnost na tuto skutečnost procesně reagovat například změnou žalobních tvrzení (kauzálních). K tomu však v důsledku postupu soudu nedošlo. K jednání dne 3. 5. 2023 se žalobkyně dostavila s přesvědčením, že budou projednány námitky žalovaného a o těchto bude rozhodnuto. Z toho důvodu nebylo žalobkyní ani žádáno o odročení nařízeného jednání pro kolizi jejího zástupce s jiným jednáním. Postup soudu prvního stupně byl tedy nesprávný a nepřípadný. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání.6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že nečitelnost data vystavení směnky mající za následek její neplatnost byla jednou z námitek, kterými žalovaný již v rámci podání ze dne 9. 3. 2023 brojil, a nelze tak souhlasit s tvrzením žalobkyně, že žalovaný nenamítal ve smyslu nedostatku formálních náležitostí směnky. I za situace, kdy soud prvního stupně zaujal svůj právní názor o neplatnosti směnky až po vydání směnečného platebního rozkazu, není možno absenci této podstatné náležitosti směnky zhojit žádným úkonem a nezbylo tak, než směnečný platební rozkaz zrušit.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.8. Podle čl. I. § 75 bod 6. ZSŠ směnka vlastní obsahuje datum a místo vystavení.9. Podle čl. I. § 76 odst. 1 ZSŠ listina, ve které chybí některá náležitost uvedená v čl. I. § 75 ZSŠ, není platná jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích.10. Jak z výše citovaných ustanovení vyplývá, nezbytnou náležitostí vlastní směnky je údaj data jejího vystavení. Otázkou náležitostí (a platnosti) vlastní směnky z hlediska údaje o datu vystavení směnky se zabýval Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, ve kterém mimo jiné vysvětlil, že datum vystavení směnky (tj. údaj dne, měsíce a roku, kdy byla směnka vystavena) lze vyznačit libovolným způsobem (slovy, arabskými či římskými číslicemi, popř. i zažitými zkratkami), vždy se však musí jednat o údaj určitý a pojmově možný. V rozsudku ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3251/2012, Nejvyšší soud dále doplnil, že jakkoli lze formální náležitosti směnky posuzovat výlučně dle výsledné podoby směnečné listiny se zřetelem na zákonem předepsané náležitosti, a též se zřetelem na to, zda je daný údaj ze směnečné listiny objektivně seznatelný, důvodem neplatnosti směnky může být pouze takový údaj, jenž bude vzbuzovat rozumné pochybnosti o samotném obsahu dané formální náležitosti (posuzováno z pohledu kteréhokoli účastníka směnečného vztahu, tedy i třetí osoby, která se případně v budoucnu účastníkem směnečného vztahu stane).11. V dané věci uplatnila žalobkyně proti žalovanému právo na zaplacení směnky, na které je údaj data vystavení vypsán způsobem vyvolávajícím pochybnosti o tom, v kterém měsíci roku 2022 k vystavení směnky došlo. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že číslice definující měsíc, jak je vepsána před údajem „2022“, který je rokem, v němž směnka byla vystavena, je vizuálně naprosto odlišná od číslice 2, jakým tato je uvedena v údaji roku 2022. Za situace, kdy pro její nečitelnost nelze určit, o jakou konkrétní číslici se vlastně jedná, nezbývá než s ohledem na judikaturní závěry shora uvedené učinit závěr o neplatnosti směnky pro neurčitý údaj data jejího vystavení.12. Že údaj data vystavení směnky pochybnosti výše nastíněné vyvolává, je přitom zřejmé i z úkonů samotné žalobkyně, která v podání ze dne 30. 1. 2023 připouští „relativní nečitelnost“ tohoto údaje na směnce a vysvětluje tím, proč v předžalobní upomínce z 11. 11. 2022 adresované žalovanému bylo jako datum vystavení směnky uvedeno „7. ledna 2022“ oproti „7. 2. 2022“, jak tvrzeno v žalobě. Pochybnosti o obsahu formální náležitosti směnky, pokud jde o údaj data jejího vystavení, jsou proto zcela namístě.13. Aniž by tak