5 Cmo 49/2023-73 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2022, č. j. 53 Cm 177/2021-30, jímž bylo vyhověno žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 4 250 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanoveních § 204 odst. 1, § 57 odst. 3 a § 208 o. s. ř. a konstatoval, že shora uvedený rozsudek byl žalovanému zasílán poštou na jeho adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaný nebyl při doručování dne 23. 8. 2022 zastižen, a proto mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zásilka byla uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb. Žalovaný si zásilku nevyzvedl ve lhůtě deseti dnů, a jelikož tuto nebylo možno vložit do domovní schránky adresáta, byla vrácena odesílajícímu soudu. V souladu s ustanovením § 49 odst. 4 o. s. ř. byl proto rozsudek žalovanému doručen dne 2. 9. 2022, kdy uplynula desetidenní lhůta běžící ode dne, kdy písemnost byla připravena k vyzvednutí. Lhůta k podání odvolání skončila žalovanému dnem 19. 9. 2022, avšak odvolání proti rozsudku jím bylo podáno až dne 23. 3. 2023. Postupem podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. bylo proto usnesení odmítnuto. Soud prvního stupně dále uvedl, že ze žaloby ani ze směnky k důkazu předložené nevyplývá, že by žalovaný měl být žalován jako podnikající fyzická osoba. Zkoumat kauzu směnky přitom soudu při podání žaloby ani později mimo rámec námitkového řízení nepřísluší.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že se odvolací řízení „nezastavuje“, případně zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že s rozsudkem se seznámil až během nahlížení do spisu dne 14. 3. 2023 a tedy lhůta k podání odvolání mu uplynula dnem 29. 3. 2023. Vzhledem k tomu, že odvolání podal dne 23. 3. 2023, není správné rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání jako opožděného. Soudu prvního stupně vytkl, že se nedostatečně zabýval povahou doručované písemnosti, resp. povahou celé věci, následkem čehož nebylo žalovanému řádně doručováno do jeho datové schránky podnikající fyzické osoby. Ze své úřední činnosti nadto soud prvního stupně zná adresu, na které se žalovaný zdržuje a na kterou mu má být doručováno v případě, kdy nemá být doručováno do datové schránky. Ani na tuto adresu však žalovanému doručováno nebylo. Podle žalovaného žalobce záměrně u něj uvedl nesprávnou adresu, o které ví, že není jeho bydlištěm. Ke každé z těchto výhrad uvedl žalovaný podrobnou argumentaci.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle § 204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle § 57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.5. Podle § 49 odst. 2, první věta o. s. ř., nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti určené do vlastních rukou, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si ji vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se tato podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.6. Z obsahu spisu se podává, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2022, č. j. 53 Cm 177/2021-30, byl žalovanému doručován na adresu , adresa, , která v době doručování byla zapsána jako adresa jeho trvalého pobytu v informačním systému evidence obyvatel. Tuto adresu je tak třeba považovat za adresu pro doručování podle ustanovení § 46b písm. a/ o. s. ř., na níž se činí pokus o odevzdání písemnosti příjemci a na které rovněž nastává doručení písemnosti, i když si ji adresát nepřevezme. Z poštou vrácené obálky přitom vyplývá, že zásilka byla dne 23. 8. 2022 uložena na poště a připravena k vyzvednutí, neboť žalovaný nebyl v době jejího doručování na adrese svého bydliště zastižen (§ 49 odst. 2 o. s. ř.). Doručující pošta na obálce potvrdila, že žalovanému byla zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti a že tato se vrací soudu prvního stupně, neboť ji nebylo možno po uplynutí desetidenní úložní doby vložit do schránky adresáta. Správně tak soud prvního stupně považoval zásilku, v níž rozsudek byl doručován žalovanému, za doručenou dnem 2. 9. 2022, když na tento den připadl desátý den ode dne, kdy pro žalovaného byla na poště připravena k vyzvednutí (§ 49 odst. 4 ve spojení s § 57 odst. 2 o. s. ř.).7. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti rozsudku začala žalovanému běžet dnem následujícím po datu, kdy rozsudek mu byl doručen, tedy dnem 3. 9. 2022, a skončila dnem 19. 9. 2022, neboť její poslední den připadl na neděli 18. 9. 2022 a tedy v souladu s ustanovením § 57 odst. 3 o. s. ř. se přesunul na pondělí 19. 9. 2022 jako nejblíže následující pracovní den. Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného bylo podáno z datové schránky jeho zástupce dne 20. 4. 2023, stalo se tak po lhůtě předpokládané ustanovením § 204 odst. 1 o. s. ř. Nelze proto soudu prvního stupně vytknout pochybení, jestliže odvolání žalovaného odmítl postupem podle ustanovení § 204 odst. 1 o. s. ř. jako opožděné.8.9. Pokud jde o výtku žalovaného v podaném odvolání, že rozsudek mu měl být doručován do datové schránky, kterou má zřízenu jako podnikající fyzická osoba, tato není důvodná.10. Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, rozlišuje čtyři základní typy datových schránek, a to datovou schránku fyzické osoby, datovou schránku podnikající fyzické osoby, datovou schránku právnické osoby a datovou schránku orgánu veřejné moci (§ 3, 4, 5 a 6 uvedeného zákona). Kromě toho uvedený zákon stanoví speciální režim pro datovou schránku podnikající fyzické osoby zřízenou pro advokáta, daňového poradce a insolvenčního správce (§ 4 odst. 3 téhož zákona). Judikatura je přitom ustálena v závěru, že v doručování do datové schránky fyzické osoby a podnikající fyzické osoby je rozdíl, který je třeba respektovat, přičemž doručovat lze pouze do té datové schránky, která odpovídá roli osoby v dané věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 3 Ads 100/2013). Pro dodržení zákonného postupu při doručování je proto nezbytné, aby povaha písemnosti odpovídala typu datové schránky, do které má být doručováno, a postavení adresáta v řízení. Pakliže účastník nemá zřízen typ datové schránky odpovídající povaze doručované písemnosti, bude se mu doručovat tak, jako by datovou schránku neměl zřízenu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 8 As 109/2015).11. V daném případě ze skutkových tvrzení v žalobě ani ze směnky, z níž žalobce právo v soudním řízení uplatnil, nevyplývá nic, co by odůvodňovalo závěr o podnikatelské povaze závazku žalovaného. Žalovaný je na směnce v rubrice určené pro údaj jejího směnečníka vypsán jménem, příjmením a adresou bydliště, nikoli však místem podnikání či identifikačním číslem podnikající fyzické osoby, a takto je rovněž označen v žalobě. Charakter vztahu, který byl případně důvodem pro vystavení směnky, je přitom irelevantní, neboť předmětem řízení je nikoli nárok z takového vztahu, nýbrž nárok ze směnky.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný má a v rozhodné době měl zřízenu datovou schránku typu „podnikající fyzická osoba“, nebylo žádného důvodu pro doručování rozsudku ve věci vydaného do této datové schránky, neboť předmět řízení nijak nesouvisel s podnikatelskou činností žalovaného či jeho postavením podnikající fyzické osoby. Pakliže žalovaný neměl zřízenu datovou schránku jako fyzická osoba, postupoval soud prvního stupně správně, když vydaný rozsudek doručoval prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb.13. Stran námitky žalovaného, že na adrese svého trvalého bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel se nezdržuje, odvolací soud uvádí, že ani tato není důvodná.14. Jak konstatoval Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 80/2012, právní úprava doručování písemností platná od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb. s účinností od 1. 7. 2009, je úpravou přísnější než úprava předchozí a vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit sám. Adresát je proto odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochrany vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemnost