9 Cmo 28/2023-95 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 7. 9. 2020 se navrhovatelé vůči , Jméno advokáta B, (dále jen „společenství“) domáhají, aby soud rozhodl, že usnesení shromáždění společenství ze dne 8. 6. 2020 pod bodem 10, kterým byla snížena zákonná pokuta za prodlení s dodáním vyúčtování služeb podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon o vyúčtování“), na 1 Kč, je neplatné.2. Navrhovatelé uvedli, že jsou členy společenství, ve kterém vlastní ve společném jmění bytovou jednotku č. , Anonymizováno, . Napadenému usnesení vyčítali řadu procedurálních pochybení (ze zápisu není patrné, kdo shromáždění svolal, nebyl zvolen předsedající, skrutátor a ověřovatel zápisu, v prezenční listině nejsou uvedeny spoluvlastnické podíly v procentech, zápis nemohl být pořízen v den konání shromáždění, před každým hlasováním nebyla ověřena usnášeníschopnost, ačkoli někteří vlastníci v průběhu shromáždění odešli, hlasy byly chybně sečteny, v zápisu není uvedeno, kdo byl přehlasovaným vlastníkem). Především však je podle navrhovatelů v rozporu s hmotným právem samotné napadené usnesení. Pokuta podle § 13 odst. 2 zákona o vyúčtování je stanovena recipročně (tj. jak pro příjemce, tak pro poskytovatele služeb ve stejné výši) a nečiní rozdíl mezi jednotlivými porušeními povinností. Shromáždění však pokutu snížilo jen pro jedno jediné porušení, nevyváženě ve prospěch společenství. Snížení pokuty na 1 Kč denně navíc představuje její faktické zrušení, neboť společenství již nestíhá žádná citelná sankce za porušení povinnosti vyúčtovat služby spojené s užíváním bytu řádně a včas.3. Společenství ve svém vyjádření poukázalo na to, že podmínkou vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění je existence důležitého důvodu, přičemž ingerence soudu do vnitřních záležitostí společenství vlastníků má být výjimečná. Napadené usnesení nezasahuje do právního postavení vlastníků jednotek ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Práva vlastníka jednotky jsou omezena právy vlastníků ostatních. Právní úprava neomezuje společenství v rozhodování o pokutě, pročež by soud měl respektovat zásadu „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“. Společenství doplnilo, že navrhovatelé již od roku 2016 neplatí zálohy na náklady spojené se správou domu a pozemku, ani nedoplatky z vyúčtování, a dluží mu tak vysoké částky, přičemž zároveň společenství žalují o pokuty za nedodání řádných vyúčtování. Fakticky jsou tak dotováni ostatními vlastníky. Společenství popřelo, že by napadené rozhodnutí trpělo tvrzenými formálními nedostatky.4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 2. 2021, č. j. 78 Cm 84/2020-20, návrh zamítl. Po skutkové stránce po konstatování nespornosti členství navrhovatelů ve společenství provedl důkaz zápisem ze shromáždění společenství konaného dne 8. 6. 2020 a zjistil, že pod bodem 10 se shromáždění usneslo na snížení pokuty za pozdní dodání řádného vyúčtování na 1 Kč. Usnesení bylo přijato 78,81 % přítomných hlasů a navrhovatelé byli přehlasováni. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že návrh je podán včas, avšak navrhovatelé nemají k napadení sporného usnesení důležitý důvod, neboť společenství se v rámci zákona dohodlo na výši pokuty.5. Vrchní soud v Praze unesením ze dne 8. 3. 2022, č. j. 6 Cmo 134/2021-36, uvedené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S odkazem na ustálenou judikaturu, která důležitý důvod spojuje s tím, zda bylo rozhodováno o záležitosti, který přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, dovodil, že podstatou předmětu vlastnictví bytové jednotky je především samotné bydlení. Obecně pak usnesení shromáždění o výši pokuty za porušení nepeněžité povinnosti stanovené zákonem o vyúčtování nepředstavuje důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění účinném v době konání shromáždění a sepsání sporného zápisu, tj. před novelou č. 163/2020 Sb. (dále jen „o. z.“), pokud nejde o extrémní snížení a zároveň společenství při tomto snížení šetří zásadu rovnosti členů a jejich oprávněné zájmy. V projednávané věci tak odvolací soud souhlasil s argumentací navrhovatelů, že napadené usnesení snižuje pokutu za pozdní vyúčtování natolik extrémně, že pokuta ztrácí svůj sankční charakter, čímž je zasaženo do oprávněného zájmu člena společenství na řádném a včasném vyúčtování služeb. Zároveň zůstává zachována v zákonné výši jak pokuta, kterou by mělo platit společenství za porušení povinností spojených s nahlížením do podkladů pro vyúčtování a vypořádáním námitek, tak pokuta, kterou má platit vlastník za porušení povinností stanovených zákonem o vyúčtování jemu. Reciprocita daná stejnou výší pokut za typově podobná porušení povinností obou stran právního vztahu se tak vytrácí. Za této situace odvolací soud uzavřel, že otázku souladu napadeného usnesení se zákonem a stanovami je zapotřebí věcně přezkoumat. Soudu prvního stupně uložil, aby v dalším řízení posoudil napadené usnesení jak z hlediska souladu procesu jeho přijetí se zákonem a stanovami, tak z hlediska jeho případného rozporu s právními předpisy kogentního charakteru. Posoudit měl i argumentaci společenství ohledně motivace navrhovatelů k podání návrhu v tom směru, zda navrhovatelé podáním návrhu nezneužili právo ve smyslu § 8 o. z., s přihlédnutím k jejich povinnosti loajality vůči společenství (§ 212 odst. 1 o. z.).6. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a výrokem II., ve znění opravného usnesení, uložil navrhovatelům zaplatit společenství náklady řízení. Doplněním dokazování zjistil, že mezi účastníky je vedeno několik soudních sporů o uložení povinnosti předložit vyúčtování služeb a zaplacení dlužných příspěvků. Dále zjistil, že na shromáždění účastníka dne 23. 6. 2022 bylo přijato usnesení o tom, že pokuta podle § 13 odst. 2 zákona o vyúčtování byla snížena i pro ostatní nepeněžitá plnění, na jejichž porušení se může vztahovat. Konstatoval, že navrhovatelé vznesli námitky pouze proti zápisu ze shromáždění dne 8. 6. 2020, nikoli k jeho samotnému průběhu či svolání. Nedostatky samotného zápisu nemohou samy o sobě způsobit neplatnost napadeného usnesení. Přihlédl k tomu, že usnesením shromáždění z 23. 6. 2022 byla odstraněna dřívější disproporce mezi právy společenství a jeho členů založená napadeným usnesením z 8. 6. 2020. Dovodil, že společenství je zákonem oprávněno snížit pokutu až na výši stanovenou napadeným usnesením, neboť § 13 odst. 2 zákona o vyúčtování stanovuje jen maximální výši pokuty a umožňuje kvalifikovanou většinou pokutu snížit nebo ji vůbec vyloučit. Ohledně motivace navrhovatelů k podání návrhu konstatoval, že sice mezi účastníky je vedena řada soudních sporů, avšak neuzavřel, že by motivací navrhovatelů bylo účastníka poškodit.7. Proti tomuto usnesení podali odvolání navrhovatelé. Za nesprávný považovali závěr soudu prvního stupně, že pokud byla nezákonnost spočívající v disproporci výše pokuty zhojena o dva roky později, není důvod vyslovit jeho neplatnost. Pokud bylo usnesení dva roky nezákonné, je třeba je zrušit, jinak by se tím společenství zprostilo své povinnosti platit za uvedené dva roky pokutu ve výši 50 Kč denně, přestože její snížení bylo v rozporu se zákonem. Vedle toho soud prvního stupně překročil předmět řízení, když se vyslovil k tomu, zda bylo zákonné usnesení z 23. 6. 2022. Navíc nerespektoval závazný právní názor soudu odvolacího v tom směru, že napadené usnesení snižuje pokutu natolik extrémně, že pokuta ztrácí svůj sankční charakter. Podle navrhovatelů jde o jedinou páku, kterou člen společenství má, aby se mu dostalo řádného vyúčtování. Navrhovatelé navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení a vyhověl jejich návrhu.8. Společenství ve svém vyjádření považovalo napadené usnesení za správné. Upozornilo na to, že § 1209 odst. 2 o. z. umožňuje soudu uspořádat poměry účastníků podle slušného uvážení, což soud prvního stupně učinil s tím, že vztahy mezi společenství a jeho členy jsou za daných okolností proporční, tj. spravedlivé. Souhlasil s názorem soudu prvního stupně, že § 13 odst. 2 zákona o vyúčtování má dispozitivní charakter a že společenství může pokutu neomezeně snížit. Citoval v tom směru i odbornou literaturu. Napadené usnesení je podle společenství v souladu se zásadou zdrženlivosti orgánů veřejné moci při zásazích do rozhodování orgánů právnických osob. Upozornil, že mezi účastníky je vedeno dalších cca 15 soudních sporů, že navrhovatel je soudním znalcem v oboru ekonomiky se specializací na úhrady nákladů za služby spojené s užíváním bytů a že navrhovatelé jednají nepoctivě a zneužívají právo v rozporu s požadavkem loajality vůči společenství, když mj. účelově rozporují správnost vyúčtování služeb. Společenství navrhlo, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil, přípa