5 Cmo 29/2023-136 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 26. 11. 2018 se žalobce domáhal na žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 110 000 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 15. 6. 2016 se splatností dne 15. 12. 2016. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 16. 3. 2020 směnečný platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedla, že směnku vědomě nepodepsala a není známo, jakým způsobem vznikla. Absence vůle žalované směnku podepsat má za následek zdánlivost takového právního jednání dle § 551 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), eventuelně lze takové jednání považovat za neplatné. Jelikož žalovaná ve vztahu k žalobci podepsala pouze Smlouvu o dočasném užívání bytu ze dne 25. 4. 2016, mohla být směnka součástí této smlouvy, aniž by to bylo patrné. V takovém případě by jednala v omylu, který vyvolal žalobce lstí. S odkazem na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jež byl vypracován pro účely trestního řízení, jsou na směnce patrny protlaky z 3. listu předmětné smlouvy s tím, že směnka byla opakovaně rozešita od této smlouvy. I když jako místo vystavení je uvedena , adresa, , mělo dojít k jejímu vyplnění v , adresa, . Na směnce je u jména žalované rovněž uveden chybný údaj občanského průkazu, který patří jejímu manželovi. Žalovaná uplatnila námitku absence kauzy, když žalobci ničeho nedluží, žádná zápůjčka jí nebyla žalobcem poskytnuta, a proto neexistuje žádná pohledávka, která by byla směnkou zajištěna. Vztahy mezi žalobcem na straně jedné a žalovanou a jejím manželem na straně druhé byly vždy dobré, žalobce nikdy pohledávku ze směnky neuplatňoval, vymáhal ji až 2 měsíce poté, co se žalovaná s manželem odstěhovali z nemovitosti, která byla předmětem pronájmu.2. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne 9. 7. 2020 nevyloučil, že směnka byla původně součástí dokladů souvisejících s nemovitostí, jež byla předmětem pronájmu, a byla v podobě nevyplněného formuláře připojena ke Smlouvě o dočasném užívání bytu bez uvedení data vystavení, směnečné sumy, data splatnosti a výstavce s tím, že původně chtěl žalobce tuto směnku použít místo zaplacení kauce. Na základě dohody účastníků k tomu však nedošlo. Žalovaná následně oslovila žalobce za účelem poskytnutí zápůjčky ve výši 110 000 Kč, kterou jí poskytl dne 15. 6. 2016 v , adresa, a za tímto účelem zde také vyplnil směnku včetně údajů o výstavci, které mu žalovaná nadiktovala. V důsledku této skutečnosti zřejmě došlo k chybnému uvedení čísla občanského průkazu manžela žalované. Námitky žalované, že směnka byla vystavena v , adresa, a nikoli v , adresa, a jsou na ni protlaky, však nejsou právně relevantní.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti, ve výroku II. přiznal žalobci dle úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši 39 301 Kč a ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení ve prospěch České republiky – Krajského soudu v Ústí nad Labem částku ve výši 11 187,66 Kč. Předně konstatoval, že žalobce uplatnil svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) s tím, že samotná existence směnky je dostatečným důvodem pro placení a bylo na žalované prokázat oprávněnost svých námitek. Soud prvního stupně uvedl, že výpovědi osob učiněné v trestním řízení i ve věci samé vzbuzují pochybnosti o skutečném ději věcí. Svědci a žalovaná přitom vylučují, že by podepsala směnku při podpisu Smlouvy o dočasném užívání bytu a žalovaná současně vyloučila, že by žalobci podepsala čistý papír. Na základě výsledků znaleckého dokazování dospěl soud k závěru, že podpis v rubrice výstavce je pravým podpisem žalované, směnka i smlouvy byly vyhotoveny na shodném tiskovém zařízení, podpisy na obou listinách byly vytvořeny shodným psacím prostředkem, směnka nenese znaky dodatečného dotiskování údajů s tím, že podpis na směnce byl vyhotoven až po vytištění směnečného textu. Zjištění časové posloupnosti jednotlivých zápisů na listině však není znalecky možné. Soud prvního stupně z hlediska rozhodnutí ve věci samé vycházel z abstraktnosti a přísnosti směnečného vztahu s tím, že žalované se nepodařilo prokázat, že by žalobce jednal v souvislosti s předmětnou směnkou lstivě. Nesprávný údaj místa vystavení ani nesprávné uvedení čísla občanského průkazu v rubrice výstavce nemohou způsobit neplatnost směnky.4. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně za účelem doplnění dokazování. V odvolání zejména uvedla, že směnku vědomě nepodepsala, připustila jednání v omylu způsobené lstí žalobce. Shodně se soudem prvního stupně potvrdila zcela odlišné verze „příběhu“ přednesené stranami sporu při absenci jakýchkoli relevantních důkazů. Žalovaná opětovně vyloučila podpis směnky při podpisu výše uvedené smlouvy včetně podpisu čistého papíru. Zopakovala, že jí žalobce neposkytl žádné finanční prostředky jako zápůjčku, nedlužila žádné nájemné nebo jiné úhrady související s užíváním bytu, tedy neexistuje žádná pohledávka žalobce zajištěná předmětnou směnkou. Naopak žalobce by měl prokázat, že poskytl žalované půjčku ve výši 110 000 Kč, případně dluží žalobci pohledávku z jiného právního důvodu. Má za to, že žalobce směnku zneužil, nevykonává svá práva ze směnky poctivě, čemuž by neměla být poskytnuta právní ochrana.5. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 7. 3. 2023 k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, odkázal na svůj závěrečný návrh ve věci samé ze dne 7. 3. 2022 s tím, že veškeré námitky žalované byly vyvráceny, zejména byla prokázána pravost podpisu žalované na směnce, která nebyla dotištěna a nikdy nebylo tvrzeno, že k jejímu vystavení došlo pod nátlakem.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.7. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba konstatovat, že předmětná směnka splňuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ a je platnou listinou. K námitce, že žalovaná směnku nepodepsala, vychází odvolací soud z listinného důkazu, a to z trestního spisu Policie České republiky č. j. KRPU-11942-40/TČ-2019-040080-PCH, jehož součástí je znalecký posudek vypracovaný Odborem , Anonymizováno, Krajského ředitelství Policie , Anonymizováno, ze dne 30. 9. 2019, z jehož závěru vyplývá, že podpis na směnce je pravým podpisem žalované, přičemž dané zjištění znaleckého ústavu je v rovině kategorického závěru. Současně na originále směnečné listiny byl zjištěn zčásti protlačený text z 3. listu Smlouvy o dočasném užívání bytu, dále text „směnka vznikla v době oddlužení“ a pravděpodobně podpis neznámého znění. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně učinil další zjištění ze znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Policie České republiky č. j. KU-2745-1/ČJ-2021-2306TG ze dne 15. 6. 2021, který dospěl k závěru, že obě písemnosti (Smlouva o dočasném užívání bytu a směnka) byly vyhotoveny shodným způsobem, tj. na shodném papíru a shodným elektrografickým tiskem (černým tonerem), rovněž podpis obou listin byl vytvořen shodným psacím prostředkem a sporná směnka nenese znaky dodatečného dotiskování údajů. Podpis „, Jméno žalované, “ byl vyhotoven až po vytištění směnečného textu. Na základě výše uvedeného zjištění lze proto učinit závěr, že námitka nepravosti podpisu žalované na směnce je nedůvodná, když znalecky byla potvrzena pravost podpisu žalované na směnce a znalecky bylo vyloučeno (ve shodě s jejím tvrzením), že by žalovaná podepsala prázdný list papíru, na který by byl dodatečně vytištěn text směnky. Z hlediska abstraktního charakteru směnky, jejíž existence sama o sobě postačí k uplatnění směnečného nároku, tíží důkazní břemeno žalovanou, která je povinna vysvětlit veškeré okolnosti vzniku směnky vycházeje z tvrzení uvedeného v námitkách, že směnku vědomě nepodepsala a mohla tak učinit v omylu vyvolaném lstí žalobce. I když žalobce připustil, že formulář směnky (bez vyplněných údajů a podpisu výstavce) mohl být součástí Smlouvy o dočasném užívání bytu (jako 4. list v pořadí), pak sama žalovaná ve své výpovědi na Policii ČR potvrdila, že podepsala 2 vyhotovení Smlouvy o dočasném užívání bytu a v každém vyhotovení učinila pouze 2 podpisy (pod samotný text smlouvy a na Příloze ke smlouvě o dočasném užívání bytu – 3. list smlouvy). Vzhledem k tomu, že oba tyto podpisy jsou součástí smlouvy, pak samotné tvrzení žalované vylučuje, aby „omylem“ do smlouvy připojila třetí podpis na další listinu. Ostatně podpisu této smlouvy se účastnili rodinní příslušníci žalované (manžel a dcera) a žádnou takovou skutečnost nepotvrdili. Pokud tedy formulář směnky dle tvrzení žalobce mohl být „čtvrtou stranou“ smlouvy, pak protlaky textu na formuláři směnky mohly být způsobeny právě vyplněním 3. listu, a to přílohy smlouvy. Sama tato skut