7 Cmo 70/2023-322 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2020 domáhala určení vlastnického práva k podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , posledně sídlem , adresa, , PSČ , adresa, (dále též jen „Společnost“), na který připadá plně splacený vklad do základního kapitálu Společnosti ve výši 200 000 Kč.2. Společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , nebyla v posuzované věci účastnicí řízení.3. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 73 Cm 65/2020-257, rozhodl tak, že řízení se podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby zastavuje (výrok I.), že žalobkyni se ukládá povinnost nahradit žalovanému dle § 146 odst. 2 o. s. ř. vynaložené náklady řízení ve výši 8 228 Kč [odměna za zastupování ve výši 6 200 Kč, tj. za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč, a to za převzetí věci podle § 11 odst. 1 písm. a), vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), písemný návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) AT, tj. 2x za každý úkon právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce ve výši 1 428 Kč dle § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.] (výrok II.), že žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok III.) a že žalobkyni se ukládá povinnost ve lhůtě 3 dnů sdělit číslo účtu, na který jí má být soudní poplatek vrácen (výrok IV.). Usnesení dle ust. § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. neobsahovalo odůvodnění.4. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 7 Cmo 17/2023, usnesení soudu prvního stupně zrušil ve výroku II. a věc mu vrátil k dalšímu řízení pro nedostatek odůvodnění a tudíž nepřezkoumatelnost napadaného nákladového výroku.5. Usnesením označeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu v celém rozsahu zpět, čímž zavinila zastavení řízení, pročež soud postupoval dle § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a uložil žalobkyni, aby žalovanému uhradila náklady řízení, spočívající v nákladech na právní zastoupení stanovené dle AT, odpovídající dvěma úkonům právní služby, paušální náhradě hotových výdajů a dani z přidané hodnoty v celkové výši 8 228 Kč. Soud uvedl, že nemá za důvodnou námitku žalobkyně, že by žalovaný měl hradit náklady, neb to byl on, kdo učinil řízením bezpředmětným. Zavinění za zastavení řízení je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy ve vztahu příčinné souvislosti, kdy důvody, které žalobkyni vedly ke zpětvzetí žaloby, nejsou podstatné. Výjimku představuje ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný, přičemž obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být splněny současně a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně chování žalovaného. Důvodnost žaloby se v takovém případě posuzuje výlučně z hlediska procesního, t.j. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavku žalobkyně. Zde však podmínky pro postup dle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. možný není, jelikož žaloba nebyla podána z procesního hlediska důvodně. Nárok žalobce uspokojen nebyl a už nikdy ani uspokojen nemůže být z důvodu zániku Společnosti. Dále soud prvního stupně uvedl, že neshledal ani důvod pro postup dle § 150 o. s. ř., když zde nejsou důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému. Žalobkyní namítané skutečnosti ohledně převodu majetku a následný zánik Společnosti představuje riziko, které podstupuje každý žalobce, žaluje-li na určení vlastnictví k obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným. Je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobkyně, pokud by nevzala svůj žalobní návrh zpět, by nebyla se svojí žalobou úspěšná z toho důvodu, že nesprávně vymezila okruh účastníků řízení, když Společnost neoznačila jako účastnici řízení, tudíž by žaloba nemohla být úspěšná z nedostatku naléhavého právního zájmu, neb rozhodnutí by nebylo pro Společnost závazné. Tudíž by byla žalobkyně povinna hradit žalovanému náhradu nákladů řízení, avšak dle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož by nebyla se svým návrhem úspěšná.6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítá, že usnesení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, jelikož dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny, soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně považuje argumentaci soudu prvního stupně za nedostatečně odůvodněnou a nesprávnou, neboť žalobkyně osvědčila, že to bylo právě chování žalovaného, které vedlo k zániku a následnému výmazu Společnosti z obchodního rejstříku, pročež nemohl být žalobkyní důvodný návrh uspokojen a proto vzala žalobkyně svůj žalobní návrh zpět. Žalobkyně má tak za to, že jsou dány důvody pro aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř., případně § 150 o. s. ř. Namítá, že žalovaný účelově převedl majetek Společnosti na jinou společnost ovládanou žalovaným a následně došlo k výmazu Společnosti z obchodního rejstříku. Žalobkyně je přesvědčena, že tyto skutečnosti aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř., případně § 150 o. s. ř., odůvodňují, neboť tím je osvědčeno, že to bylo právě chování žalovaného, které vedlo ke zpětvzetí důvodné žaloby a zastavení řízení. Navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že nárok na náhradu nákladů řízení se v plném rozsahu přiznává žalobci.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.10. Předně odvolací soud uvádí, že nepovažuje odvoláním napadené usnesení za nedostatečně odůvodněné. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, z jakých skutečností soud prvního stupně vycházel, jakými úvahami se řídil, z jaké právní úpravy vyšel, a proti tomu i odvolatelka brojí. Ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Usnesení soudu prvního stupně je tedy přezkoumatelné.11. Odvolací soud ze spisu zjistil, že podání žalobkyně ze dne 21. 11. 2022 na č. l. 244, doručené soudu do datové schránky téhož dne, obsahuje zpětvzetí žaloby v plném rozsahu a návrh na zastavení řízení, s odůvodněním, že v důsledku výmazu Společnosti se stalo toto řízení bezpředmětným. Soud prvního stupně, jak již shora uvedeno, usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 73 Cm 65/2020-257, řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil. Výrok I. o zastavení řízení nabyl právní moci dne 16. 12. 2022.12. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka , Anonymizováno, ze dne 27. 3. 2023 vyplývá, že dne 11. 5. 2022 došlo k výmazu společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, z obchodního rejstříku dle projektu rozdělení odštěpením sloučením ze dne 7. 4. 2022.13. Pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být meritorně rozhodnuto a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení [z judikatury viz např. rozhodnutí uveřejněné v časopise SR, 2009, č. 4, s. 131- sp. zn. ÚS 315/07, S IV (s. 736) - NS sp. zn. 3 Cz 14/82]. Výjimkou z této zásady je ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být přitom splněny současně, a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně jen chování samotného žalovaného. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska.14. Komentářová literatura k tomu v BÍLÝ, Martin. § 146 [Smír, zastavení řízení, odmítnutí