5 Cmo 41/2023-36 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení směnečného penízu ve výši 235 161 Kč s 6 % úrokem z této částky od 5. 10. 2022 do zaplacení, se směnečnou odměnou ve výši 783,87 a zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 46 500,80 Kč. Soud tomuto návrhu v celém rozsahu vyhověl a vydal dne 13. 2. 2023 směnečný platební rozkaz č. j. 7 Cm 17/2023-24, ve kterém stanovil lhůtu plnění 15 dnů ode dne jeho doručení.2. Písemným podáním ze dne 6. 3. 2023 doručeným dne 7. 3. 2023 v rámci lhůty pro podání námitek požádala žalovaná 1) (v zastoupení svého jednatele , Jméno žalované B, ) soud o povolení splátkového kalendáře k úhradě směnečné jistiny ve výši 235 161 Kč s příslušenstvím, odměnou a nákladů řízení v měsíčních splátkách po 3 000 Kč počínaje dubnem 2023. Svou žádost odůvodnila nepříznivou finanční situací vzniklou v období, kdy ekonomická situace byla ochromena pandemií „Covid-19“ s tím, že žalovaná 1) „zkrachovala“.3. K výzvě soudu prvního stupně ze dne 24. 3. 2023 doručené dne 28. 3. 2023 se žalobkyně nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal lhůtu plnění uloženou ve směnečném platebním rozkazu č. j. 7 Cm 17/2023-24 podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. a) a c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované 1) není důvodné.5. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Je třeba konstatovat, že žádost žalované 1) o povolení splátkového kalendáře ze dne 6. 3. 2023 posoudil odvolací soud jako odvolání žalované 1) proti lhůtě plnění k zaplacení směnečného penízu ve výši 235 161 Kč s příslušenstvím a odměnou včetně náhrady nákladů řízení, jež bylo uloženo směnečným platebním rozkazem v rozsahu 15 dnů od doručení. Je třeba konstatovat, že dokud dotčené rozhodnutí ve formě směnečného platebního rozkazu ukládající žalované 1) povinnost k finančnímu plnění v určité lhůtě nenabude právní moci lze o takovém návrhu povinného rozhodnout za podmínek § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovením delší lhůty k plnění nebo plněním ve splátkách (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, č. j. 29 Cdo 3150/2019).7. K tvrzení žalované 1), že společnost „zkrachovala“ nebylo odvolacím soudem z insolvenčního rejstříku zjištěno, že by žalovaná 1) byla v insolvenčním řízení ani že by na žalovanou 1) byl podán insolvenční návrh. Ze sbírky listin veřejného rejstříku společnosti , Jméno žalované A, . (žalované 1) bylo zjištěno, že v období let 2019 – 2021 není žádný majetek zatížen zástavním právem, účetní jednotka neměla k datu 31. 12. příslušného kalendářního roku žádné pohledávky po lhůtě splatnosti ani žádné závazky po lhůtě splatnosti včetně závazků nevyúčtovaných v účetnictví, jež nebyly uvedeny v rozvaze. Výsledky hospodaření za rok 2022 dosud nejsou součástí Sbírky listin.8. Je třeba konstatovat, že žalovaná 1) ve svém návrhu neuvedla jiné skutečnosti (a ani je neosvědčila), na jejichž základě není schopna dostát svým finančním závazkům. Žalovaná 1) žádným způsobem nevysvětlila a ani neosvědčila, z jakých zdrojů by mohla spolehlivě platit pravidelné měsíční splátky pouze ve výši 3 000 Kč měsíčně k zaplacení směnečného penízu, příslušenství, odměny a náhrady nákladů řízení formou splátkového kalendáře. Žalované 1) po splatnosti směnečného závazku (tj. po 4. 10. 2022) ničeho nebrání a ani nebránilo v průběhu řízení (od 31. 1. 2023) i po vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 13. 2. 2023 zčásti hradit směnečnou pohledávku žalobce včetně příslušenství, odměny a náhrady nákladů řízení, v tomto směru žalovaná 1) žádná tvrzení neposkytla. Nutno uvést, že celková pohledávka žalobkyně k datu vydání rozhodnutí představuje částku cca 290 600 Kč (jistina dluhu 235 161 Kč, 6 % úrok + směnečná odměna činí cca 9 000 Kč, náklady řízení 46,500,80 Kč). Pokud odvolací soud vychází z návrhu žalované 1), pak by celkový dluh byl splácen měsíční splátkou po Kč 3 000 Kč a v takovém případě by byl placen nejméně v 97 měsíčních splátkách do května roku 2031.9. Na základě výše uvedených zjištění neshledal odvolací soud návrh žalované 1) na změnu lhůty plnění k zaplacení směnečného penízu, příslušenství, směnečné odměny a náhrady nákladů řízení formou měsíčních splátek po 3 000 Kč za důvodný. Žalovaná 1) zejména neosvědčila své majetkové poměry, které ji objektivně neumožňují zaplatit směnečný dluh ve lhůtě splatnosti uložené směnečným platebním rozkazem, neosvědčila, že v mezidobí část směnečného dluhu žalobkyni zaplatila s tím, že navržené měsíční splátky po 3 000 Kč neumožňují splatit závazek v přijatelné lhůtě splatnosti.10. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a lhůtu plnění uloženou směnečným platebním rozkazem jako věcně správnou potvrdil.11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že na straně žalobkyně žádné náklady nevznikly.