7 Cmo 120/2023-263 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením uvedeným v záhlaví řízení o osvobození od soudního poplatku zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , posledně sídlem , adresa, (dále jen „Společnost“) se domáhala žalobou obnovy řízení, toto řízení bylo usnesením ze dne 1.2.2023 zastaveno. Proti tomuto usnesení podala Společnost odvolání a požádala o osvobození od soudního poplatku. Společnost však zanikla dne 9. 2. 2023 bez právních nástupců a není zde nikdo kdo by mohl v řízení namísto ní pokračovat, pročež postupoval dle ust. § 107 odst. 5. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád (dále jen „o. s. ř.“). a řízení o osvobození od soudního poplatku zastavil.2. Do tohoto usnesení podal , Jméno, , nar. , dat. nar., , včasné odvolání. Žádá, aby soud v řízení pokračoval, neboť byla soudu doložena smlouva o změně sídla firmy, čímž rozhodnutí o likvidaci Společnosti pozbylo právního podkladu a jakékoliv rozhodnutí o likvidaci či jiné je tak nezákonné. Nejedná se bezúspěšné bránění práva dle § 138 o.s.ř., ale jedná se o oprávněný nárok. Dále namítá, že soud prvního stupně vyzval k úhradě soudního poplatku ve výši 5000 Kč, ale podle zákona má soud právo na 2000 Kč, jedná se tak nezákonný postup soudu, stejně tak v případě soudního poplatku, kde v případě zaniknutí právního důvodu má soud o zrušení usnesení o likvidaci rozhodnout automaticky. Žádá, aby soud rozhodl o osvobození od soudního poplatku, obnově řízení a zrušení usnesení o likvidaci Společnosti a opětovné zapsaní do obchodního rejstříku. Pokud soud shledá, že nemá právo na osvobození od soudního poplatku, žádá o nový termín k úhradě ve správné výši 2 000 Kč, což bude učiněno obratem. Navrhuje tak, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o oprávnění , Jméno, jednat za Společnost a rozhodl o osvobození od soudního poplatku a zrušení likvidace Společnosti, že již od roku 2008 není jednatelem, není tedy účastníkem likvidace Společnosti a nebude platit žádné poplatky za Společnost, jinými slovy, svým odvoláním napadá uložení povinnosti Společnosti k úhradě soudního poplatku.3. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda odvolání bylo podáno osobou oprávněnou.4. Podle ustanovení § 201 o. s. ř. může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním účastník řízení, pokud to zákon nevylučuje.5. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.6. S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud uvádí, že „Subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává v první řadě účastníku řízení. Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (podle tzv. první definice), navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (podle tzv. druhé definice), a navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (podle tzv. třetí definice)“ [srov. DRÁPAL, Ljubomír. § 201 [Přípustnost odvolání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1592, marg. č. 2.].7. V odvoláním napadeném usnesení je rozhodnuto o zastavení řízení o osvobození od soudního poplatku Společnosti v řízení o žalobě na obnovu řízení podanou Společností, nikoliv , Jméno, – odvolatelem.8. Protože odvolatel , Jméno, není účastníkem řízení o žalobě na obnovu, není ani osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 201 o. s. ř. k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně.9. Za této situace odvolací soud podané odvolání bez věcného přezkumu podle § 218 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 218c o. s. ř. odmítl.