9 Cmo 155/2023-80 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem ze dne 17. 9. 2021 se navrhovatel domáhal určení neplatnosti usnesení k bodu č. 6 (Prohlášení vlastníka - Dodatek č. 4) přijatého shromážděním společenství vlastníků , adresa, konaného dne 17. 6. 2021. Dne 17. 6. 2021 se konalo shromáždění účastníka, kterého se navrhovatel osobně neúčastnil. Dne 24. 6. 2021 rozeslal vlastníkům předseda výboru účastníka emailem zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 17. 6. 2021, v němž bylo uvedeno u bodu 6, že bylo přijato toto usnesení „Shromáždění schvaluje změnu Prohlášení vlastníka ve znění předloženého Dodatku č. 4.“ Navrhovatel poukázal na to, že ve své reakci na zaslání podkladů pro shromáždění reagoval tak, že uvedl, že „ke změně prohlášení se vyžaduje písemný souhlas vlastníka jednotky, jehož práv a povinností se změna dotkne.“ Usnesení shromáždění není písemným souhlasem vlastníka jednotky, jak vyžaduje ust. § 1169 odst. 1 o. z. Písemný souhlas vlastníků nebyl navrhovateli předložen a sám jej neudělil, tudíž má za to, že neexistuje. Společenství není vlastníkem nemovité věci. V tomto případě byl postup změny prohlášení v rozporu se zákonem, neboť se nepostupovalo dle ust. § 1169 o. z. Vzhledem k tomu, že změna prohlášení je výlučnou záležitostí vlastníků a nepatří pod správu domu a pozemku, je případná úprava ve stanovách, která nereflektuje novelizované ustanovení § 1208 o. z., neúčinná, přičemž dodal, že ani před účinností novely o. z. (před 1. 7. 2020) nebylo možné změnit prohlášení pouhým usnesením shromáždění, aniž by existovala dohoda dotčených vlastníků a písemný souhlas vlastníků jednotek s většinou hlasů dle § 1169 o. z. Až poté se mohlo shromáždění usnést na tom, že souhlasí se změnou prohlášení, jinak by shromáždění souhlasilo s něčím, co neexistuje.2. Účastník se vyjádřil k návrhu podáním ze dne 2. 3. 2022, ve kterém zpochybnil aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu dle § 258 ve spojení s § 1221 odst. 1 o. z., jak dovodil navrhovatel, toto ustanovení se neuplatní a odkázal na ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., dle něhož může návrh podat přehlasovaný vlastník - taková osoba neexistuje a pouze z důležitého důvodu. Navrhnul, aby soud návrh v celém rozsahu zamítl.3. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl usnesením ze tak, že „Na usnesení, kterým byla schválena změna prohlášení vlastníka ve znění dodatku č. 4, přijaté účastníkem dne 17. 6. 2021 pod bodem č. 6, se hledí, jako by nebylo přijato“ (výrok I.), „Účastník je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce navrhovatele.“ (výrok II.).4. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Navrhovatel je člen účastníka, vlastník jednotky č. , Anonymizováno, v domě č. p. , adresa, . Znění stanov účastníka ke dni konání shromáždění vlastníků, tj. k 17. 6. 2021, ve svém článku VIII odst. 1 písm. b) stanovilo, že do působnosti shromáždění patří změna prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám. Shromáždění vlastníků konané dne 17. 6. 2021 přijalo pod bodem 6 usnesení ve znění: „Shromáždění schvaluje změnu Prohlášení vlastníka ve znění předloženého Dodatku č. 4.“. Navrhovatel se tohoto shromáždění vlastníků nezúčastnil a tedy ani nehlasoval. Součástí Dodatku č. 4 jsou ustanovení, která souvisejí s vlastnictvím jednotlivých vlastníků jednotek.5. Po zjištění skutkového stavu soud citoval následující zákonná ustanovení: §§ 554, 1169 odst. 1 a 2 a 3, 1209 odst. 1, 1221, 258 o. z. a dospěl k následujícím právním závěrům. Dne 17. 6. 2021 se konalo shromáždění vlastníků, návrh byl k soudu podán dne 17. 9. 2021, tedy včas v souladu s § 1209 odst. 1 o. z. Navrhovatel je člen účastníka a je tedy osobou aktivně legitimovanou k návrhu dle § 258 o. z. Pokud účastník argumentoval tím, že navrhovatel není aktivně legitimován k návrhu, neboť svou aktivní legitimaci vyvozuje z § 258 o. z. ve spojení s § 1221 odst. 1 o. z., pak z § 1209 odst. 1 o. z. vyplývá pouze to, že návrh může podat přehlasovaný vlastník jednotky za předpokladu, že je pro to důležitý důvod, přičemž dle § 1169 odst. 3 o. z se ustanovení § 1209 o. z. použije přiměřeně. Jazykovým výkladem lze dovodit, že ustanovení § 1169 odst. 3 o. z. nevylučuje aplikaci § 1221 o. z. a lze tedy přiměřeně použít ustanovení o spolku, například o neplatnosti rozhodnutí kolektivních orgánů.6. Soud se nejprve zabýval působností shromáždění vlastníků. Ustanovení o změně prohlášení bylo výrazným způsobem novelizováno s účinností od 1. 7. 2020, přičemž tato novelizace byla provedena v přímé souvislosti mimo jiné s novelizovaným § 1208 o. z., jenž pojednává o výlučné působnosti shromáždění. Ustanovení § 1208 o. z. již neobsahuje ve vztahu k § 1169 o. z. působnost shromáždění k rozhodování o záležitostech, které mají povahu změny prohlášení, o nichž se nově rozhoduje podle § 1169 o. z. Shromáždění vlastníků již tedy nenáleží rozhodovat o změně prohlášení. Z ustanovení § 1208 písm. h) o. z. vyplývá, že do působnosti shromáždění patří rozhodování v dalších záležitostech určených zákonem, stanovami nebo v záležitostech, které si shromáždění k rozhodnutí vyhradí, avšak stanovy účastníka ve znění ke dni konání shromáždění vlastníků byly přijaty 20. 6. 2019 a tedy před onou výše zmíněnou novelou občanského zákoníku. Pokud by si tedy shromáždění chtělo atrahovat rozhodování o změně prohlášení, bylo by nezbytné přijmout nové znění stanov po 1. 7. 2020, tj. po účinnosti novely o. z., nebo by si shromáždění muselo odhlasovat svou působnost ohledně rozhodování o změně prohlášení na shromáždění vlastníků konaném 17. 6. 2021, ovšem za přítomnosti všech vlastníků. Avšak na shromáždění dne 17. 6. 2021 nebyl přítomen navrhovatel, z tohoto důvodu druhá varianta odpadá. Co se týče první možnosti, soud z provedeného důkazu zjistil, že stanovy shromáždění nebyly měněny od 20. 6. 2019 a tedy nebyla v nich promítnuta novela občanského zákoníku z roku 2020, tím pádem nebylo v působnosti shromáždění rozhodovat o změně prohlášení vlastníka. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k názoru, že na usnesení, kterým byla schválena změna prohlášení vlastníka ve znění dodatku č. 4 přijaté účastníkem dne 17. 6. 2021 pod bodem č. 6 je zdánlivé, a proto se na něj hledí, jako by nebylo přijato, neboť nebylo v působnosti shromáždění rozhodovat o změně prohlášení vlastníka (výrok I. tohoto usnesení), a nebylo již potřeba se zabývat otázkou určení neplatnosti usnesení shromáždění. Svůj názor soud vyslovil s odkazem na usnesení Nejvyššího soud České republiky ze dne 30. 11. 2011, č. j. 29 Cdo 406/2010, ve kterém byl učiněn závěr, že „shromáždění společenství vlastníků bytových jednotek nemůže svým rozhodnutím změnit prohlášení vlastníka v části vymezení budovy na bytové jednotky a společné části. Do pravomoci shromáždění jakožto orgánu právnické osoby s omezenou způsobilostí nemohou spadat úkony, k nimž není shromáždění způsobilé.“.7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. Jeho stěžejní argumentace je následující:1) Soud prvého stupně vydal rozhodnutí překvapivé a nepředvídatelné, neboť účastníkům předestřel zcela jiný předběžný právní názor, podle kterého je návrh nedůvodný a jednání odročil za účelem vynesení rozhodnutí; během následujícího jednání pak sdělil stranám, že svůj názor změnil a vydal zcela odlišné usnesení.2) Podle bodu 9 napadeného usnesení soud z Dodatku č. 4, kterým se mění stávající prohlášení vlastníka, údajně zjistil, že v oddíle B. Popis jednotek v budově, v předposlední větě bylo vypuštěno spojení „ústřední topení“ - soud vůbec nepochopil, v čem spočívá změna prohlášení vlastníka. Při pozorném čtení a provádění důkazů by soud musel zjistit, že ve starém prohlášení vlastníka jsou vadně určeny dvě záležitosti: a) okna, b) topení.Ad a) ve starém prohlášení vlastníka je určeno, že k vlastnictví každé bytové jednotky patří vnitřní strany vnějších oken, zatím co vnějších strany oken tvoří společné části domu. Toto ustanovení vyvolává hlavní problémy. Toto ustanovení je podle názoru účastníka a také podle judikátu Nejvyššího soudu spis. zn. 26 Cdo 413/2013 neplatné. Navíc je v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. c) nařízení vlády č. 366/2013 Sb.Ad b) ve starém prohlášení vlastníka je upraveno, že součástí jednotky jsou vnitřní instalace ústředního topení. Rovněž pro ústřední topení platí podobné argumenty, zejména, že stará úprava je v rozporu s ustanovením § 6 písm. e) nařízení vlády č. 366/2013 Sb. a s velkou pravděpodobností je neplatná a znemožňuje efektivně opravovat části oken a topení, které mají v souladu s platnou právní úpravou a v souladu s většinovou vůlí vlastníků patřit mezi společné části domu.Z uvedeného vyplývá, že ačkoliv účastník uvedené skutečnosti tvrdil a předložil důkaz o tom, co se mění, soud k uvedeným tvrzením a důkazům nepřihlédl.3) Soud věc nesprávně právně posoudil. V bodech 21 a 22 napadeného usnesení soud konstatuje, že navrhovatel podal návrh