6 Cmo 13/2023-169 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou podanou soudu prvního stupně dne 20. 4. 2022 domáhal se žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 2 411 561,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 7. 2021 do zaplacení. Uvedl, že je vlastníkem 49 % podílu v žalovaném, který odpovídá vkladu do základního kapitálu ve výši 100 000 Kč. Dne 16. 6. 2021 se konala valná hromada společnosti, která rozhodla o rozdělení zisku za rok 2020 a nerozděleného zisku předchozích let tak, že mezi společníky bude rozděleno 5 790 063,87 Kč, zatímco zbývajících 17 522 135,03 Kč zatím rozděleno nebude. Splatnost podílů na zisku byla určena datem 15. 7. 2021. Ze zisku určeného k rozdělení tak (po odpočtu 15% daně z příjmů) připadla žalobci žalovaná částka. Žalovaný však podíl na zisku žalobci přes zaslanou výzvu nevyplatil.2. Žalovaný se bránil tvrzením, že dopisem z 6. 8. 2021 započetl proti nároku žalobce na výplatu podílu na zisku své pohledávky za žalobcem ve stejné výši. Tyto pohledávky jsou podle žalovaného tři, a to:a. pohledávky z bezdůvodného obohacení ve výši 1 443 355 Kč, které žalobci vzniklo tím, že mu žalovaný uvedenou částku postupně v letech 2013 až 2020 vyplatil jako mzdu a stravné podle pracovní smlouvy na pozici ředitele žalovaného. Žalobce však byl v uvedeném období rovněž jednatelem žalovaného a jeho obchodní vedení měl tedy vykonávat jako jednatel. Jeho vztah k žalovanému tak nebyl vztahem pracovněprávním a zákoníkem práce se řídil jen podle dohody stran. Odměna žalobce stanovená v pracovní smlouvě však nebyla schválena valnou hromadou společnosti. Žalobci tak byla odměna vyplacena neoprávněně.b. pohledávky z náhrady škody ve výši 476 705 Kč. Uvedená částka je součtem odvodů na sociální pojištění a na zdravotní pojištění, které žalovaný za žalobce zaplatil, ačkoli k tomu nebyl povinen,c. pohledávky na náhradě nákladů soudního řízení ve výši 174 992 Kč (soudní poplatek a odměna advokáta podle advokátního tarifu), které žalovaný proti žalobci zahájil u Okresního soudu v Chrudimi, aby vymohl pohledávky sub a) a b), respektive aby zabránil jejich promlčení. Řízení je vedenou pod sp. zn. 104 C 8/2021 (dále jen „řízení u okresního soudu“).3. Žalobce namítl, že pohledávka žalovaného shora vymezená není způsobilá k započtení, a to s ohledem na § 1987 odst. 2 o. z. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (uveřejněný pod R 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 37/2021“). Konstatoval, že jeho pohledávka za žalovaným je mezi účastníky nesporná, zatímco započítávaná pohledávka sporná je. Žalobce tvrdí, že vymáhání pohledávek sub a) a b) je hrubě nemravné za situace, kdy druhý společník , tituly před jménem, (bratr žalobce) jako účetní žalovaného sám odměny žalobci vyplácel a odesílal platby pojistného, vědom si toho, že odměna nebyla formálně schválena valnou hromadou. Žalobce přitom pro žalovaného skutečně vykonával práci, a to nejen při řízení společnosti, ale vykonával i funkci stavbyvedoucího, přípraváře staveb, technologa svařování, vizuálního kontrolora a revizního technika, pročež mu u žalovaného vznikl faktický pracovní poměr na uvedené pozice. Za tyto práce měl žalobce proti žalovanému nárok na odměnu.4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I.) a žalobci přiznal náklady řízení (výrok II.). Vzal za prokázané, že dne 16. 6. 2021 se konala valná hromada žalovaného, na které bylo pod bodem 17 pořadu jednání přijato usnesení o rozdělení zisku za rok 2020 a nerozděleného zisku předchozích let tak, jak uvedl žalobce. Společníky žalovaného jsou žalobce s podílem 49 % a , tituly před jménem, s podílem 51 %. Žalovaný ostatně proti uvedenému usnesení, žalobcově podílu na zisku ani jeho splatnosti nic nenamítal. Soud prvního stupně dále vzal za prokázané, že dopisem z 16. 7. 2021 započetl žalovaný proti pohledávce žalobce na podíl na zisku své pohledávky sub a) až c). Listina o zápočtu byla žalobci doručena 6. 8. 2021. Ani tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné. S odkazem na R 37/2021 dovodil, že za nejistou či neurčitou nutno pokládat aktivní (tj. započítávanou) pohledávku tehdy, jestliže míra nejistoty ohledně ní je vyšší než v případě pasivní pohledávky. Tento nepoměr soud prvního stupně shledal. Konstatoval, že obě pohledávky nevychází ze stejného právního vztahu, byť se týkají poměru žalobce k žalovanému. Započítávané pohledávky považoval za objektivně sporné co do základu i výše, přičemž jejich posouzení bude vyžadovat rozsáhlé dokazování, včetně případných znaleckých posudků, což by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o pohledávce, která sporná není. V případě pohledávky sub c) se jedná o pohledávku, která vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu o nákladech řízení. Pohledávky žalovaného jsou tedy natolik nejisté, že v řízení by se jednalo především o spor o jejich existenci. Takový zápočet odporuje zákonu a jeho účinky (tj. zánik pohledávky) podle soudu prvního stupně nenastaly. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, a to i co do nároku na úrok z prodlení v zákonné výši od dne následujícího po splatnosti podílu na zisku podle rozhodnutí valné hromady.5. Žalovaný se odvolal proti všem výrokům napadeného rozsudku. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že jeho pohledávky sub a) až c) nejsou způsobilé k započtení, neboť tyto pohledávky podle něj nejsou nejisté ani neurčité ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Poukazoval na skutečnost, že i sám žalobce na valné hromadě uznal, že jeho odměny nebyly schváleny valnou hromadou a nezahájil žádné jednání s žalovaným, ani soudní řízení, aby započítávané pohledávky zpochybnil. Řízení u okresního soudu zahájil žalovaný v době, kdy je ještě nemohl započítat, aby zabránil jejich promlčení. Existence řízení u okresního soudu tedy sama o sobě není důvodem nezpůsobilosti pohledávky k započtení. Argumentace žalobce, že mu vznikl faktický pracovní poměr na funkci stavbyvedoucího, má naprosto odlišný právní podklad a nezpochybňuje existenci započítávané pohledávky, navíc je pochybné, zda žalobce tuto pozici vykonával a jaká měla být jeho odměna. K námitce nemravnosti započítávané pohledávky potom žalovaný uvedl, že na účetního nelze klást stejné nároky, jak na jednatele, a není jeho úlohou kontrolovat právní podklad pro výplatu jakékoli částky z účtu společnosti. Argumentace žalobce tak podle žalovaného není objektivně schopna zpochybnit započítávanou pohledávku, přičemž za neurčitou ani nejistou nelze považovat pohledávku, kterou dlužník pouze neuznává. Důvodem, proč řízení u okresního soudu není skončeno, je žádost žalovaného o jeho přerušení; okresní soud tak v řízení zatím neučinil žádné úkony. Důvodem pro rozdělení zisku byla právě existence započítávané pohledávky žalovaný přistoupil k rozdělení zisku jen proto, aby mohl pohledávku vůči žalobci započíst proti jeho pohledávce na podíl na zisku. Započtení potom nebylo procesní obranou, avšak proběhlo dlouho před zahájením řízení v projednávané věci. Pochybnosti o určitosti a jistotě započítávané pohledávky mohl soud prvního stupně rozptýlit provedením důkazů navržených žalovaným, což však neučinil, případně měl řízení přerušit a vyčkat výsledku řízení u okresního soudu. Účastníci nebyli soudem prvního stupně dotázáni, zda nemají pochybnost o podjatosti soudu. Navíc jim nebylo umožněno přednést závěrečné návrhy, ohledně kterých soud prvního stupně odkázal na jejich písemné vyhotovení. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že započítávané pohledávky opakovaně rozporoval, a to jak na valné hromadě žalovaného dne 16. 6. 2021, tak v rámci vyjádření k žalobě v řízení u okresního soudu. Započítávané pohledávky vycházejí z valnou hromadou neschválené pracovní smlouvy, zatímco žalovaná pohledávka vychází z postavení žalobce jako společníka žalovaného. Nejde tedy o pohledávky z téhož právního vztahu. Samotná skutečnost, že pracovní smlouvy žalobce nebyly schváleny valnou hromadou, bez dalšího neznamená, že žalovanému vznikly pohledávky na náhradu škody a vrácení bezdůvodného obohacení. To by se musel žalobce obohatit na úkon žalovaného bez spravedlivého důvodu a žalovanému by musela vzniknout škoda. Za vyplacené protiplnění se však žalovanému dostalo více než odpovídajícího protiplnění ve formě činnosti žalobce pro žalovaného. Žalobci byla vyplácena odměna ve výši 35 000 Kč měsíčně za výkon jednatelské funkce, za vyřizování „provozních záležitostí“ (shánění zakázek, jejich smluvní zajištění, realizace a vyúčtování) a výkon několika dalších funkcí/zaměstnání - stavbyvedoucí, přípravář staveb, technolog svařování, vizuální kontrolor, revizní technik…). Podle žalobce soud prvního stupně postupoval v intencích R 37/2021 a správně došel k závěru, že započítávané pohledávky jsou objektivně nejisté co do důvodu i výše. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas os