12 Cmo 117/2024-121 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému č. 1 (bod I. výroku) a žalované č. 2 (bod II. výroku) osvobození od soudních poplatku za odvolání. Uvedl, že žalovaní podali odvolání proti rozsudku ze dne 15. 11. 2023, č.j. 37 Cm 36/2023-58, čímž každému z nich vznikla poplatková povinnost ve výši 25 239 Kč. Žalovaní požádali o osvobození od soudních poplatků a usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 37 Cm 36/2023-75 byli soudem vyzváni k doložení svých poměrů. Výzvy byly žalovaným doručeny dne 18. 3. 2024. Žalovaní vykázali své příjmy z důchodu a odměny žalované č. 2 za výkon funkce jednatelky společnosti , právnická osoba, , v níž žalovaná č. 2 vlastní 50% podíl, což neuvedla. Žalovaní vlastní rodinný dům v hodnotě zhruba 7 000 000 Kč a žalovaný č. 1 má zůstatek na účtu ve výši 19 000 Kč. Soud postupoval podle § 138 o. s. ř. a poukázal na povinnost žadatele úplně tvrdit své poměry a tyto prokázat. Žalovaní ponechali formuláře z podstatné části nedoplněné a k tvrzením nepřipojili žádné listiny, k jejichž předložení byli soudem vyzváni. Neumožnili tedy soudu učinit si ucelený závěr o důvodnosti přiznání, byť jen částečného osvobození od soudních poplatků. Žalovaní zcela ignorovali část formuláře týkající se pasiv a výdajů. Pokud by soud jejich tvrzení bez dalšího přijal, musel by dojít k závěru, že majetkové poměry žalovaných jsou více než dostatečné k uhrazení poplatkové povinnosti. Proto nebylo osvobození žádnému z nich přiznáno.2. Žalovaní napadli usnesení včasným odvolání a navrhli, aby jim bylo přiznáno úplné, případně částečné osvobození od soudních poplatků. Eventuálně navrhli, aby odvolací soud rozhodl podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSoP“), že jsou splněny podmínky podle § 9 odst. 4 písm. c) ZSoP a aby odvolací řízení ve věci samé pro nezaplacení soudního poplatku nezastavil, přestože žalovaní soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatí. Uvedli, že své poměry vylíčili úplně a také je doložili. Žalovaný č. 1 je poživatelem starobního důchodu ve výši 18 400 Kč měsíčně, žalovaná č. 2 rovněž, a to ve výši 18 700 Kč. Žalovaní mají ve společném jmění ½ nemovitosti zapsanými na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro , právnická osoba, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalovaná č. 2 je společníkem společnosti , právnická osoba, s podílem o velikosti 50 %. Jinak mají žalovaní výdaje domácnosti v běžné výši, zvýšené v souvislosti se zdravotním stavem. Žalovaní objektivně nemají dostatek finančních prostředků na úhradu soudního poplatku za odvolání. Podle judikatury jsou dokládány pouze příjmy, o ostatních skutečnostech stačí doložit čestné prohlášení (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4428/2017). Nepřiznáním osvobození od soudních poplatků bylo žalovaným fakticky znemožněno hájit svá práva a bylo tak zasaženo do práva na rovné postavení účastníků. Poukázali na to, že soudy jsou povinny vycházet výlučně z aktuálních majetkových poměrů, které žalovaní doložili. Soud prvního stupně se nezabýval ani tím, zda není na místě částečné osvobození od soudních poplatků. Na úvaze soudu nechávají případné určení splátek soudního poplatku. Uložení splátek soudního poplatku, případně uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek až spolu s rozhodnutím umožňuje i judikatura Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf 2/2014-17, které je relevantní i pro tuto věc.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných č. 1 a č. 2 není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že oba žalovaní podali včasné odvolání proti rozsudku ze dne 15. 11. 2023, č. j. 37 Cm 36/2023-58 a následně požádali o osvobození od soudních poplatků, které jim aktuální majetková situace neumožňuje uhradit. Usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 37 Cm 36/2023-75 byli žalovaní vyzváni k předložení řádně vyplněného Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) a listin v usnesení uvedených. Žalovaný č. 1 v Prohlášení uvedl, že žije ve společné domácnosti s manželkou (žalovanou č. 2), pobírá starobní důchod ve výši 18 400 Kč měsíčně, společně s manželkou vlastní ½ rodinného domu s odhadovanou cenou 3 500 000 Kč, zůstatek na jeho účtu činí 19 000 Kč. Žalovaná č. 2 v Prohlášení uvedla, že žije ve společné domácnosti s manželem (žalovaným č. 1), je jednatelkou společnosti , právnická osoba, s průměrným čistým výdělkem 18 700 Kč, pobírá starobní důchod ve výši 18 973 Kč měsíčně a společně s manželem vlastní ½ rodinného domu. Žalovaní nepředložili výpisy z příslušných evidencí a výpisy ze všech účtů.5. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.6. Pokud jde o úspěšnost odvolání proti rozsudku, nelze ji předjímat. Je možné, že žalovaní v odvolacím řízení uspějí, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze tedy považovat tento předpoklad za splněný.7. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (viz usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud ČR opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaní v posuzované věci splnili neúplně, když žalovaný č. 1 opomněl uvést, že podniká na základě živnostenského listu (předmět podnikání hostinská činnost, silniční motorová doprava - osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče), stejně tak výši příjmů, které jeho podnikání generuje. Přestože je nepochybné, že obchodní podíl představuje majetkovou hodnotu, nebylo o její výši žalovanou č. 2 ničeho sděleno. Odkazovala-li žalovaná č. 2 na daňová přiznání společnosti , právnická osoba, za poslední tři roky, tyto nepředložila. Poslední účetní závěrka byla společností do Sbírky listiny založena před třinácti lety (účetní závěrka k datu 31. 12. 2010) a nebylo tak možné učinit si ani rámcový obraz o hodnotě obchodního podílu, jehož je žalovaná č. 2 vlastníkem. Ani jeden ze žalovaných pak nepředložil výpisy ze svých účtů, a to ani v odvolacím řízení, přestože na nesplnění této povinnosti z jejich strany upozornil soud prvního stupně v napadeném usnesení. S poukazem žalovaných, že postačuje jejich čestné prohlášení, by se snad dalo souhlasit za situace, kdy by soud prvního stupně žalované výslovně nevyzval, aby výpisy ze všech svých účtů předložili (nadto, zůstatek na svém účtu uvedl pouze žalovaný č. 1, žalovaná č. 2 zůstatek na svém účtu ani nespecifikovala, ani neuvedla, že by účet neměla). Výzvu k předložení výpisů z účtu nelze považovat za samoúčelnou, neboť z výpisů z účtu lze získat nejen informaci o zůstatku k určitému datu, který sám o sobě valnou vypovídající hodnotu nemá (lze jej udržovat v podstatě na nule i při statisícových příjmech, pokud jsou těmto příjmům přizpůsobeny výběry), ale zejména informaci o veškerých pohybech na účtu, které teprve mohou poskytnout ucelenější obraz o aktuálních finančních poměrech účastníka (zejména v případě, že je možné hodnotit pohyby na účtech za více než jeden měsíc). A právě to se nabízí jako důvod, proč se