6 Cmo 10/2023-102 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 6. 3. 2017 a později doplněným se navrhovatelka domáhala, aby soud zrušil své usnesení ze dne 23. 9. 2015, č. j. 72 Cm 121/2018-9, kterým navrhovatelku zrušil a nařídil její likvidaci. Navrhovatelka uvedla, že důvody, pro které byla společnost soudem zrušena, pominuly (společnost naložila s uvolněným obchodním podílem) a účelu likvidace dosud nebylo dosaženo.2. Podáním ze dne 20. dubna 2019 změnila navrhovatelka žalobní návrh a požadovala, aby soud rozhodl, že ke dni právní moci rozhodnutí navrhovatelka vystupuje z likvidace a po vystoupení z likvidace se obnovuje, a aby odvolal z funkce likvidátora účastníka 2) (dále jen „likvidátor“).3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 12. 2020, č.j. 6 Cmo 368/2020-51, zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2019, č.j. 72 Cm 136/2017-23, kterým byl návrh zamítnut. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně nejednal se všemi účastníky řízení, a to s likvidátorem a společníky navrhovatelky. Vedle toho nerozhodl o změně návrhu učiněné podáním z 20. 4. 2019.4. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. 72 Cm 136/2017-58, změnu návrhu připustil.5. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). V odůvodnění odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je změna nebo zrušení rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby s likvidací možná pouze na základě řádných nebo mimořádných opravných prostředků. Po změně návrhu nicméně navrhovatelka již takové zrušení nenavrhuje. Nicméně jediným ustanovením, které umožňuje revokovat rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací, je § 170 o. z., které z uvedených důvodů použít nelze. Vystoupení společnosti z likvidace žádný zákon neupravuje a jelikož se jedná o ustanovení upravující postavení osob, jde o kogentní právní úpravu a není přípustné postupovat praeter legem. O nákladech řízení rozhodl podle § 23 z. ř. s.6. Proti tomuto usnesení podala odvolání navrhovatelka, která uvedla, že soud prvního stupně vůbec nereagoval na skutečnost, že navrhovatelka se stala účastníkem vnitrostátní fúze sloučením se společností , právnická osoba, . na základě projektu přeměny z 21. 9. 2020. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 25. 9. 2020 se navrhovatelka domáhala zrušení usnesení o likvidaci společnosti. Řízení o tomto návrhu však soud prvního stupně zastavil usnesením ze dne 6. 10. 2021, č.j. 61 Cm 82/2020-4, pro překážku věci zahájené (spočívající v projednávané věci). Soud prvního stupně tedy měl zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti podle § 4a odst. 1 zákona o přeměnách obchodních společností. Aktivita soudu prvního stupně směřuje podle navrhovatelky jedině k vyhledání právní záminky k zamítnutí návrhu. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.7. Účastnice 1) (jediný společník navrhovatelky) se k odvolání nevyjádřila.8. Likvidátor se vyjádřil tak, že s odvoláním navrhovatelky souhlasí a rozhodnutí ponechává na uvážení odvolacího soudu.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Věc projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti navrhovatelky, jejíž právní zástupkyně se z jednání omluvila se souhlasem s projednáním věci v její nepřítomnosti, a účastnice 1), která se k jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána.10. Podle § 170 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí změnit, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace.11. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. K právu týkajícímu se postavení osob patří tzv. statusové otázky, tj. v případě právnických osoba otázky jejich založení a vzniku, jakož i zrušení a zániku (srov. např. Petrov, J. in Petrov, Výtisk, Beran. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck 2019, k § 1 marg. č. 71). Nezná-li tedy právní řád jiný způsob, jak ukončit likvidaci právnické osoby a obnovit její činnost, než postup podle § 170 o. z., případně postup níže uvedený, související s přeměnou právnické osoby, nemůže ani soud rozhodnout o tom, že právnická osoba „vystupuje z likvidace“. Ostatně i soud je orgánem státní moci, kterou může uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy). Už proto nemohlo být změněnému návrhu navrhovatelky vyhověno.12. I kdyby snad bylo možno návrh vyložit podle obsahu tak, že se navrhovatelka domáhá změny rozhodnutí o její likvidaci podle § 170 o. z., nemohlo by být jejímu návrhu vyhověno. Podle ustálené judikatury citované ustanovení umožňuje změnit (revokovat) rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě, kdy takové rozhodnutí přijali její členové nebo její příslušný orgán, tj. pouze u tzv. dobrovolného zrušení právnické osoby s likvidací. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, změna (zrušení) rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby s likvidací je možná pouze na základě řádných či mimořádných opravných prostředků (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1135/2017, uveřejněné pod R 36/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V citovaném usnesení uvedl Nejvyšší soud následující: „Má-li právní úprava nuceného zrušení právnické osoby s likvidací plnit svůj účel, tj. zajistit, aby právnické osoby splňovaly zákonem stanovené předpoklady pro existenci a činnost a aby řádně a včas dodržovaly zákonné povinnosti, musí být soudem vydané rozhodnutí o nuceném zrušení právnické osoby s likvidací, které nabylo právní moci, zásadně konečné, tedy (s výjimkou rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku) nezrušitelné a nezměnitelné.“ Zákonnou výjimkou z uvedeného pravidla je – i podle citovaného rozhodnutí - § 4 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 4a zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen „zákon o přeměnách“).13. Podle § 4a odst. 1 zákona o přeměnách soud zruší své rozhodnutí o zrušení společnosti nebo družstva na návrh společnosti nebo družstva, které se má účastnit přeměny, jestliže (a) pominul důvod, pro který byla společnost nebo družstvo zrušena, (b) společnost nebo družstvo dosud nebyly vymazány z obchodního rejstříku a (c) soudu je předložen projekt přeměny vyhotovený osobami zúčastněnými na přeměně.14. Podle § 15b odst. 1 písm. b) zákona o přeměnách projekt přeměny se zrušuje také dnem, v němž uplyne doba 12 měsíců od rozhodného dne fúze, rozdělení nebo převodu jmění na společníka, nebyl-li v této době podán návrh na zápis fúze, rozdělení nebo převodu jmění na společníka do obchodního rejstříku. Obdobně podle § 4 odst. 6 písm. a) zákona o přeměnách likvidace se obnovuje i dnem, kterým uplyne doba 12 měsíců od rozhodného dne fúze, rozdělení nebo převodu jmění na společníka, nebyl-li v této době podán návrh na zápis fúze, rozdělení nebo převodu jmění na společníka do obchodního rejstříku.15. Odvolací soud doplnil dokazování o projekt přeměny – fúze navrhovatelky se společnosti , právnická osoba, . z 23. 9. 2020. V projektu přeměny je jako rozhodný den uveden 1. 1. 2021. V současné době je tedy již (uplynutím lhůty jednoho roku) uvedený projekt fúze zrušen podle § 15b odst. 1 písm. b) zákona o přeměnách a na jeho základě nemůže soud zrušit své rozhodnutí o zrušení navrhovatelky.16. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je věcně správné.17. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Řízení o zrušení likvidace společnosti je totiž řízením, které nelze zahájit z i bez návrhu (§ 23 z. ř. s. a contrario). Plně úspěšnému likvidátorovi tedy odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které sestávají z paušální náhrady nákladů za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) v řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč a cestovného k jednání odvolacího soudu na trase , Anonymizováno, (2 x 94 km, 1:05 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem , Anonymizováno, s kombinovanou spotřebou 6,3 l nafty/100 km (vyhláška č. 191/2023 Sb.), v částce 1 385 Kč.18. K tomu odvolací soud doplňuje, že likvidátor není v projednávané věci zástupcem žádného z účastníků, nýbrž soudí se ve vlastní věci (sám za sebe). Nepřísluší mu tedy ani paušální náhrada za promeškaný čas podle advokátního tarifu, ani náhrada za daň z přidané hodnoty, neboť tu lze podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznat jen zástupci účastníka. Náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně mu pa