6 Cmo 95/2022-586 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně Kč 14 788,- se specifikovaným úrokem z prodlení a poplatkem z prodlení, ve výroku II. žalobu o zaplacení specifikovaného úroku a poplatku z prodlení zamítl; o nákladech řízení pak soud I. stupně rozhodl ve výroku III. tak, že žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobci Kč 4 400,- na jejich náhradu.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že podle příkazní smlouvy z 12/2012 platně uzavřené mezi žalobcem a uvedeným SVJ byl žalobce oprávněn svým jménem vymáhat po dlužnících, vlastnících jednotek, dlužné částky na úhrady spojené s vlastnictvím a užíváním bytových jednotek, popř. další dlužné částky související se správou domu, a na základě písemného pověření příkazce podávat návrhy soudu a jednat v těchto věcech na náklad příkazce, tj. SVJ. Podle soudu I. stupně tak byl žalobce v okamžiku zahájení řízení oprávněn svým jménem vymáhat dlužné částky po žalovaných, tedy svědčila mu aktivní věcná legitimace k podání žaloby, kterou nepozbyl ani v průběhu řízení, neboť příkazní smlouva z 12/ 2012 byla nahrazena novou smlouvou z 6. 1. 2017.3. Námitku žalovaných o nedostatku jejich pasivní věcné legitimace soud I. stupně zhodnotil jako nedůvodnou, když vycházel ze spoluvlastnictví žalovaných k předmětné bytové jednotce na základě smlouvy o bezplatném převodu družstevního bytu z 12/2002, ze zápisů ze schůzí SVJ, výpisu z KN a jmenného seznamu vlastníků jednotek. Žalovaní tak jsou podle soudu I. stupně povinni platit předepsané měsíční platby, v tomto řízení za rok 2014, dlužné zálohy, příspěvek do fondu oprav, za společné užívání antény TV, příspěvky na správu domu, opravy, rekonstrukce a modernizaci domu, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu.4. Z uvedených důvodů tak soud I. stupně žalobě vyhověl a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci uplatněnou částku včetně úroku a poplatku z prodlení od 5. 9. 2014, tedy od doručení žaloby, neboť žalobce neprokázal, že před zahájením řízení řádně vyzval žalované k zaplacení uplatněné částky; proto příslušenství do uvedeného data zamítl. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal plnou náhradu s odůvodněním, že byl v řízení neúspěšný toliko v nepatrné části.5. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podali žalovaní odvolání v celém rozsahu, výroku I., II. a III., a navrhli jeho zrušení a zastavení řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) pro vady řízení, což je dle odvolatelů nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu. Odvolatelé v obsáhlém odvolání (43 stran textu, nelze přehlédnout že v obsahu poněkud chaotickém, nesrozumitelném, nejasném, týkajícím se často i jiných věcí) soudu I. stupně vytýkají řadu procesních nedostatků, jako vadné vyhlášení rozsudku, nesprávnou protokolaci, časový odstup od vyhlášení rozsudku a písemného odůvodnění, nesprávné obsazení soudu v řízení u okresního soudu. Dále namítají, že rozhodnutí krajského soudu vydal nezákonný a vyloučený soudce Kubásek, kterému byla věc přidělena po zákonném soudci Kratochvílovi, přičemž, podle jejich názoru, odchod do důchodu není důvodem pro změnu soudce, neboť jde o předvídatelnou situaci a žalovaní tak byli odňati zákonnému soudci. Podle odvolatelů soud nepřihlédl k jimi tvrzeným skutečnostem a důkazům, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nadále trvají na námitce nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce a pasívní legitimace žalovaných, též namítají nedostatek způsobilosti žalobce a žalovaných být účastníkem řízení, a poukazují na to, že pověřeným správcem v prohlášení původního vlastníka nebyl žalobce, ale , právnická osoba6. Odvolatelé v odvolání dále uvádějí, že řízení je postiženo neodstranitelnou vadou, konkrétně korupcí v justici, která má za logický následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť krytí korupce a kolegialita se staly vyšší hodnotou než výkon nezávislé soudní moci chránící veřejný pořádek, odmítající legalizaci kriminality a odmítající přímou diskriminaci pro věk založenou na zjevném pohrdání lidským životem sociálně slabých spoluobčanů, kteří nemají možnost vymoci si práva garantovaná i jim Listinou základních práv a svobod. Součástí odvolání jsou podání žalovaných v jiných věcech, stížnosti, oznámení na korupci, v nichž ostře napadají soudce a soudy všech stupňů, na jiném místě specifikují „nástroje podezřelých soudců k důslednému pronásledování nepohodlných občanů“, konečně podle jejich názoru napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů. V závěru odvolání odvolatelé vyjadřují velice specifický kritický názor, že „rozsudek pana soudce Kubáska je důkazem, že v ČR je možno, aby soudci beztrestně legalizovali kriminalitu a kryli korupci svých kolegů, a to k újmě diskriminovaných bezbranných seniorů, obětí kriminality, důsledně pronásledovaných prostřednictvím nemedializovaných soudních řízení, k nimž není příslušný žádný soud právního státu“.7. Ve vyjádření k odvolání žalovaných žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí soudu I. stupně, které považuje za zcela nedůvodné, dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle žalobce podmínky řízení byly splněny, jak na straně účastníků, tak na straně soudu. Žalobce poukazuje na opakování tvrzení a invektiv žalovaných uplatněných již v nalézacím řízení, na obstrukční obsáhlá podání žalovaných, kteří však opomíjí plnit své závazky, jak bylo prokázáno v řízení před soudem I. stupně, tedy zaplatit na dlužné úhrady do fondu oprav SVJ uplatněnou částku.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci v nepřítomnosti žalovaných (jejich omluvu z jednání a žádost o odročení hodnotil odvolací soud jako nedůvodnou a nikoli včasnou, § 101 odst. 3 cit. zákona) uzavřel, že jejich odvolání není důvodné.9. Nejprve odvolací soud stručně rekapituluje: žalobou podanou v 8/2014 žalobce uplatnil proti žalovaným právo na zaplacení dlužné částky do fondu oprav SVJ a za poskytnuté služby za rok 2014 ve výši Kč 14 788,- spolu s úrokem a poplatkem z prodlení. Žalovaní v řízení namítali nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, který podle nich není nositelem uplatněného nároku, a rovněž namítali nedostatek své pasivní věcné legitimace, neboť vůči žalobci nemají povinnost zaplatit uplatněnou částku, když jediným nositelem aktivní věcné legitimace k vymáhání povinností uložených vlastníkům jednotek je SVJ. Na tomto místě je třeba poukázat na to, že obdobný spor vedl žalobce proti žalovaným za předcházející rok 2013 a stejně jako v tomto případě soud I. stupně žalobci přiznal uplatněnou částku rozsudkem z 20. 6. 2019 č. j. 39 Cm 57/2015, který zdejší odvolací rozsudkem ze dne 4. 5. 2021 č. j. 6 Cmo 249/2019-677 potvrdil.10. Soud I. stupně v řízení provedl rozsáhlé dokazování uvedenými listinami, zejména stanovami SVJ, zápisy ze schůzí shromáždění SVJ, smlouvou o bezplatném převodu družstevního bytu žalovaným, přípisem banky ohledně úvěru, vyúčtováním služeb, finančním plánem, výpisy z OR, příkazními smlouvami z roku 2012 a 2017, dokumentací z rejstříkových řízení, a k námitkám žalovaných se zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobce a pasivní věcné legitimace žalovaných, rovněž tak se dále zabýval strukturou a výší uplatněné částky. Podle zjištění soudu I. stupně žalobci svědčí aktivní věcná legitimace, která vychází z příkazní smlouvy o obstarání správy domu platně uzavřené mezi žalobcem a uvedeným SVJ, za něhož smlouvu podepsali předseda členka výboru; žalobce tak byl svým jménem oprávněn vymáhat dlužné částky po žalovaných. Na straně žalovaných je, podle soudu I. stupně, pasivní legitimace dána, ta vychází z vlastnictví žalovaných k předmětné bytové jednotce na základě smlouvy o převodu družstevního bytu. Stejnou problematikou se zabýval nalézací soud i soud odvolací v předchozích svých rozhodnutích, jak uvedeno výše, se shodným závěrem.11. Vrchní soud v Praze se s provedeným dokazováním soudu I. stupně, se zjištěními, hodnocením důkazů, právním hodnocením, přijatými závěry a tedy i s napadeným rozhodnutím, plně ztotožnil. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně shledal na straně žalobce aktivní legitimaci k vymáhání předmětného dluhu na žalovaných, kterým zase pro existující dluh svědčí pasivní legitimace, jak nalézací soud také správně odůvodnil. Nutno zde poukázat též na to, že žalovaní nesprávně vnímají aktivní či pasivní věcnou legitimaci účastníků řízení, jejich způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost. Soud I. stupně v řízení provedl zcela dostatečné dokazování, s námitkami žalovaných se vypořádal, rozhodnutí řádně odůvodnil, odvolací soud tak pro stručnost nadále odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i na své předchozí uvedené rozhodnutí. Ostatní námitky žalovaných, jako nesprávné obsazení so