6 Cmo 139/2022-643 — Vrchní soud v Praze

Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně výše uvedený usnesením zastavil dovolací řízení ve věci usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 112/2020-435 ze dne 30. 11. 2020, neboť povinná za dovolání nezaplatila soudní poplatek ani na výzvu soudu, která jí byla doručena dne 25. 10. 2021, ač se jí dostalo poučení o následcích jeho nezaplacení.Dále soud I. stupně uvedl, že k opakované námitce povinné o podjatosti rozhodující soudkyně a opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku nepřihlédl, neboť obě tyto námitky povinná využívá toliko k obstrukcím v řízení a z její strany se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Zde soud I. stupně dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu.Proti tomuto usnesení soudu I. stupně podala povinná odvolání a navrhla jeho zrušení nebo prohlásit jeho nicotnost. Povinná poukázala na důvody, které jí objektivně bránily a brání v řádném výkonu práv a povinností nejen v tomto řízení a podle jejího názoru tak trvá objektivně důvodná omluvitelná překážka trvalejší povahy, tj. kovidová opatření a zdravotní stav. Opakovaně vznáší námitku podjatosti rozhodující soudkyně a všech soudců Okresního soudu v Jičíně, Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze s návrhem na předložení věci k rozhodnutí o delegaci nutné podle § 12 odst. 1 o. s. ř. jiným soudům, kterým není nadřízen Vrchní soud v Praze.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 cit. zákona), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.Předmětem tohoto odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí ze dne 7. 4. 2022, jímž soud I. stupně zastavil řízení o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 302/2019-394 ze dne 20. 7. 2020 pro nezaplacení soudního poplatku ani po výzvě, která byla povinné doručena 25. 10. 2021 a která obsahovala poučení o následcích jeho nezaplacení.Postupu soudu I. stupně ani jeho rozhodnutí nelze vytknout pochybení, neboť povinná soudní poplatek nezaplatila, přestože ve výzvě k zaplacení poplatku byla poučena o následcích jeho nezaplacení.Na tomto místě nutno poukázat na to, že odvolatelka (a další členové její rodiny) v mnoha řízeních zahrnují soudy velkým množstvím různých návrhů a námitek, které jsou zpravidla neodůvodněné, nesrozumitelné, chaotické, v zásadě ale zcela nedůvodné, jak již judikovaly soudy všech stupňů v předchozích rozhodnutích. Opakované námitky podjatosti odvolatelka nijak nekonkretizovala a neuvedla žádné relevantní důvody, pro které by měli být soudci uvedených soudů vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci. S námitkou odvolatelky se tak ani v tomto případě odvolací soud nadále nezabýval a v souvislosti s tím ani návrhem na delegaci nutnou některému soudu z dosahu Vrchního soudu v Praze.Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení nerozhodoval, neboť v řízení o žalobě na obnovu řízení podané proti rozhodnutí v dosud neskončeném exekučním řízení rozhoduje pověřený exekutor (§ 87 a násl. exekučního řádu).