7 Cmo 38/2023-217 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 12. 2015 se žalobkyně domáhá určení, že je jedinou společnicí žalované č. 4 s podílem o velikosti 100%, který odpovídá vkladu do základního kapitálu ve výši 200 000 Kč. V žalobě tvrdí, že dne 29. 9. 2015 nabyla 100% obchodní podíl v žalované č. 4 na základě smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi ní a , Jméno, . Přesto nebyla jako společnice žalované č. 4 dosud zapsána do obchodního rejstříku. Jako noví společníci žalované č. 4 byli zapsáni dne 6. 10. 2015 žalovaní, a to zpětně k 17. 9. 2015.2. Dne 21. 7. 2022 byl soudu prvního stupně doručen návrh žalobkyně na jmenování hmotněprávního opatrovníka žalované č. 4 (č. l. 187 a 188). V návrhu žalobkyně uvedla, že hmotněprávního opatrovníka navrhuje jmenovat podle § 486 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V návrhu dále uvedla, že jednatelé zapsaní v obchodním rejstříku žalovanou č. 4 poškozují, když jednají toliko v zájmu jejího většinového společníka a nikoli v zájmu společnosti, k čemuž podrobněji argumentovala.3. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně řízení o návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 159a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tím, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto a nemůže být v rozsahu závaznosti výroku projednávána znovu. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 7. 2019, č. j. 73 Cm 354/2015-142, byl ve výroku II. zamítnut návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka žalované č. 4. Do výroku II. tohoto usnesení podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 300/2019-168 tak, že ohledně výroku II. odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Usnesení Městského soud v Praze ze dne 10. 7. 2019, č. j. 73 Cm 354/2015-142, nabylo ve výroku II. právní moci dne 8. 11. 2021.4. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že možnost využití institutu rei iudicatae – věci pravomocně rozsouzené (§ 159a o. s. ř.) je ve věci jmenování hmotněprávního opatrovníka omezená. Podle odvolatelky může dojít k situaci, že v nějaké době je dán návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka, který je po právu zamítnut, následně se ale změní poměry a (nový) návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka může již být důvodný. V dané věci byly dle odvolatelky oba návrhy odůvodněny odlišně. (Prvý nejasnou vlastnickou a jednatelskou strukturou, druhý tím, že zapsaní jednatelé nejednají v zájmu společnosti a společnost poškozují.) Nový návrh tak spočívá na jiných skutkových okolnostech, pročež návrh dříve podaný (resp. rozhodnutí o něm) nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Odvolatelka proto navrhuje, aby nesprávně právně posouzené prvostupňové rozhodnutí odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani změnu.6. Podle § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci.7. Podle § 486 odst. 1 o. z. soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva.8. Podle § 165 odst. 2 o. z. soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.9. Podle § 85 písm. e) zákona 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) je řízení ve věcech opatrovnictví právnických osob řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob.10. Podle § 112 odst. 2 o. s. ř. jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.11. „V některých případech brání spojení věcí ke společnému řízení odlišnost některých procesních pravidel, kterými se jednotlivá řízení spravují, popřípadě jiné právní okolnosti. Ke společnému řízení tak nemohou být rozhodnutím soudu spojeny věci, z nichž jedna má být projednána ve sporném řízení a druhá v řízení nesporném, nestanoví-li zákon pro určité věci výslovně jinak.“ (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 764 a 765 s.).12. V dané věci žalobkyně učinila předmětem řízení dva nároky, které nemohou být spojeny ke společnému řízení. Řízení o určení vlastnického práva k podílu ve společnosti s ručením omezeným je řízením spadajícím pod ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. a jedná se o tzv. řízení sporné. Řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka právnické osobě je řízením ve věcech opatrovnictví právnických osob podle § 85 písm. e) ve spojení s § 2 písm. e) z. ř. s. a jedná se o tzv. řízení nesporné. Soud prvního stupně proto pochybil, když řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka žalované č. 4 nevyloučil k samostatnému řízení podle § 112 odst. 2 o. s. ř.13. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.14. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.15. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (151 odst. 1 o. s. ř.).