12 Cmo 161/2024-30 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem pro uznání byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 228 219,92 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a náhradu nákladů řízení ve výši 43 639,60 Kč (bod II. výroku).2. Žalovaná napadla rozsudek včasným neodůvodněným odvoláním.3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 8. 2024, č. j. 47 ECm 3/2024-24, které bylo žalované doručeno dne 2. 9. 2024, vyzval žalovanou k odstranění vad podání (v čem konkrétně je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se domáhá) ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaná k výzvě soudu v doplnění odvolání namítla nedostatek procesních podmínek pro vydání rozsudku pro uznání a dále to, že soudu prvního stupně nebyly předloženy relevantní důkazy a právní argumenty potvrzující oprávněnost nároku.4. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b o. s. ř.). O tom byla žalovaná poučena v rozsudku.5. Odvolání žalované i přes jeho doplnění trpí i nadále takovými vadami, které brání jeho věcnému projednání, když žalovaná neuvedla, jaké konkrétní předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání uvedené v § 153a o. s. ř. nebyly v posuzované věci splněny. Její obrana zůstala pouze v obecné rovině, na úrovni citace zákonného ustanovení.6. Odvolací soud proto postupoval podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. a odvolání žalované odmítl.7. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalobkyni žádné náklady v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly.