6 Cmo 150/2023-110 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelé podali dne 1. 11. 2021 u soudu prvního stupně návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka konané dne 30. 7. 2021. Dne 25. 11. 2022 rozhodl soud prvního stupně usnesením č. j. 74 Cm 220/2021-82 (dále jen „usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82“), kterým návrh uvedený výše zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Toto usnesení bylo doručeno fikcí dne 2. 1. 2023 do datové schránky právního zástupce navrhovatelů.2. Proti výše uvedenému usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82 podali navrhovatelé dne 18. 1. 2023 odvolání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 3. 2023, č. j. 74 Cm 220/2021-92 (dále jen „usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-92“), odvolání navrhovatelů odmítl, neboť patnáctidenní zákonná lhůta pro podání odvolání dle § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) uplynula již dne 17. 1. 2023 a odvolání tím pádem nebylo podáno včas.3. Navrhovatelé podali dne 5. 4. 2023 odvolání proti usnesení soudu prvního stupně č. j. 74 Cm 220/2021-92, jehož součástí byl i návrh na určení neúčinnosti doručení usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82. K návrhu na určení neúčinnosti ve svém podání navrhovatelé uvádí, že odesílací soud (soud prvního stupně) měl určit neúčinnost doručení z úřední povinnosti, jelikož je zřejmé, že se navrhovatelé nemohli s doručovanou písemností (s usnesením č. j. 74 Cm 220/2021-82) dne 2. 1. 2023 seznámit. Svoje tvrzení podkládají oznámením o celorepublikové odstávce datových schránek, která proběhla v termínu od 31. 12. 2022 do 2. 1. 2023. V případě odstávky datových schránek neexistuje žádná cesta, jak by se dalo do datové schránky přihlásit, a proto musela dle navrhovatelů skončit lhůta pro podání odvolání nejdříve dne 18. 1. 2023. Dále navrhovatelé uvádějí, že soud neoznačil při odesílání usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82 příznak „do vlastních rukou“, ačkoliv by se dle § 158 odst. 2 o. s. ř. do vlastních rukou doručovat mělo. Z tohoto důvodu považují navrhovatelé doručení usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82 za nezákonné.4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 5. 2023, č. j. 74 Cm 220/2021-103 (dále jen „usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-103“), návrh navrhovatelů na určení neúčinnosti doručení usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82 zamítl. V odůvodnění soud prvního stupně naznal, že nemůže být omluvitelným důvodem pro určení neúčinnosti doručení dlouhodobě plánovaná třídenní výluka datových schránek, o které právní zástupce navrhovatelů musel vědět. Soud prvního stupně dále upozornil, že nelze při návrhu na určení neúčinnosti doručení pouze posunout datum doručení, ale soud musí o neúčinnosti doručení rozhodnout a teprve právní mocí rozhodnutí o neúčinnosti doručení se písemnost může považovat za doručenou. Na závěr soud prvního stupně uvedl, že v souvislosti s § 49 odst. 1. o. s. ř. zákon nevyžaduje, aby odmítnutí odvolání bylo doručeno do vlastních rukou adresáta, a proto bylo usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-92 doručeno řádně v souladu s o. s. ř.5. Proti napadanému usnesení podali navrhovatelé dne 8. 6. 2023 odvolání. V něm uvedli, že soud prvního stupně porušil zásadu speciality a nepostupoval podle § 11 zák. č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“). Navrhovatelé plně odkazují na své podání ze dne 5. 4. 2023 a znovu zdůrazňují, že usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82 nebylo možné doručit fikcí, jelikož datová schránka dne 2. 1. 2023 (v den nastání fikce doručení) nešla nikterak otevřít. Soud prvního stupně měl tedy na základě doručení odvolání proti usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82 postupovat v souladu s § 11 z. ř. s. a neodmítnout odvolání proti usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82. Navrhovatelé dále konstatují, že se soud prvního stupně nezabýval nezákonností doručení usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82, ale usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-92.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 11 z. ř. s., jestliže je podle obsahu spisu zřejmé, že účastník nebo jeho zástupce se z omluvitelného důvodu neseznámil s písemností, soud rozhodne o neúčinnosti doručení této písemnosti i bez návrhu.8. Podle § 1 odst. 4 z. ř. s. nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu.9. Podle § 50d o. s. ř. na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána (odst. 1). Omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje (odst. 2). Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti (odst. 3).10. Přestože se má soud v souvislosti s § 11 z. ř. s. zabývat neúčinností doručení z úřední povinnosti, není dotčeno právo účastníka zpochybňovat doručení konkrétních písemností. Rovněž pro posuzování neúčinnosti doručení v této věci platí § 50d o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 4 z. ř. s.11. V projednávané věci navrhovatelé podali návrh na určení neúčinnosti doručení usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82 až poté, co bylo řízení u odesílajícího soudu skončeno. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že odesílající soud rozhoduje o neúčinnosti doručení jen pro účely řízení, které u něj ještě probíhá. „Vydal-li soud rozhodnutí (rozsudek, usnesení nebo platební rozkaz), kterým se řízení u něho končí, nelze z ustanovení § 50d o. s. ř. úspěšně dovozovat, že by mohl (i nadále) posuzovat okolnosti významné pro závěr, zda rozhodnutí jím vydaná byla řádně a účinně doručena a zda tedy jsou pravomocná a vykonatelná, popřípadě kdy nabyla právní moci nebo se stala vykonatelnými. Je-li soud v řízení o výkon rozhodnutí (soud a soudní exekutor v exekučním řízení) oprávněn přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí (exekuci), včetně titulů vydaných v občanském soudním řízení (srov. § 275 odst. 2 o. s. ř. a § 52 odst. 1 ex. řádu), je-li soud prvního stupně povinen odmítnout opožděné odvolání a dovolání (§ 208 odst. 1 a § 241b odst. 1 o. s. ř.), je-li odvolací soud povinen odmítnout opožděné odvolání, nerozhodl-li o odmítnutí soud prvního stupně, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně (§ 218a o. s. ř.), je-li dovolací soud povinen odmítnout opožděné dovolání, nerozhodl-li o odmítnutí soud prvního stupně, ačkoliv dovolání bylo podáno opožděně (§ 243c odst. 3 o. s. ř.), a je-li soud povinen zamítnout opožděně podanou žalobu pro zmatečnost nebo žalobu na obnovu řízení (srov. § 233 až § 235, § 235e odst. 1 a § 235f o. s. ř.), znamená to (mimo jiné), že nikoliv odesílajícímu soudu, ale soudům v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) nebo soudům příslušným ke zkoumání opožděnosti (řádných a mimořádných) opravných prostředků přísluší - jako nutný předpoklad pro jejich rozhodování - také posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit)“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2018, sp. zn. 21 Cdo 2568/2018). Stejný právní názor pak zjevně dopadá i na tuto věc.12. Navrhovatelé se domáhali určení neúčinnosti doručení usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-82 až po skončení řízení u odesílajícího soudu, a proto nemohl být jejich návrh úspěšný. Odvolací soud uzavírá, že otázkou, zda rozhodnutí vydané Městským soudem v Praze bylo doručeno řádně a účinně, je nutné se vypořádat v rámci rozhodnutí o odvolání proti usnesení č. j. 74 Cm 220/2021-92.13. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).