7 Cmo 26/2023-224 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil řízení do právní moci rozhodnutí v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, pod sp. zn. 9 T 4/2021, neboť pod uvedenou spisovou značkou je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 84 Cm 821/2020.2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky není sporu o tom, že v uvedené trestní věci bylo již soudem prvního stupně rozhodnuto a navrhovateli byl uložen za protiprávní jednání ve vztahu k účastníkovi 1) nepodmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest ve výši 11 milionů korun. Za popsaného stavu se soud prvního stupně dle svého odůvodnění domnívá, že pokud by bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve shora uvedené trestní věci potvrzeno, navrhovatel by se dostal do úplně jiné pozice než v době podání návrhu na zrušení společnosti, neboť by se stal dlužníkem účastníka 1) z důvodu škody způsobené účastníkovi, a existence exekuovatelné pohledávky by mohla vyřešit patovou situaci mezi společníky.3. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání. Uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Odvolatel zdůraznil, že existence rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2022 ve věci sp. zn. 9 T 4/2021 není novotou, která by nebyla dána před původním rozhodnutím v této věci. Dále navrhovatel uvedl, že rozhodnutí v trestní věci nemá a nebude mít vliv na podmínky pro zrušení společnosti účastníka 1), který je déle jak dva roky neschopný se usnášet a nevykonává činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky. Možné budoucí jednání všech účastníků navíc naopak logicky svědčí tvrzení navrhovatele, že mezi společníky jsou rozpory, pro něž společnost není schopna vykonávat činnost.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně dle § 212 o. s. ř. a násl. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.6. Odvolací soud konstatuje, že řízení v této věci je vedeno o návrhu navrhovatele ze dne 9. listopadu 2020 na zrušení společnosti – účastnice 1) s odůvodněním, že společnost nemá déle jak dva roky statutární orgán a současně společnost nevykonává činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.7. Přerušení řízení navrhl návrhem ze dne 30. listopadu 2022 účastník 2) s tím, že zrušením společnosti by byl zmařen podnikatelský záměr pěstování konopí pro léčebné účely.8. Odvolací soud z napadeného usnesení shledal, že soud prvního stupně význam vedeného trestního řízení pro rozhodnutí v této věci založil pouze na své domněnce, že by existence exekuovatelné pohledávky účastnice 1) za navrhovatelem ve výši 11 000 000 Kč (viz dosud nepravomocný rozsudek v trestní věci) mohla vyřešit patovou situaci mezi společníky.9. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že řízení v trestní věci sice může mít určitý dopad na vztahy mezi účastníky tohoto řízení, ale možná existenci exekuovatelné pohledávky účastnice 1) nemá ve smyslu ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pro rozhodnutí v této věci žádný význam a z ničeho ani nelze seznat, jaký by to mělo mít vliv na postavení navrhovatele v řízení, vzhledem k tomu, co je jeho předmětem. Nadto důvodem pro přerušení řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být pouhý ničím neodůvodněný předpoklad soudu prvního stupně tak, jak je popsaný shora, který ostatně ani není jako předběžná otázka v trestním řízení řešen. A lze tak uzavřít, že důvody pro které soud prvního stupně řízení přerušil dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. dány nejsou.10. Odvolací soud vzhledem k uvedenému usnesení soudu prvního stupě dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a změnil tak, že se řízení nepřerušuje.