12 Cmo 146/2024-76 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku ze dne 20. 7. 2023, č. j. 37 Cm 19/2023-15 (bod I. výroku) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním, aniž zaplatila soudní poplatek ve výši 27 454 Kč. Proto byla soudem vyzvána k jeho zaplacení usnesením ze dne 2. 10. 2023, č. j. 37 Cm 19/2023-25. Žalovaná následně požádala o osvobození od soudních poplatků, které jí nebylo přiznáno usnesením ze dne 1. 3. 2024, č. j. 37 Cm 19/2023-50, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 12 Cmo 92/2024-65. Žalovaná byla přípisem ze dne 3. 6. 2024 upozorněna, že její poplatková povinnost trvá, a byla pro zaplacení soudního poplatku jí stanovena dodatečná patnáctidenní lhůta plynoucí od doručení přípisu, tj. ode dne 14. 6. 2024. Žalovaná v této dodatečné lhůtě, která začala běžet dne 15. 6. 2024 a uplynula dne 1. 7. 2024, soudní poplatek za odvolání nezaplatila. Soud proto postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZoSP) a odvolací řízení zastavil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť zastavení odvolacího řízení zavinila žalovaná, která by tak měla hradit náklady odvolacího řízení žalobkyni, té však v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly (§ 146 odst. 2 o. s. ř.).2. Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání a navrhla, aby odvolací soud usnesení jako nezákonné zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že žádala o osvobození od soudních poplatků z důvodu nestabilní finanční situace v rodině a doložila veškeré podklady. Přesto jí bylo osvobození od soudních poplatků zamítnuto. Vyživuje dva nezletilé syny, jeden z nich nastupuje na střední školu, což přináší vysoké náklady na jeho studium. Soudní poplatek není schopna uhradit. Nesrovnalosti v rodinných financích, na které odkázal soud, nejsou relevantní, jelikož jí byly přiznány příspěvky na děti a bydlení a manželovi byla přiznána hmotná nouze. Všechny tyto skutečnosti naplňují podstatu osvobození od soudních poplatků.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. Usnesením ze dne 2. 10. 2023, č. j. 37 Cm 19/2023-25, které bylo žalované doručeno dne 9. 10. 2023, byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 27 454 Kč ve lhůtě do patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaná v rámci lhůty požádala o osvobození od soudních poplatků, které jí nebylo pravomocným usnesením ze dne 1. 3. 2024, č. j. 37 Cm 19/2023-50 přiznáno. Přípisem ze dne 3. 6. 2024 bylo žalované sděleno, že její poplatková povinnost trvá, a byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku v dodatečné patnáctidenní lhůtě ode dne doručení přípisu za současného poučení, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno, a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Přípis byl žalované doručen dne 14. 6. 2024.5. Podle § 9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaná, která nezaplatila soudní poplatek za odvolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání odvolání (§ 7 odst. 1 a § 4 odst. 1 písm. b) ZoSP), byla soudem prvního stupně vyzvána k jeho zaplacení v dodatečné patnáctidenní lhůtě a poučena o následcích nesplnění své zákonné poplatkové povinnosti. Výzva byla žalované doručena dne 14. 6. 2024. Lhůta k zaplacení poplatku začala běžet dne 15. 6. 2024 a skončila dne 1. 7. 2024. V průběhu této lhůty žalovaná soudní poplatek za odvolání nezaplatila (osvobození od soudních poplatků jí nebylo přiznáno). Jestliže soud prvního stupně za této situace odvolací řízení § 9 odst. 1 ZoSP zastavil, nelze takovému postupu vytknout nesprávnost, tím méně nezákonnost.7. Argumentace žalované týkající se splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků není relevantní. Podle § 212a odst. 6 o. s. ř. lze usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat pouze z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. V posuzované věci bylo soudem prvního stupně řešeno výhradně to, zda žalovaná splnila svou poplatkovou povinnost ve lhůtě jí stanovené, a proto předmětem přezkumu byla pouze tato otázka. Zcela nad rámec odvolací soud podotýká, že důvodem nepřiznání osvobození od soudních poplatků bylo výhradně to, že odvolání žalované proti rozsudku je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, nikoliv majetkové poměry žalované (viz bod 6 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 12 Cmo 92/2024-65).8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.9. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly, nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků.