12 Cmo 180/2024-94 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 16. 1. 2024, č. j. 13 Cm 14/2023-65 (bod I. výroku) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, čímž mu vznikla poplatková povinnost (§ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“). Žalovaný tuto povinnost nesplnil, a proto byl soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 50 167 Kč usnesením ze dne 8. 3. 2024, č. j. 13 Cm 14/2023-71, které bylo žalovanému doručeno dne 13. 3. 2024. Podáním ze dne 2. 4. 2024 požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků, které mu nebylo přiznáno usnesením ze dne 10. 4. 2024, č. j. 13 Cm 14/2023-74, které bylo změněno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 100/2024-85 tak, že se usnesení nevydává. Důvodem bylo, že nelze-li přihlížet k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty, nelze po uplynutí téže lhůty přihlížet k návrhu na osvobození od soudních poplatků. Napadené usnesení nemělo být soudem prvního stupně vůbec vydáno. Patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku začala běžet ode dne následujícího po doručení usnesení ze dne 8. 3. 2024, tj. ode dne 14. 3. 2024 a skončila dne 28. 3. 2024. Žalovaný v této lhůtě soudní poplatek nezaplatil, a proto soud odvolací řízení podle § 9 odst. 1 ZoSP zastavil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s ř.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, že se odvolací řízení nezastavuje. Uvedl, že o osvobození od soudních poplatků požádal řádně a včas; bylo spojeno s odvoláním proti rozsudku. Žádosti žalovaného nebylo nejen vyhověno, ale ani nebylo posuzováno, zda jsou splněny předpoklady pro jeho přiznání. Postupem soudu byl žalovanému odepřen přístup ke spravedlnosti. Argumentace v námitkovém řízení i v odvolacím řízení je opodstatněná, směnečný platební rozkaz měl být, když ne zcela zrušen, tak změněn.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, jehož obsahem byla argumentace směřující proti správnosti napadeného rozsudku. Usnesením ze dne 8. 3. 2024, č. j. 13 Cm 14/2023-71, které bylo žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci doručeno dne 13. 3. 2024, byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 50 167 Kč ve lhůtě do patnácti dnů ode dne doručení usnesení za současného poučení, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno, a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Žalovaný podáním doručeným na elektronickou podatelnu soudu dne 2. 4. 2024 požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu nebylo usnesením ze dne 10. 4. 2024, č. j. 13 Cm 14/2023-74 přiznáno. Usnesením Vrchního sudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 100/2024-85 bylo toto usnesení změněno tak, že se nevydává (důvodem bylo, že k žádosti o osvobození od soudních poplatků podané po lhůtě stanovené pro zaplacení soudního poplatku nelze přihlížet).5. Podle § 9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný, který nezaplatil soudní poplatek za odvolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání odvolání (§ 7 odst. 1 a § 4 odst. 1 písm. b) ZoSP), byl soudem prvního stupně vyzván k jeho zaplacení v dodatečné patnáctidenní lhůtě a poučen o následcích nesplnění své zákonné poplatkové povinnosti. Výzva byla žalovanému doručena dne 13. 3. 2024. Lhůta k zaplacení poplatku začala běžet dne 14. 3. 2024 a skončila dne 28. 3. 2024. V této lhůtě žalovaný soudní poplatek za odvolání nezaplatil, ani nepožádal o osvobození od soudních poplatků. Jestliže soud prvního stupně za této situace odvolací řízení § 9 odst. 1 ZoSP zastavil, nelze takovému postupu vytknout nesprávnost.7. Argumentace žalovaného, že o osvobození od soudních poplatků požádal řádně a včas, když žádost spojil s odvoláním proti rozsudku, nemá oporu v obsahu spisu. Obsahem odvolání proti rozsudku jsou pouze výhrady odůvodňující nesprávnost rozsudku, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Nic, co by podle obsahu bylo možno považovat za žádost o osvobození od soudních poplatků, v odvolání proti rozsudku není. Takovou žádost podal žalovaný až dne 2. 4. 2024, tedy po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání, k níž se nepřihlíží. To znamená, že o osvobození od soudních poplatků (výhradně v jehož rámci mohlo dojít k posouzení splnění předpokladů pro přiznání osvobození) nemusel soud prvního stupně vůbec rozhodovat (blíže v usnesení Vrchního soudu v Praze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 100/2024-85). Důvody, proč byl žalovanému „odepřen přístup ke spravedlnosti“, jak tvrdí, je třeba hledat výhradně v jeho procesní nečinnosti.8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.9. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že v odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly, nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků.