5 Cmo 8/2023-122 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalované osvobození od soudních poplatků v souvislosti s podaným odvoláním proti rozsudku téhož soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 68 Cm 73/2018-79. V odůvodnění zejména uvedl, že žalovaná svou žádost o osvobození od soudních poplatků řádně neodůvodnila a odkázala pouze na smlouvu o nájmu bytu, ze které vyplývají veškeré výdaje spojené s užíváním bytu. Žalovaná rovněž neuvedla a nedoložila, jaké činí kroky k získání finančních prostředků na úhradu poplatku, a ani nesdělila čistý měsíční příjem manžela, na kterém je závislá s tím, že skutečnost, že je vedena na úřadu práce, není dostatečným důvodem pro osvobození od poplatku. Vzhledem k výše uvedenému i k samotné jeho výši (5 500 Kč) neshledal soud prvního stupně splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.2. Žalovaná se proti tomuto usnesení včas odvolala a navrhla jeho změnu přiznáním úplného osvobození od soudních poplatků. Uvedla, že jediným příjmem žalované jsou měsíční dávky hmotného zabezpečení ve výši 8 422 Kč s tím, že jiný příjem ani majetek nemá. Manžel byl zaměstnán do 30. 11. 2022 jako štípač dříví s měsíčním čistým příjmem ve výši 8 000 Kč a nyní je nahlášen na Úřadu práce v , adresa, jako uchazeč o zaměstnání bez jakékoliv podpory. Žalovaná má za to, že zcela vyčerpávajícím způsobem vylíčila rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození od soudních poplatků, aby jí tak bylo umožněno hájit svá práva.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu).6. Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z tohoto pohledu nelze úspěšnost odvolání žalované předjímat a nelze ani vyloučit, že bude v odvolacím řízení úspěšná. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze však považovat tento předpoklad za splněný.7. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).8. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR např. v usneseních ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ale rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16).9. Žalovanou bylo osvědčeno, že žije s manželem ve společné domácnosti dvou osob, je vedena na úřadu práce a pobírá dávky hmotného zabezpečení v měsíční výši 8 422 Kč s tím, že nemá jiné příjmy ani majetek. Dále doložila, že manžel dne 9. 6. 2022 uzavřel se společností , právnická osoba, . dohodu o pracovní činnosti týkající se obsluhy štípacího stroje v rozsahu max. 20 hodin týdně za sjednanou mzdu ve výši 150 Kč/ hod., výdaje v podobě nájmu za užívání bytu činí 6 000 Kč, výdaje za vytápění, vodné a stočné představují měsíční zálohu ve výši 2 000 Kč, výdaje za odvoz komunálního odpadu činí 1 770 Kč, tj. celkem 9 770 Kč.10. Pokud by soud vycházel ze skutkových tvrzení žalované uvedených v odvolání, že její manžel od 1. 12. 2022 je bez zaměstnání a dávek sociální podpory, pak jediným příjmem žalované a jejího manžela jsou její dávky hmotného zabezpečení (podpora v nezaměstnanosti) ve výši 8 422 Kč. Tento tvrzený jediný příjem však nepokryje ani celkové výdaje spojené s užíváním bytu ve výši 9 770 Kč včetně dalších nezbytných výdajů domácnosti za elektřinu, potraviny, ošacení, dopravu, telefon apod. Odvolací soud má za to, že žalovaná zcela nevylíčila své veškeré majetkové poměry, když nevysvětlila, z jakých dalších příjmů pokryje své základní životní potřeby včetně životních potřeb svého manžela. V neposlední řadě je žalovaná od 13. 5. 2019 zastoupena advokátem, s čímž jsou standardně spojeny určité finanční výdaje, aniž požádala soud o ustanovení zástupce dle § 30 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, jež je v produktivním věku a nemá žádnou vyživovací povinnost, rovněž žádným způsobem nesdělila a ani neosvědčila, jakým způsobem shání zaměstnání, případně jaké objektivní důvody ji v tom brání.11. S ohledem na výše uvedené, kdy žalovaná zcela nevylíčila své majetkové poměry, a s přihlédnutím i k výši soudního poplatku za odvolání (5 500 Kč) neshledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, a proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.