12 Cmo 194/2023-186 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o pokračování v řízení, které bylo přerušeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 12. 2022 č. j. 44 Cm 116/2019-151 podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to do rozhodnutí o dovolání ve věci vedené soudem prvního stupně pod sp. zn. 41 Cm 3/2020. Soud prvního stupně odůvodnil napadené usnesení tím, že předmětné dovolací řízení již bylo skončeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023 č. j. 27 Cdo 3333/2022-335, kterým bylo dovolání zamítnuto, čímž tedy odpadla překážka, pro kterou bylo toto řízení přerušeno, a soud proto rozhodl o pokračování v řízení.2. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl jeho zrušení. Uvedl, že dle jeho názoru je rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023 č. j. 27 Cdo 3333/2022-335 stižen vážnými vadami, které měly za následek porušení práva žalovaného na spravedlivý proces, když Nejvyšší soud věc nesprávně právně posoudil. Žalovaný v odvolání dále uvedl, že podává proti uvedenému rozsudku ústavní stížnost. Žalovaný je z tohoto důvodu přesvědčen, že v řízení nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného usnesení o pokračování v řízení a v řízení by nemělo být pokračováno do doby, než Ústavní soud rozhodne o jeho ústavní stížnosti.3. Žalobce k podanému odvolání uvedl, že s názorem žalovaného zásadně nesouhlasí a navrhuje odvolání jako nedůvodné zamítnout. Řízení bylo přerušeno do rozhodnutí o dovolání ve věci vedené soudem prvního stupně pod sp. zn. 41 Cm 3/2020, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl rozsudkem ze dne 19. 9. 2023 č. j. 27 Cdo 3333/2022-335, čímž odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, a byly tak splněny veškeré podmínky pro pokračování v řízení. Argumentace žalovaného podáním ústavní stížnosti proti rozsudku nemá žádnou právní relevanci, neboť řízení bylo přerušeno pouze do rozhodnutí o dovolání, o kterém již bylo rozhodnuto. Žalobce má za to, že smyslem podaného odvolání je poue opětovná snaha žalovaného oddálit projednání věci.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.6. Podle § 111 odst. 2 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 2 o. s. ř., činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá, přičemž jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.7. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení před soudem prvního stupně v dané věci bylo přerušeno usnesením ze dne 21. 12. 2022 č. j. 44 Cm 116/2019-151 do rozhodnutí o dovolání ve věci vedené soudem prvního stupně pod sp. zn. 41 Cm 3/2020, přičemž takové rozhodnutí bylo v době vydání napadeného usnesení již vydáno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023 č. j. 27 Cdo 3333/2022-335), je zcela zjevné, že ve smyslu § 111 ost. 2 o. s. ř. již odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, a je na místě v řízení pd\okračovat. S ohledem na to, že ustanovení § 111 odst. 2 druhé věty o. s. ř. neposkytuje soudu prostor k úvaze, zda bude za této situace v řízení pokračovat, ale výslovně mu ukládá, aby tak bez dalšího učinil, nelze napadenému usnesení vytknout nesprávnost. Případné podání ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu přitom nemůže na tomto závěru nic změnit, jelikož řízení bylo přerušeno pouze do vydání rozhodnutí o dovolání, nikoliv do rozhodnutí o ústavní stížnosti. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud se rozhodl v řízení pokračovat.8. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.9. Odvolací soud k tomu dodává, že odvolatel sice do odvolání zahrnul rovněž návrh na vydání rozhodnutí o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného Ústavním soudem České republiky o jeho ústavní stížnosti podané proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, č. j. 27 Cdo 3333/2022-335, nicméně odvolací soud o tomto návrhu nerozhodoval, když není pro rozhodnutí o takovém návrhu příslušný. Je zcela na uvážení soudu prvního stupně, zda v případě, že bude řízení o ústavní stížnosti zahájeno, využije možnosti (nikoli povinnosti) dané mu ustanovením § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a řízení opětovně přeruší do skončení tohoto řízení. Posouzení vhodnosti a účelnosti tohoto procesního postupu však nemůže být předmětem tohoto odvolacího řízení, neboť podle ustanovení § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Takovou otázkou bylo v daném případě posouzení, zda odpadla překážka, pro níž bylo řízení usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 12. 2022, č. j. 44 Cm 116/2019-151 přerušeno. V souvislosti s návrhem žalovaného na opětovné přerušení řízení z důvodu podání ústavní stížnosti by tak odvolacímu soudu příslušel pouze případný přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně, jednalo-li by se o rozhodnutí, u něhož to zákon připouští.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. v konečném rozhodnutí ve věci.