6 Cmo 296/2021-110 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení Kč 7 980 516,78 a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení Kč 196 310,40.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že původní žalobce , adresa, , insolvenční správce dlužníka , právnická osoba, , uplatnil proti žalovanému, bývalému jednateli dlužníka, právo na náhradu škody, kterou měl žalovaný způsobit tím, že podepsal notářský zápis obsahující dohodu o uznání pohledávky obchodní společnosti , právnická osoba, ze smlouvy o dílo z 5/2015 co do důvodu a výše, se svolením k přímé vykonatelnosti. Pohledávku dle notářského zápisu přihlásila společnost ALUWINROL jako věřitel do konkursu vedeného na majetek dlužníka; přihlášku všech svých pohledávek vůči dlužníkovi pak vzala 22. 6. 2020 zpět a prohlášením o prominutí dluhu ze dne 21. 10. 2020 prominula dlužníkovi dluh a prohlásila, že nadále nebude požadovat jeho úhradu. Podle zjištění soudu I. stupně prominutí dluhu dlužník bez zbytečného odkladu neodmítl, přičemž na dluh ani nic neplatil, a proto nastoupila vyvratitelná domněnka jeho souhlasu s prominutím dluhu a ten tak byl zrušen, uvádí se dále v odůvodnění rozhodnutí.3. Soud I. stupně tak uzavřel, že na straně dlužníka nemohlo dojít ke škodě v podobě dluhu vůči společnosti , Anonymizováno, dle notářského zápisu. Pokud tedy nebyl prokázán vznik škody na straně dlužníka, pak se soud I. stupně již nezabýval dalšími zákonnými předpoklady odpovědnosti žalovaného, tedy zda žalovaný jako jednatel porušil povinnost péče řádného hospodáře. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, o nákladech řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dle uvedené specifikace.4. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl jeho změnu, tedy trval na zaplacení uplatněné částky, dále požadoval náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolatele žalovaný svým jednáním způsobil žalobci škodu ve formě dluhu pro neexistující, resp. předstíraný závazek, jehož stvrzení a vykonatelnost sjednal formou notářského zápisu k tíži , právnická osoba, jako domnělého dlužníka. K zániku pohledávky pak nedochází v případě, že může být uspokojena mimo konkursní řízení. Poukazuje dále na rizika po případném ukončení insolvenčního řízení. Soudu I. stupně odvolatel vytýká, že neprovedl v řízení navrhovaný výslech , jméno FO, , jednatele společnosti , Anonymizováno, . Dále odvolatel namítá, že úkon označený jako prominutí dluhu je dvoustranným právním úkonem vyžadujícím souhlas dlužníka. V daném případě však pro zjevnou neexistenci závazku, který domnělý věřitel údajně promíjí, není splněna podmínka souhlasu domnělého dlužníka a úkon označený jako prominutí dluhu nelze považovat za úkon platný.5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozsudku, který považuje za věcně správný, a dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Trvá na tom, že žalobci žádná škoda nevznikla, argumenty žalobce použité v odvolání považuje za účelové, nepravdivé, které se správně nevypořádávají s existencí prohlášení o prominutí dluhu, navrhovaný výslech , jméno FO, považuje za zcela zbytečný, který na existenci prominutí dluhu by ničeno nezměnil. Podle žalovaného podanou žalobou nesleduje žalobce žádná budoucí rizika dlužníka , právnická osoba, z možného dluhu po skončení insolvenčního řízení a poukazuje na rodinné spory s otcem a na řadu soudních sporů vedených v osobní rovině k vyřešení rodinného sporu, jakož i celého insolvenčního řízení.6. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Ještě před projednáním věci poučil účastníky o předběžném právním názoru na věc z hlediska procesního i hmotného, a vedl účastníky ke smírnému mimosoudnímu vyřízení věci, už s ohledem na pokročilost času a růst nákladů, avšak bezúspěšně. Účastníci nevyužili nabídky odvolacího soudu k mimosoudnímu jednání a setrvali na svých pozicích, žalobce trval na žalobě a odvolání, žalovaný pak ničeho konstruktivně nenabídl.7. Předmětem projednávaného sporu je původním žalobcem, insolvenčním správcem dlužníka, uplatněné právo proti žalovanému jako jednateli dlužníka, který, dle žalobce, nejednal s péčí řádného hospodáře, když uznal závazek dlužníka vůči uvedenému věřiteli. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť je toho názoru, že žádnou škodu dlužníkovi nezpůsobil; věřitel vzal zpět přihlášku všech svých pohledávek uplatněných v konkursu a prohlášením o prominutí dluhu vůči dlužníkovi prohlásil, že dluh zcela promíjí a nadále nepožaduje jeho úhradu, na uznaný závazek pak dlužník ničeho neplnil.8. Zde je třeba ještě připomenout, že usnesením ze dne 1. 9. 2022 Vrchní soud v Praze rozhodl o vstupu současného žalobce do řízení namísto původního žalobce postupem dle § 107a odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.9. Soud I. stupně v řízení provedl dokazování předloženými listinami, zejména uvedeným notářským zápisem, rozhodnutím soudu o prohlášení konkursu, přihláškou pohledávek v insolvenčním řízení, zpětvzetím této přihlášky, listinou obsahující prohlášení o prominutí dluhu, poštovním podacím razítkem. Dále citoval příslušná zákonná ustanovení a uzavřel, že okamžikem účinnosti prominutí dluhu došlo k jeho zrušení, když dlužník bez zbytečného odkladu výslovně prominutí dluhu ze strany věřitele neodmítl, ostatně dlužník ani na dluh ničeho neplnil; k tomu uvedl, že tedy na straně dlužníka nemohlo dojít ke škodě v podobě uznaného dluhu vůči věřiteli.10. Se zjištěními soudu I. stupně, hodnocením důkazů, právním hodnocením, přijatými závěry a tedy i napadeným rozhodnutím, tj. zamítnutím žaloby, se odvolací soud zcela ztotožnil. Shodně se soudem I. stupně je toho názoru, že žalobci žádná škoda nevznikla. To byla pro rozhodnutí věci zásadní otázka. Žalobce v řízení neprokázal, že by mu vznikla jednáním žalovaného jakákoli majetková újma, tedy fakticky se mu snížil majetek nebo vznikl dluh, jak k tomu mohlo dojít uznáním dluhu jednatelem dlužníka vůči věřiteli. Takové jednání mohlo založit odpovědnost žalovaného, který by nejednal s péčí řádného hospodáře. K tomu ovšem v daném případě nedošlo, jak správně zjistil a vyhodnotil soud I. stupně, neboť věřitel původně uznaný dluh dlužníkovi prominul a výslovně prohlásil, že nadále nebude požadovat jeho úhradu. Jaké důvody k tomuto prominutí dluhu věřitele vedly, nebylo třeba zkoumat, proto také nemusel být proveden žalobcem navrhovaný důkaz výslechem jednatele věřitele. Ostatně na původně uznaný dluh, posléze prominutý, dlužník ničeho neplatil. Nutno poukázat na to, že i ostatní námitky žalobce proti napadenému rozsudku nejsou důvodné, jakož i jeho obavy po ukončení insolvenčního řízení. Odvolací soud je tak rovněž plně ve shodě s vysloveným názorem soudem I. stupně, že prominutí dluhu věřitelem dlužník výslovně bez zbytečného odkladu neodmítl, a tak byl dluh zrušen.11. Jestliže tedy soud I. stupně žalobu zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně pro rozhodnutí věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, s námitkami žalobce se jasně, srozumitelně a logicky vypořádal, rozhodnutí řádně odůvodnil, v ostatním tak odvolací soud pro stručnost odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.12. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 cit. zákona a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dvou úkonů právní služby a dvou paušálů (vyjádření k odvolání a účast na jednání) včetně DPH.