12 Cmo 134/2024-94 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2024, č. j. 47 Cm 106/2023-71 pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání v soudem stanovené lhůtě, tj. od 17. 5. 2024 do 31. 5. 2024 dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výroky I. a II.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zastavení odvolacího řízení zavinily žalované, které by tak měly hradit náklady odvolacího řízení žalobkyni, avšak žalobkyni v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly (výroky III. a IV.). Usnesení neobsahuje odůvodnění (§ 169 odst. 2 o. s. ř.).2. Žalované 1) a 2) podaly proti usnesení včasné odvolání a navrhly, aby odvolací soud usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedly, že soud dle nich nesprávně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť v tomto případě došlo k technické chybě externího programu, který stahuje datové zprávy právního zástupce, výzva k zaplacení soudního poplatku tedy nebyla stažena a odvolatelky o ní nemohly být včas informovány. Skutečnost o dočasné poruše externího programu pro automatické stahování datových zpráv žalované zjistily až po uplynutí lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Jakmile byla chyba objevena, byla okamžitě přijala opatření k nápravě a odvolatelky jsou nyní schopny soudní poplatek uhradit. Žalované dále nesouhlasí s rozhodnutím o nepřiznání náhrady nákladů podle § 146 odst. 2 o.s.ř. z důvodu, že žalobkyni žádné náklady nevznikly, neboť zastavení řízení bylo způsobeno technickou chybou, kterou nemohly předvídat ani ovlivnit. Soud měl dle žalovaných přihlédnout k tomu, že technická chyba byla objektivní povahy a nevznikla jejich zaviněním ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že žalované 1) a 2) podaly dne 4. 4. 2024 odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2024, č. j. 47 Cm 106/2023-71. Při zahájení odvolacího řízení nebyl zaplacen soudní poplatek za odvolání ve výši 21.224 Kč za každou žalovanou. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 5. 2024, č. j. 47 Cm 106/2023-83, byly proto žalované 1) a 2) vyzvány k zaplacení shora uvedeného poplatku ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení. Výzva byla zástupci žalovaných doručena dne 16. 5. 2024 a obsahovala poučení o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Žalované byly současně upozorněny, že k dodatečné úhradě poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty již nemůže být přihlíženo. Dále byly upozorněny, že soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.5. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1. 1. 2024, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, a) začal-li již jednat o věci samé, b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované 1) a 2), z nichž žádná nezaplatila soudní poplatek za odvolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání odvolání dle § 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byly soudem prvního stupně řádně vyzvány k jeho zaplacení v dodatečné patnáctidenní lhůtě a poučeny o následcích nesplnění své zákonné poplatkové povinnosti. Výzva byla zástupci žalovaných 1) a 2) doručena dne 16. 5. 2024, lhůta k zaplacení poplatku tedy začala běžet dne 17. 5. 2024 a skončila dne 31. 5. 2024. V průběhu této lhůty žádná z žalovaných ani nezaplatila poplatek, ani nedoložila, že se tak stalo bez její viny a nesdělila soudu žádné okolnosti, osvědčující nebezpečí z prodlení ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení podle ust. § 9 odst. 1 cit. zákona proto nelze vytknout nesprávnost.8. Argumentaci odvolatelek, že došlo k technické chybě externího programu, který stahuje datové zprávy jejich právního zástupce, odvolací soud neshledal důvodnou. Z obsahu spisu je zřejmé, že předmětné usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo prokazatelně doručeno do datové schránky zástupci žalovaných dne 16. 5. 2024, když se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba v souladu s ust. § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění účinném od 1. 2. 2024. Odvolatelky tedy měly od 16. 5. 2024 objektivní možnost se s doručeným usnesením seznámit, měly tedy i možnost zjistit případnou technickou chybu při stahování datové zprávy. V takovém případě měly také možnost navrhnout odesílajícímu soudu, aby rozhodl o neúčinnosti doručení dle ust. § 17 odst. 5 zákona č. 300/2008 Sb. ve spojení s ust. § 50d odst. 1 o.s.ř., podle něhož na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána. Odvolatelky však své tvrzení o technické chybě při stahování datové zprávy uvedly až v odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2024, č. j. 47 Cm 106/2023-85, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání pro nezaplacení soudního poplatku, a toto tvrzení ani nijak nedoložili. V této souvislosti lze též poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 2868/11, v němž Ústavní soud ve skutkově obdobné věci konstatoval, že „je na každém účastníku řízení, aby svá práva v souladu se zásadou "vigilantibus iura scripta sunt" ("bdělým náleží práva") uplatnil řádně. Stěžovatelka však ve své věci řádně na ochranu svých práv nedbala, zejména pokud nekontaktovala příslušný soud, když měla vědomost o tom, že jí byla do datové schránky doručena soudem datová zpráva, jejíž přílohou byla žaloba a druhou z příloh nemohla otevřít.“9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně v části, kterou bylo rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení, tedy ve výroku I. a II., podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.10. Soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyni přitom v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto soud prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolatelky s tímto rozhodnutím nesouhlasily a namítly objektivní a nezaviněné důvody nezaplacení soudního poplatku. Vzhledem k výše uvedenému však odvolací soud neshledal ani tuto argumentaci důvodnou. Tedy i ve výroku III. a IV. o náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.