7 Cmo 258/2022-308 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou ze dne 8. 10. 2012 se žalobkyně domáhá, aby jí první a druhá žalovaná společně a nerozdílně zaplatili 512 050 € s příslušenstvím, a dále, aby jí druhá žalovaná zaplatila částku 532 950 € s příslušenstvím. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 4. 3. 2021, č. j. 73 Cm 157/2012-217 tak, že žalobu zamítl. Žalobkyně podala proti zamítavému rozsudku odvolání, kdy současně s odvoláním neuhradila soudní poplatek za odvolací řízení, pročež ji soud prvního stupně vyzval k uhrazení soudního poplatku. Reakcí na výzvu k úhradě soudního poplatku byla žádost žalobkyně o osvobození od soudního poplatku, o níž bylo rozhodnuto soudem prvního stupně usnesením z 23. 2. 2022, č. j. 73 Cm 157/2012-290 tak, že žádost žalobkyně o osvobození od soudního poplatku zamítl, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 3. 2022. Následně soud prvního stupně opakovaně vyzval žalobkyni k úhradě soudního poplatku, kdy reakcí žalobkyně bylo její podání doručené soudu prvního stupně dne 6. 4. 2022, v němž žalobkyně namítla, že nebylo rozhodnuto o jejím návrhu in eventum, a to o návrhu na zaplacení soudního poplatku po skončení řízení. Dále navrhla povolení zaplacení soudního poplatku ve splátkách.2. O tomto návrhu žalobkyně, tedy o návrhu na zaplacení soudního poplatku po skončení řízení a na zaplacení soudního poplatku ve splátkách, rozhodl soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením tak, že výrokem. I. návrh na povolení zaplacení soudního poplatku po skončení řízení zamítl a výrokem II. návrh na povolení zaplacení soudního poplatku ve splátkách též zamítl. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že co se týče návrhu žalobkyně na posečkání s úhradou soudního poplatku po skončení řízení, soud konstatuje, že nelze rozhodnout o posečkání s placením soudního poplatku. Již ve výzvě k zaplacení soudního poplatku byla žalobkyně poučena o následcích nezaplacení soudního poplatku. Žalobkyně nijak neosvědčila nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla vzniknout újma, jež by žalobkyni bránila v zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSP“), kdy v žádosti o osvobození od soudních poplatků žalobkyně odkazuje na zákon a podnikání v oboru poskytování hotelových služeb z důvodu pandemie Covid -19, nijak však netvrdí ani nedokládá existenci nebezpečí z prodlení. Dále soud uvedl, že ZoSP neumožňuje povolení s posečkáním s placením soudního poplatku, pročež soud tento návrh zamítl. K zamítnutí návrhu na zaplacení soudního poplatku ve splátkách soud prvního stupně konstatuje, že podle ustáleného výkladu (např. usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. Konf 2/2014) se žádost o rozložení poplatku na splátky posuzuje buďto jako žádost o osvobození od soudního poplatku, nebo jako žádost o prodloužení lhůty k uhrazení soudního poplatku nebo jako žádost podle § 9 odst. 4 písm. c) ZoSP. O žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo zamítavě rozhodnuto usnesením ze dne 23. 2. 2022, č. j. 73 Cm 157/2012-290. Žalobkyni vznikla povinnost k úhradě soudního poplatku již podáním odvolání dne 3. 5. 2021 a k jeho úhradě byla soudem opakovaně vyzývána. K možnému postupu soudu dle § 9 odst. 4 písm. c) ZoSP soud konstatuje, že žalobkyně netvrdí a nijak nedokládá existenci nebezpečí z prodlení.3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvádí, že navrhuje odvoláním napadené usnesení změnit a návrhu žalobkyně zcela vyhovět a lhůtu pro zaplacení soudního poplatku odložit nebo rozložit splatnost (povolení splátek) podle úvahy soudu, alespoň po dobu 16 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí. Namítá, že soudem prvního stupně nebyl vůbec zohledněn zájem účastníka na přístupu k soudu a soudní ochraně a k tomu zájem státu na jednorázovém zaplacení celé částky soudního poplatku, kdy však tento zájem státu na zaplacení celé částky nemůže dosáhnout intenzity zájmu účastníka řízení na přístupu k soudu. Na žalobce nelze pohlížet jako na kverulanta či na osobu nemajetnou, neschopnou si obstarat prostředky na úhradu soudního poplatku za podané odvolání, zotavuje se z nepříznivého vývoje ve svém oboru podnikání a zatím u ní nejsou zjištěny předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Sama okolnost, že žalobkyně nemá momentálně dostatek volné finanční hotovosti na zaplacení soudního poplatku, není sice důvodem pro osvobození od soudního poplatku, lze ale rozvrhnout splacení soudního poplatku do splátek. Žalobkyně proto namítá, že soud prvního stupně žalobkyni v důsledku krátí o právo na soudní ochranu.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 2 odst. 5 ZoSP poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel. Ustanovení odstavců 3 a 4 platí obdobně.6. Podle § 4 odst. 1 písm. b) ZoSP jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.7. Podle § 9 odst. 1 ZoSP, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. Podle odst. 4 pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví a) začal-li již jednat o věci samé, b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.8. Podle § 13 odst. 1 ZoSP ve věcech poplatků rozhoduje a postupuje soud nebo správa soudu podle občanského soudního řádu, pokud nestanoví tento zákon jinak. Podle odst. 2. při správě placení poplatků se postupuje podle daňového řádu, pokud nestanoví tento zákon jinak.9. Odvolací soud shledal na základě zjištění učiněných ze spisu, že žalobkyně současně s podáním odvolání (čl. 231-233) nesplnila svou poplatkovou povinnost, která jí vznikla podle § 4 odst. 1 písm. b) ZoSP, přičemž podle § 7 odst. 1 uvedeného zákona se poplatek stal splatným vznikem této poplatkové povinnosti. Soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 téhož zákona žalobkyni vyzval usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. 73 Cm 157/2012-236, k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 249 430 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a současně ji řádně poučil o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně reagovala žádostí o osvobození od soudního poplatku anebo in eventum žádá o možnost zaplatit soudní poplatek po skončení řízení ve smyslu § 9 odst. 4 písm. c) ZoSP. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 2. 2022, č. j. 73 Cm 157/2012-290 rozhodl, že žalobkyni se nepřiznává osvobození od soudního poplatku, usnesení nabylo právní moci dne 12. 3. 2022. Následně soud prvního stupně opakovaně vyzval žalobkyni k úhradě soudního poplatku za podané odvolání, načež následnou reakcí žalobkyně bylo podání ze dne 4. 6. 2022, v němž uvádí, že nebylo doposud rozhodnuto o jejím procesním návrhu o možnosti zaplatit soudní poplatek po skončení řízení, a zároveň rozšiřuje svůj návrh o žádost eventuálně uhradit soudní poplatek ve splátkách.10. Odvolací soud nemá ani v této věci důvod se odchýlit od ustálených judikatorních závěrů, na které přiléhavě odkazuje soud prvního stupně, kdy například Nejvyšší soud výstižně shrnul judikaturu v usnesení ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4781/2016, ve kterém uvedl: „Ve stručnosti lze nicméně podotknout, že aplikovatelností dovolatelkou zmíněného ustanovení daňového řádu o rozložení úhrady daně na splátky ve vztahu k soudním poplatkům se vyčerpávajícím způsobem zabýval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (jehož rozhodnutí mají v souladu s § 5 odst. 5 odkazovaného předpisu účinky erga omnes, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2966/2012), ve svém usnesení ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf 2/2014-17 (zejména bodech 37 až 45 vzpomenutého judikátu), přičemž dospěl k závěru, že se uvedený institut správy dani při placení soudního poplatku nevyužije, poněvadž jeho funkce plní v kontextu občanského soudního řízení krom osvobození od soudního poplatku též právo soudu prodloužit soudcovskou lhůtu stanovenou ke splnění pop