5 Cmo 110/2022-28 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl jako opožděné odvolání žalovaného 2. proti usnesení ze dne 25. 7. 2022, č. j. 13 Cm 57/2022-17, jímž byly odmítnuty námitky žalovaného 2. proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 31. 5. 2022, č. j. 13 Cm 57/2022-14, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů námitkového řízení. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanoveních § 204 odst. 4, § 57 odst. 3 a § 208 o. s. ř. a konstatoval, že shora uvedené usnesení bylo doručeno žalovanému 2. do jeho datové schránky dne 3. 8. 2022, že patnáctidenní lhůta k odvolání začala žalovanému 2. běžet dnem 4. 8. 2022 a skončila dnem 18. 8. 2022 a že žalovaný 2. podal odvolání proti usnesení až dne 28. 8. 2022, tedy po lhůtě předpokládané ustanovením § 204 odst. 1 o. s. ř. Odvolání žalovaného 2. bylo proto jako opožděné odmítnuto.2. Žalovaný 2. podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení. Vyjádřil nesouhlas s usnesením z důvodu nesprávného „započtení“ patnáctidenní zákonné lhůty pro podání odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně začal tuto lhůtu počítat hned den následující po doručení usnesení (3. 8. 2022) do datové schránky, tedy ode dne 4. 8. 2022. Konstatoval zároveň, že dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se oprávněná osoba do datové schránky přihlásí, a v případě kdy se oprávněná osoba nepřihlásí do deseti dnů, považuje se dokument za doručený posledním dnem této lhůty.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného 2. nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.4. Podle ustanovení § 204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.5. Podle ustanovení § 57 odst. 1 o. s. ř. se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.6. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.7. Jak prokázáno potvrzením o dodání a doručení do datové schránky ze dne 29. 8. 2022, usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 7. 2022, č. j. 13 Cm 57/2022-17, jímž byly odmítnuty námitky žalovaného 2. proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému, bylo dodáno do datové schránky žalovaného 2. dne 3. 8. 2022 ve 13:16:13 hod. Žalovaný 2. se jako oprávněná osoba do datové schránky přihlásil téhož dne ve 20:24:35 hod., čímž došlo k doručení usnesení, jak vyplývá z ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, podle kterého dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti usnesení tak začala žalovanému 2. běžet dnem 4. 8. 2022 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.) a skončila dnem 18. 8. 2022. Odvolání žalovaného 2. proti usnesení však bylo podáno z datové schránky žalovaného 2. až dne 28. 8. 2022, tedy po lhůtě předpokládané ustanovením § 204 odst. 1 o. s. ř.8. Argumentace žalovaného 2. desetidenní lhůtou k vyzvednutí dokumentu z datové schránky není namístě, neboť již přihlášením se do datové schránky nastaly účinky doručení dokumentu, jak výše bylo konstatováno. Pokud jde o úpravu obsaženou v ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, které se žalovaný 2. v podaném odvolání dovolává, ta se v dané věci neuplatní, neboť dopadá na případy, kdy oprávněná osoba se do datové schránky nepřihlásí v době deseti dnů od dodání dokumentu do schránky. Pouze za této situace nastupuje tzv. fikce doručení, kdy dokument se ve smyslu ustanovení shora uvedeného považuje za doručený posledním dnem této lhůty.9. S odkazem na závěry shora uvedené odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud odvolání žalovaného 2. proti usnesení ze dne 25. 7. 2022, č. j. 13 Cm 57/2022-17, odmítl jako opožděné postupem podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř., neboť podáno bylo po uplynutí lhůty stanovené v § 204 odst. 1 o. s. ř.10. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložila, rozhodl odvolací soud tak, že žalobkyně a žalovaný 2. vůči sobě navzájem nemají na jejich náhradu právo.